Nejvyšší správní soud dostal na sklonku zimy možnost rozhodovat o další stavební uzávěře. Zajímavé na tomto případu bylo, že šlo o návrh na zrušení rozhodnutí Libereckého kraje, kterým v přezkumném řízení zrušil stavební uzávěru Rokytnice nad Jizerou. Krajský soud v Hradci králové dal za pravdu krajskému úřadu a NSS taktéž. Z jakých důvodů?
Rozhodnutí krajského soudu
Podle krajského soudu bylo důvodem zrušení stavební uzávěry zejména nedostatek důvodů, pro které byla vyhlášena pro celé území obce, a dále absence kritérií, podle kterých by se postupovalo při udělování výjimek. Soud dále konstatoval, že zrušením stavební uzávěry v přezkumném řízení nedošlo a ani dojít nemohlo k zásahu do práva na samosprávu obce (navrhovatele). V posuzované věci šlo o přezkum stavební uzávěry, jakožto aktu vydaného radou obce v její přenesené působnosti. Jeho zrušení a priori není způsobilé zasáhnout do práva na samosprávu obce v kontextu čl. 101 odst. 4 Ústavy.
Samotná obec (která se na soud obrátila) podle soudu má možnost se bránit, avšak v intencích dotčené osoby ve smyslu § 172 odst. 5 správního řádu. Proto může v posuzovaném případě účinně namítat pouze okolnosti související s předmětem přezkumného řízení – tedy okolnosti související se zákonností přijatého opatření. Argumentace obce jako územního samosprávného celku stran možného zásahu do jejího práva na samosprávu však v kontextu výše uvedeného nemá místa.
NSS souhlasil, že odůvodnění je nedostatečné
Nejvyšší správní soud doplnil tyto závěry následovně: „V nyní rozhodované věci odpůrce stavební uzávěru zrušil pro její nezákonnost spočívající zejména v nedostatku odůvodnění, proč byla vydána pro celé území obce, a dále pro nestanovení kritérií, podle kterých mělo být postupováno při udělování výjimek. Krajský soud se s tímto závěrem i s přihlédnutím k vyjádření Správy Krkonošského národního parku ze dne 31. 5. 2021 ztotožnil. Konstatoval, že odůvodnění stavební uzávěry bylo nedostatečné až nepřezkoumatelné. Krajský soud tedy potvrdil závěr odpůrce o nezákonnosti územního opatření o stavební uzávěře. Stěžovatel proti těmto důvodům napadeného rozsudku krajského soudu věcně nebrojí ani je nezpochybňuje.
Nejvyšší správní soud se proto správností a zákonností odpůrcem shledaných důvodů pro zrušení stavební uzávěry stěžovatele více nezabýval. Zdejší soud dodává, že na stavební uzávěru nelze nahlížet pouze z hlediska zájmů obce, ale je třeba mít především na paměti, že omezuje práva blíže neurčeného počtu osob tím, že blokuje jejich záměry v dotčeném území. Rada města má přitom možnost vydat územní opatření o stavební uzávěře znovu s tím, že odstraní nedostatky vytýkané stávající stavební uzávěře odpůrcem.“
Co dodal NSS k právu obce na samosprávu?
K dotčení práva na samosprávu pak NSS řekl: „Nejvyšší správní soud zde připouští, že zrušení stavební uzávěry v přezkumném řízení se může dotknout právní sféry, resp. i práva na samosprávu stěžovatele, jakožto obce, např. již tím, že nebude ochráněno budoucí využití území dle jím schváleného zadání územního plánu dočasným zastavením stavebních činností. Právo na samosprávu dále zahrnuje mj. i péči o příznivé životní prostředí obyvatel obce či o majetek ve vlastnictví obce… které mohou být zrušením stavební uzávěry rovněž potenciálně dotčeny.
Nejvyšší správní soud proto musí do určité míry korigovat závěr krajského soudu, že zrušení stavební uzávěry stěžovatele není a priori způsobilé zasáhnout do práva na samosprávu obce (stěžovatele) v kontextu čl. 101 odst. 4 Ústavy a nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. III. ÚS 3817/17. Toto dotčení na právech stěžovatele však neznamená, že v procesu přezkumu stavební uzávěry by stěžovatel měl mít postavení dotčeného orgánu dle § 136 odst. 2 správního řádu. Stěžovateli v posuzované věci v přezkumném řízení náleželo postavení dotčené osoby, jak vyplývá i z výše uvedené judikatury NSS. Postavení územního samosprávného celku jako dotčeného orgánu podle § 136 odst. 2 správního řádu pak je subsidiární, tj. uplatní se tehdy, pokud tomuto samosprávnému celku není umožněno uplatňovat jeho práva některou z forem účastenství.“
Důležitá je i tato poznámka NSS: „Nejvyšší správní soud na tomto místě pro úplnost uvádí, že odlišný by ovšem byl případ, kdy by v přezkumném řízení mělo být přezkoumávané opatření obecné povahy změněno, tj. jeho výsledkem by byla právě určitá od původního opatření odlišná věcná úprava práv a povinností v území. To v případě územního opatření o stavební uzávěře není vyloučeno, na rozdíl od územního plánu, regulačního plánu nebo zásad územního rozvoje. K tomu však odpůrce v projednávané věci nepřistoupil.“
Podle rozsudku NSS ze dne 17. 3. 2023, čj 4 As 183/2022-48, dostupné na www.nssoud.cz
Další naše texty k problematice stavební uzávěry najdete zde.