Dne 30. 3. 2023 vydal Evropský soud pro lidská práva nový rozsudek ve věci X proti České republice (stížnost č. 64886/19). Štrasburský soud přistoupil k revizi předchozího rozsudku ze dne 12. května 2022, neboť uznal, že česká soudkyně Kateřina Šimáčková se účastnila rozhodování ještě v rámci svého působení u Ústavního soudu ČR.

Čeho se věc týkala?

Případ se týkal rozhodnutí přijatého českými soudy k výkonu rozhodnutí o navrácení dcery stěžovatelky do USA podle Haagské úmluvy.Rozsudkem z května minulého roku ESLP rozhodl, že nedošlo k porušení čl. 8 Úmluvy (právo na respektování soukromého a rodinného života). Konstatoval, že posouzení tvrzení vznesených stěžovatelkou v řízení o výkon rozhodnutí ze strany vnitrostátních soudů splňovalo požadavky plynoucí z článku 8 Úmluvy a toto ustanovení nebylo rozhodnutím o výkonu navrácení její dcery porušeno.

Stěžovatelka podala žádost o postoupení věci velkému senátu ESLP

  1. srpna 2022 stěžovatelka požádala o postoupení případu velkému senátu. Mimo jiné tvrdila, že došlo k porušení pravidla 28 Jednacího řádu soudu. Uvedla, že paní Kateřina Šimáčková, soudkyně zvolená za Českou republiku dne 28. září 2021, se neměla účastnit projednávání věci, protože ve své předchozí funkci členky Ústavního soudu ČR předsedala senátu tohoto soudu, který rozhodnutím ze dne 7. dubna 2020 zamítl její ústavní stížnost ve věci odkladu výkonu příkazu k navrácení.

Dne 11. října 2022 senát bývalé páté sekce rozhodl, že stěžovatelčina žádost o postoupení by měla být posouzena jako žádost o revizi ve smyslu pravidla 80 Jednacího řádu soudu.

Mezitím se soudkyně Šimáčková prohlásila za vyloučenou  podle pravidla 28 odst. 2 písm. b) Jednacího řádu soudu. Předseda senátu jmenoval podle článku 29 vnitrostátního soudce ad hoc Pavla Šturmu.

Jak ESLP žádost o revizi posoudil?

ESLP nejprve poznamenal, že posouzení v jeho rozsudku ze dne 12. května 2022 se týkalo pouze řízení o výkonu příkazu k navrácení. Přestože dodatečné řízení zahájené stěžovatelkou o odklad výkonu tohoto příkazu bylo v rozsudku senátu zaznamenáno, teprve v době žádosti stěžovatelky velkému senátu bylo obsaženo sdělení, že daná ústavní stížnost byla zamítnuta Ústavním soudem pod vedením soudkyně Šimáčkové.

ESLP pak přistoupil k věcnému zhodnocení žádosti o revizi rozsudku. V rámci toho se zabýval následujícími otázkami:

(a) Zda skutečnost napadená stěžovatelkou „byla Soudu při vyhlášení rozsudku neznámá“ – Tato podmínka přípustnosti byla splněna.
(b) Zda nová skutečnost „nemohla být přiměřeně známa“ dožadující straně – ESLP konstatoval, že odpovědnost za implementaci pravidla 28, a zejména za princip objektivní nestrannosti, nemůže být zjevně ponechána pouze na iniciativě stran. V důsledku toho nelze žádost o přezkum založenou na tvrzení, že existovaly překážky bránící soudci účastnícím se případu, v zásadě odmítnout pouze na základě toho, že dožadující strana neinformovala Soud o svých pochybnostech před přijetím rozsudku, jehož revize byla požadována.
(c) Zda by nová skutečnost mohla mít ze své podstaty „rozhodující vliv “ – Skutečnost, že výše uvedené rozhodnutí, na němž se podílela soudkyně Šimáčková, nebylo v rozsudku ESLP zmíněno a bylo vydáno poté, co skutkové okolnosti byly předmětem žaloby, nepostačovala k rozptýlení všech pochybností, které by mohly existovat ohledně rozhodnutí soudu.

K požadavku na objektivní nestrannost

Soud konstatoval, že možnost revize je výjimečným postupem, protože zpochybňuje konečný charakter rozsudků ESLP. Žádosti o přezkum rozsudků by proto měly být podrobeny přísnému zkoumání, přičemž právní jistota musí převládnout tam, kde přetrvávají pochybnosti o tom, zda nová skutečnost skutečně měla rozhodující vliv na původní rozsudek. Nutnost důsledně uplatňovat zásadu objektivní nestrannosti však vyžaduje revizi rozsudku soudu tam, kde byly prokázány důvody pro vyloučení soudce, i když jsou zde pochybnosti, zda účast tohoto soudce mohla ovlivnit původní rozhodnutí

Soud proto jednomyslně dospěl k závěru, že žádost o revizi jepřípustná a rozsudek bude revidován v celém rozsahu.

Nové rozhodnutí ve věci

Soud po novém přezkoumání stížnosti a všech připomínek předložených stranami přijal revidovaný rozsudek. Konstatoval, že v okolnostech daného případu posouzení nároků vznesených stěžovatelkou ve vykonávacím řízení vnitrostátními soudy splnilo procesní požadavky stanovené článkem 8 a že rozhodnutí o výkonu navrácení její dcery bylo dostatečně odůvodněno. Stížnost tedy byla opětovně zamítnuta s tím, že nedošlo k porušení čl. 8 Úmluvy.

Podle rozsudku ESLP ze dne 30. 3. 2023, dostupný v anglickém jazyce zde

Více našich textů k problematice Evropského soudu pro lidská práva najdete zde.