V únoru se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda se správce daně dopustil nezákonného jednání, když k projednání zprávy o daňové kontrole nenařídil ústní jednání, a jaké má toto jednání důsledky.

Odvod za porušení rozpočtové kázně

Žalobkyni byl vyměřen odvod ve výši 100 % poskytnuté dotace (skoro 3 miliony Kč) za porušení rozpočtové kázně z toho důvodu, že nenaplnila cílovou hodnotu monitorovacího indikátoru (počet nově vytvořených/inovovaných produktů), a to ani z 50 %, jak bylo stanoveno v rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o poskytnutí dotace vydaného pro roky realizace projektu od 2012 do 2013.

Žalobkyně měla dosáhnout hodnoty 18 vytvořených/inovovaných produktů (tj. 1 analýza kvality vzdělávacích institucí, 8 krajských brožur „Kam za dalším vzděláváním v kraji“, 1 interaktivní webový portál a 8 regionálních festivalů dalšího vzdělávání). Žalobkyně dosáhla pouze hodnoty 8 (tj. uskutečnila pouze 8 regionálních festivalů), představující 44 % cílové hodnoty monitorovacího indikátoru. Další výstupy nebyly poskytovatelem uznány.

Rozhodnutí Městského soudu v Praze

Městský soud konstatoval, že mezi účastníky řízení není sporu, že pokud zaslal správce daně zprávu o daňové kontrole, v níž vypořádal argumentaci žalobkyně ve vyjádření k výsledku kontrolního zjištění, pouze do datové schránky, aniž by zprávu o daňové kontrole s žalobkyní projednal, jedná se o nezákonný postup. Městský soud se také neztotožnil se žalovaným, že den zaslání zprávy o daňové kontrole do datové schránky žalobkyně poté, co se odmítla seznámit na jednání s kontrolními zjištěními, lze pokládat za den jejího projednání a ukončení daňové kontroly.

Zároveň ale městský soud s odkazem na judikaturu NSS zdůraznil, že ne každé procesní pochybení správních orgánů dosahuje takové intenzity, že způsobuje nezákonnost rozhodnutí těchto orgánů. Tak tomu bylo i v projednávané věci. Žalobkyně v odvolání ani v žalobě neuváděla žádné další důkazy, na jejichž podkladě by mohl žalovaný dospět k jiným než učiněným závěrům. Zprávu o daňové kontrole zhodnotil městský soud jako srozumitelnou; správce daně v ní měl hodnotit zjištěné důkazy, především v tom směru, zda prokazují naplnění monitorovacích indikátorů výstupů dotačního projektu. Městský soud dále doplnil, že při projednání zprávy o daňové kontrole již není prostor pro polemiku se závěry správce daně.

Jak věc posoudil NSS?

Nejvyšší správní soud se kriticky vyjádřil k obecnosti námitek, které žalobkyně uvedla jak v žalobě, tak v kasační stížnosti. Poukázal na to, že jedinou relevantní kasační námitku představuje opakované tvrzení žalobkyně o nezákonnosti napadeného rozhodnutí způsobené tím, že se stěžovatelkou nebyla projednána zpráva o daňové kontrole.

NSS judikoval, že se ztotožňuje s vypořádáním námitky stěžovatelky na stranách 9 až 11 napadeného rozsudku městského soudu: „Z obsahu kasační stížnosti i žaloby však vyplývá, že stěžovatelka hodlala při ústním projednání zprávy o daňové kontrole se správcem daně, resp. žalovaným polemizovat s výsledky kontrolního zjištění, aniž by reflektovala argumentaci městského soudu, podle které pro takovou polemiku při projednání zprávy o daňové kontrole v souladu s § 88 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v rozhodném znění, zkrátka již není prostor. Námitky, které by relevantně mohly zpochybnit zákonnost napadených rozhodnutí daňových orgánů na základě jejich pochybení, kterým ústní neprojednání zprávy o daňové kontrole jednoznačně bylo, však již stěžovatelka neuvedla“.

Význam zprávy o projednání daňové kontroly

NSS poukázal na závěry, které byly vyjádřeny již v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2018, č. j. 9 Afs 305/2016–31: „Samotné projednání zprávy o daňové kontrole je tedy třeba vnímat jako konečnou fázi daňové kontroly. Prostor pro vyjádření a navržení důkazů má daňový subjekt po seznámení se s výsledkem kontrolního zjištění (§ 88 odst. 2 a 3 daňového řádu). Navíc je zde stanoven koncentrační princip, neboť podle § 88 odst. 3 platí, že pokud nedojde na základě vyjádření daňového subjektu ke změně výsledku kontrolního zjištění, nelze již v rámci projednání zprávy o daňové kontrole navrhovat jeho další doplnění, včetně navrhování dalších důkazů (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2015, čj. 6 Afs 105/2015-30).

Oba instituty společně vytvářejí procesní záruku náležitě zjištěného skutkového stavu během daňové kontroly (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 9. 2016, čj. 10 Afs 103/2016–45). Projednání zprávy o daňové kontrole tedy primárně slouží k seznámení daňového subjektu s konečným stanoviskem správce daně, které se projevuje ve zprávě o daňové kontrole, včetně stanoviska, proč nezměnil kontrolní zjištění v návaznosti na vyjádření daňového subjektu [viz § 88 odst. 1 písm. f) daňového řádu], a podpisu zprávy o daňové kontrole jako konečného výstupu z daňové kontroly.

Právní úprava má zabránit účelovému oddalování projednání zprávy o daňové kontrole a opakovaným doplňováním kontrolních zjištění správce daně (viz obdobně rozsudek NSS ze dne 4. 7. 2013, čj. 7 Afs 12/2013-42). Při projednání zprávy o daňové kontrole proto mohou být relevantní již například pouze námitky daňového subjektu proti chybějícím podstatným náležitostem předložené zprávy o daňové kontrole nebo to, že správce daně zahrnul do zprávy o daňové kontrole kontrolní zjištění, se kterými dříve daňový subjekt neseznámil, čímž mu nedal možnost se k nim vyjádřit v souladu s § 88 odst. 2 a 3 daňového řádu.

Námitky stěžovatelky směřovaly do údajně nedostatečného odůvodnění výsledků kontrolního zjištění a vysvětlení sporných otázek. Takové námitky by však mohly být důvodem pro odepření podpisu zprávy o daňové kontrole pouze v případě, pokud by vytýkané vady byly skutečně tak závažné, že by činily výsledek kontrolního zjištění a na něj navazující zprávu nesrozumitelnou, neboť by daňový subjekt vůbec nevěděl, k čemu se má vyjadřovat. Tím by mu skutečně bylo upřeno právo na spravedlivý proces.“

Závěr

Nejvyšší správní soud tak v aktuálním rozsudku opakuje, že „se ztotožňuje s vypořádáním této námitky městským soudem a ve shodě s ním nepovažuje v nyní projednávané věci neprojednání zprávy o daňové kontrole se stěžovatelkou za vadu, která by měla za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného. Pokud měla stěžovatelka za to, že odůvodnění rozhodnutí daňových orgánů trpí nedostatky v meritorním posouzení věci, tedy v části, kterou se odůvodňuje samotný odvod za porušení rozpočtové kázně, měla konkrétní nedostatky namítat již v řízení před městským soudem.“

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Afs 289/2021 – 39 ze dne 23. 2. 2023, dostupný na  https://www.nssoud.cz/

Více našich textů k problematice dotací najdete zde.