O legitimním očekávání příjemce dotace jsme už psali. V prosinci roku 2022 se otázkou legitimního očekávání ohledně obdržení dotace zabýval netradičně Nejvyšší soud. Věc se k němu dostala z toho důvodu, že žalobkyně u soudů uplatnila odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/98 Sb.

Žalobkyně namítala, že škoda jí byla způsobena poskytovatelem státní dotace v rámci řízení o žádosti žalobkyně na poskytnutí dotace na dokončení fotbalového stadionu v Přešticích. Za nesprávný úřední postup žalobkyně pokládala, že ačkoliv v řízení o přidělení dotace z dotačního programu pro rok 2017 vzhledem k dosavadnímu postupu poskytovatele nabyla legitimní očekávání obdržení dotace, které bylo podpořeno ujištěním, že se žalobkyně bude po zrušení tohoto dotačního programu moci přihlásit do dotačního programu nového, po vyhlášení nového dotačního programu byla žalobkyni účast v novém programu znemožněna.

Starší judikatura k legitimnímu očekávání

Nejvyšší soud nejprve shrnul, jak legitimní očekávání v dotačních věcech vymezil Ústavní soud a co k tomu dodal NSS:

Ústavní soud nálezu sp. zn. Pl. ÚS 12/14, konstatoval: „[p]okud totiž příjemce dotace dodrží veškeré podmínky, které mu byly v rozhodnutí o udělení dotace, právních předpisech i případných dalších normativech pro čerpání a používání dotace stanoveny, pak mu vzniká legitimní očekávání, že mu bude celá dotace poskytnuta. V případě, že z důvodu pouhé nedůvodné domněnky na straně poskytovatele dojde k pozastavení výplaty části dotace, je takovýto postup zásahem do legitimního očekávání příjemce, že mu bude celá dotace vyplacena a bude ji moci použít na stanovený účel. Porušení tohoto legitimního očekávání není jen zásahem do jeho právní jistoty, jak bylo popsáno výše, ale též zásahem do jeho práva na ochranu majetku, jak jej upravuje čl. 11 Listiny.“

Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23. 5. 2018, sp. zn. 6 Afs 8/2018, konstatoval, že na dotaci zásadně není právní nárok, proto teprve po jejím přiznání judikatura dovozuje legitimní očekávání příjemce dotace, že za předpokladu splnění všech stanovených podmínek mu bude dotace proplacena.

A jak se k věci vyjádřil samotný Nejvyšší soud?

Nejvyšší soud uvedl, že pokud se jedná o otázku, jestli může být založeno legitimní očekávání příjemce dotace, že dotaci obdrží, ještě před právní mocí rozhodnutí o přidělení dotace, v případě nenárokové dotace ji musí zodpovědět záporně:

„Rámec poskytování dotací je upraven zákonem (rozpočtovými pravidly), v jehož § 14 je jednak výslovně stanovena podmínka rozhodnutí poskytovatele, ale též zásadně nenárokový charakter dotace (pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak). Daná ustanovení ve vzájemných souvislostech nedávají prostor pro výklad, podle kterého by před vydáním rozhodnutí o nenárokové dotaci žadatel mohl nabýt legitimního očekávání ohledně obdržení dotace, neboť by takto došlo k úplnému vyprázdnění (resp. popření) minimálně § 14 odst. 1 rozpočtových pravidel.

Lze souhlasit se závěrem soudů nižších stupňů, že ačkoliv dovolatelka v procesu vyřizování žádosti o dotaci mohla nabýt (a zřejmě skutečně nabyla) očekávání ohledně získání dotace, nejednalo se o očekávání legitimní, neboť legitimitu takového očekávání a priori vylučovalo zákonné ustanovení. Jak plyne z výše uvedené judikatury a stejně tak např. z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 9 Ads 83/2014, o legitimním očekávání žadatele (resp. příjemce) o nenárokovou dotaci lze hovořit až po rozhodnutí poskytovatele o poskytnutí dotace. Nejisté postavení žadatele o dotaci je zcela ospravedlnitelné s ohledem na skutečnost, že dotace představuje ze strany poskytovatele dobrodiní, o nějž se žadatel uchází.“

K projednávané věci pak NS uvedl: „Pokud se jedná o postup poskytovatele spočívající ve zrušení dotačního programu pro rok 2017, dovolatelka proti němu ani čehokoliv z pohledu dovolacího řízení relevantního nenamítla, když jej pouze označila za překvapivý a nepředvídatelný. I ve vztahu k těmto otázkám jsou tedy relevantní a fakticky též dostatečné výše uvedené závěry, neboť jestliže je legitimní očekávání před rozhodnutím o poskytnutí dotace vyloučeno, je logicky vyloučeno i kdykoliv dříve.“

Opačný výklad by podle NS vedl k absurdním závěrům

Nejvyšší soud dodal, že „se plně ztotožňuje se závěrem, že rozhodování o tom, jaké oblasti veřejného zájmu budou podporovány, za jakých podmínek a jakým subjektům bude možné veřejné prostředky poskytnout, je otázkou politickou, přičemž zásahy ze strany soudní moci jsou v tomto směru velmi omezené (viz rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2018, čj. 6 Afs 8/2018-37).

Bráno totiž ad absurdum, jakýkoliv dotační program by bylo možné označit za diskriminační, neboť prostřednictvím něj jsou podporovány podmínkami vymezené projekty. Každý, kdo nesplňuje jakoukoliv z podmínek dotačního programu (prostřednictvím nichž je samozřejmě omezován okruh potenciálně úspěšných žadatelů o dotace), mohl by namítat, že diskriminačně nebyl podpořen. Podmínku spočívající v ohraničení termínu realizace projektu, na nějž mohou být dotace poskytnuty, za diskriminační zjevně nelze pokládat.

Naproti tomu (k mínění dovolatelky, že poskytovatel dotace měl zohlednit konkrétní specifika jejího případu) stanovování podmínek tzv. „na míru“ jednotlivým žadatelům či jejich upřednostňování v následném řízení o udělení dotace oproti jiným žadatelům, by za diskriminační postup jistě označeno mohlo být.“

Podle rozsudku Nejvyššího soudu č.j. 30 Cdo 1529/2022-143 ze dne 6. 12. 2022.