Krajský soud v Plzni řešil v roce 2007 zajímavý problém. Obec Stružná měla vrátit více než 13 a půl milionu z dotace na rozšíření kanalizace a vodovodu. Nové zastupitelstvo se rozhodlo pro poměrně svéráznou obranu. Tvrdilo, že starosta nebyl oprávněn bez zastupitelstva rozhodnout o podání žádostí o dotaci a ve skutečnosti se jednalo o použití prostředků soukromou osobou, která byla ve funkci starosty. Tato osoba by tedy měla sama peníze vrátit.

Jak se obec bránila?

Obec v podané žalobě uvedla, že o poskytnutí dotací Ministerstvem zemědělství na akci „Kanalizace Stružná“ a následně Ministerstvem financí na akci „Stružná, okr. Karlovy Vary, rozšíření kanalizace a vodovodu“ (dále jen „akce“) bylo rozhodnuto vždy pouze na základě žádosti sepsané bývalým starostou obce a jen on byl seznámen s rozhodnutími o poskytnutí dotace.

Zastupitelstvo obce neudělilo souhlas k žádostem o dotace a nebylo seznámeno s rozhodnutími o těchto žádostech. Zastupitelstvo obce tedy neschválilo právní úkon obce – návrh na uzavření smlouvy o poskytnutí dotace. Právo disponovat s dotačními prostředky náleželo bývalému starostovi, který s nimi bez vědomí zastupitelstva a bez ohledu na rozpočet obce, v rozporu s podmínkami pro jejich poskytnutí, nakládal z titulu plnění závazků obce ze smluv, uzavřených bez vědomí zastupitelstva.

Při podání druhé žádosti o poskytnutí dotace Ministerstvu financí si bývalý starosta musel být vědom, že jedná v rozporu se závaznými pravidly pro nakládání s dotací poskytnutou Ministerstvem zemědělství, když jednou z podmínek pro poskytnutí této dotace bylo, že se jedná o jednorázovou akci nerozdělenou na etapy, která bude dokončena a dílo zkolaudováno nejpozději do konce roku, v němž byla dotace poskytnuta, a že porušil podmínku minimální výše finanční účasti obce při realizaci akce. Musel si tedy být vědom, že si počíná protiprávně. Obec nesouhlasila s právním názorem finančního úřadu, že je nutné počínání bývalého starosty přičítat k tíži obce.

Krajský soud: jednalo se o pravomoc starosty

Soud konstatoval, že „podle § 103 odst. 1 obecního zřízení obec navenek zastupuje starosta. Pravomoci zastupitelstva obce ve věcech samostatné působnosti obce jsou upraveny v § 84 obecního zřízení. Ustanovení § 85 obecního zřízení pak upravuje, o jakých majetkoprávních úkonech je vyhrazeno rozhodovat zastupitelstvu obce. Pod písmenem c) je zde uvedeno poskytování dotací třetím osobám a nelze dovodit, že by zastupitelstvo obce mělo schvalovat přijetí dotací od třetích osob. Pod písmenem j) je uvedeno uzavírání smluv o poskytnutí dotace třetím osobám, z čehož rovněž nelze dovodit, že by zastupitelstvo obce mělo rozhodovat o uzavírání smluv o přijetí dotace od třetích osob.

Jiná je situace v případě uzavírání úvěrových smluv, kde je zastupitelstvu vyhrazeno uzavírání jak smluv o přijetí, tak smluv o poskytnutí úvěru. V daném případě se však jednalo o rozhodnutí o účasti státního rozpočtu na financování akce, tedy o jednostranný právní úkon, nikoliv o smlouvu, tedy o dvoustranný právní úkon. Obecní zřízení neobsahuje žádné ustanovení, které by podmiňovalo platnost žádosti o dotaci jejím předchozím schválením zastupitelstvem obce, proto nelze dovodit, že by takový úkon učiněný starostou obce byl ve smyslu § 41 odst. 2 obecního zřízení bez tohoto schválení od začátku neplatný.“

Jednalo se o prostředky obce

Dále soud dodal: „Není rozhodné, zda byly finanční částky dotace zahrnuty do rozpočtu obce na začátku roku, či nikoliv. Podstatné je, zda byly tyto prostředky v průběhu roku čerpány, tedy použity. A k tomu v daném případě dle názoru soudu došlo. Vyplývá to jednak z účetnictví žalobkyně, ze kterého je zřejmé, že příjmy ve formě obou dotací v letech 2002 a 2003 přijala a v příslušných letech použila, a jednak ze zjištění, že stavba, která byla předmětem obou akcí, byla řádně, i když v náhradním termínu, dokončena a zkolaudována.

Za situace, kdy tato investice mnohonásobně převyšovala finanční možnosti ročního rozpočtu žalobkyně a jiné finanční prostředky žalobkyně k dispozici neměla (např. bankovní úvěr), je zřejmé, že musela být tato akce financována právě z prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu. V té souvislosti není dle názoru soudu možné, aby v tak malé obci, jakou je žalobkyně, tak rozsáhlý projekt průběžně financovaný nevzbudil zájem občanů obce, resp. zájem zastupitelů obce o zdroj jeho financování.

Jednalo se proto jednoznačně o použití rozpočtu dle § 18 zákona č. 250/2000 Sb. Jak je výše uvedeno, v roce 2002 byla dotace do rozpočtu žalobkyně zahrnuta. Pokud tomu tak nebylo v roce 2003, měla tak žalobkyně učinit postupem podle § 16 zákona č. 250/2000 Sb. formou rozpočtového opatření během roku. Ze správního spisu je zřejmé, že tak neučinila, proto je nutno uzavřít, že postupovala v rozporu se zákonem č. 250/2000 Sb.“

Závěr

Rozhodnutí krajského soudu se dostalo dokonce do sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu s těmito právními větami:

K přijetí dotace ze státního rozpočtu obcí na základě rozhodnutí ministerstva není třeba souhlasu zastupitelstva obce dle § 84 a § 85 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích.

I když žádost o poskytnutí dotace ze státního rozpočtu nebyla schválena obecním zastupitelstvem a starosta zastupitelstvo obce o přijetí a čerpání dotace neinformoval, odpovídá obec za nedodržení podmínek poskytnutí dotace. V takovém případě lze, pokud došlo k porušení rozpočtové kázně nedodržením podmínek použití dotace, obci uložit dle § 44 odst. 2 a 3 zákona č. 218/2000 Sb., rozpočtových pravidel, aby zaplatila odvod za porušení rozpočtové kázně a penále.

Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2007, čj. 30 Ca 6/2005-81

Více našich textů k problematice dotací najdete zde.