Nejvyšší správní soud řešil zajímavou kauzu ze severní Moravy – majitelé pozemků, na kterých byla veřejně přístupná účelová komunikace je (legálně) oplotili a tvrdili, že tímto postupem pozemní komunikace zanikla. Je to možné? Podle soudů ne.

Jak vzniká veřejně přístupná účelová komunikace

NSS k tomu řekl: „S odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyšší správní soud nejprve znovu obecně v této souvislosti konstatuje, že ke vzniku veřejně přístupné účelové komunikace podle § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, musí být kumulativně naplněny čtyři definiční znaky – 1) musí jít o stálou a v terénu patrnou cestu určenou k užití vozidly nebo chodci, 2) tato cesta slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby jejich vlastníků nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi anebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků, 3) vlastník pozemku souhlasil s jeho obecným užíváním a 4) je dána nutná komunikační potřeba, takže komunikace představuje nezbytnou spojnici pro vlastníky konkrétních nemovitostí.

Stejně jako účelová komunikace vzniká, může i přirozeně zanikat, např. zanikne-li účel, pro nějž vznikla, přestane-li plnit nutnou komunikační potřebu, je-li zde jiná alternativní přístupová cesta k nemovitosti nebo jestliže již nesplňuje parametry dopravní cesty určené k bezpečnému užívání silničními a jinými vozidly a chodci dle § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích.“

Co když si to vlastníci se souhlasem rozmyslí a postaví třeba plot?

„Nejvyšší správní soud pro přehlednost připomíná, že v nyní posuzované věci současní vlastníci začali projevovat nesouhlas s užíváním parcely, na níž je cesta, jinými osobami a jednali tak, že činili překážky a ztěžovali přístup na pozemek, zejména zbudováním uzamykatelných bran. I to se stalo důvodem pro pokles zájmu některých uživatelů veřejně přístupné účelové komunikace na pozemek vstupovat a komunikaci užívat.

Krajský soud náležitě rozeznal příčinu a následek méně častého užívání komunikace ve srovnání s minulostí a oprávněně poukázal na to, že stěžovatel je nesprávně zaměňuje. Soud zhodnotil, že zmenšení počtu okruhu osob, které nyní parcelu užívají, nemá svůj důvod jedině v nepotřebnosti této komunikační spojnice pro veřejnost; někteří by ji rádi užívali i v současné době, ale nalezli zábranu v chování současných vlastníků parcely, kteří začali bránit v jejím užívání jako veřejně přístupné účelové komunikace. Neobstojí tak názor stěžovatele, který odvozoval zánik souhlasu vlastníka s veřejným užíváním komunikace vyjádřený snahou zamezit přístupu veřejnosti na dotčený pozemek.

Z právního názoru uvedeného krajským soudem v předchozím řízení, nevyplývala možnost zániku veřejně přístupné účelové komunikace pouze z důvodu nesouhlasu nového vlastníka s takovým způsobem využití komunikace. Krajský soud zcela srozumitelně předestřel, že samotné oplocení nemůže způsobit zánik veřejně přístupné účelové komunikace, a to ani plynutím času, kdy komunikace nemohla být pro tuto překážku využívána. Z logiky věci je zřejmé, že v rámci zjišťování, zda existuje či neexistuje veřejně přístupná účelová komunikace, nelze argumentovat tím, že majitelé pozemku znepřístupnili onu „veřejně přístupnou účelovou komunikaci“, o jejíž deklaraci se jedná.“

Závěr

Na závěr NSS dodal, „že si je vědom toho, že veřejně přístupné účelové komunikace jsou častým jablkem sváru, neboť se zde střetávají různé zájmy dotčených osob, které nadto pojí v minulosti vzniklé a nadále existující sousedské vztahy. Zatímco cesty zpravidla zůstávají, vlastníci nemovitostí, které spojují, se v průběhu času mění a spolu s nimi i způsob jejich využívání. Přesto (nebo možná právě proto) by mezi nimi měl více než cokoli jiného platit vzájemný respekt a snaha nalézt takové řešení, které bude přijatelné pro všechny, a to ideálně bez nutnosti formálního uplatňování právních nároků.“

Podle rozsudku NSS čj. 1 As 273/2022 – 55 ze dne 5. 4. 2023, dostupný na www.nssoud.cz

Více našich textů k tématu veřejně přístupné účelové komunikace najdete zde.