Krajský soud v Praze rozhoduje o řadě zajímavých kauz. Jeho rozsudky mají navíc často hlavu a patu a obsahují důležité postřehy, které je třeba při činnosti obcí a měst brát v potaz. Dnes proto napíšeme o usnesení, které zakázalo Kladnu konat referendum o hazardu.

O co v kauze šlo

V Kladně se spolu s prezidentskými volbami konalo referendum o hazardu, a to na základě návrhu přípravného výboru. Hlasovalo se o této otázce: Souhlasíte s tím, aby Statutární město Kladno na celém svém území, z důvodu ochrany veřejného pořádku a zvýšení bezpečnosti ve městě, učinilo veškeré možné kroky ve své samostatné působnosti k bezodkladnému zamezení provozu hazardních her uvedených v § 3 odst. 2 písm. d) a e) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách?“

Krajský soud v Praze ale prohlásil hlasováním v místním referendu za neplatné v důsledku nezákonného omezení a pokřivení předreferendové kampaně ze strany města.

O případu jsme hned v březnu napsali.

Kladno se rozhodlo pro další „flignu“ a konání opakovaného referenda chtělo uspořádat v naprosto obyčejný den – 15. 4. 2023. Z toho je samozřejmě jasné, že by lidé s největší pravděpodobností v dostatečném počtu nepřišli. Přípravný výbor se proto znovu obrátil na Krajský soud v Praze, a ten dne 13. 4. 2023 rozhodl, že Kladno je povinno zdržet se organizace a zajištění opakovaného hlasování v místním referendu. Jednalo se o předběžné opatření ve věci.

K zájmu, který chrání přípravný výbor

„Podle § 38 s. ř. s., byl-li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh předběžným opatřením účastníkům uložit něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Ze stejných důvodů může soud uložit takovou povinnost i třetí osobě, lze-li to po ní spravedlivě žádat (odst. 1). K návrhu na předběžné opatření si soud podle potřeby vyžádá vyjádření ostatních účastníků (odst. 2)… Soud hodnotil, zda navrhovatelka osvědčila tvrzenou hrozbu závažné újmy…

V této souvislosti je nutno poukázat na to, že jediným smyslem existence a jediným „vlastním“ subjektivním právem navrhovatele, jež mu v řízení před soudem přísluší hájit, je právo prosazovat přímou účast oprávněných voličů na správě věcí veřejných prostřednictvím řádného (zákonného), a pokud možno platného a závazného místního referenda. To je jediný účel, k němuž zákon o místním referendu a v návaznosti na něj soudní řád správní přiznává navrhovateli procesní subjektivitu. Tento účel je navrhovatel povinen v návaznosti na přání vyjádřené relevantním počtem oprávněných voličů, kteří podepsali petici na podporu místního referenda, účinně hájit.

V tomto směru se ovšem individuální právo navrhovatele současně překrývá s právem občanů územního samosprávního celku na samosprávu. V této podobě má přitom právo na přímé rozhodování ve věcech samosprávy v souladu se zákonem o místním referendu přednost před právem na samosprávu dočasně a nepřímo vykonávaným zvolenými zástupci oprávněných voličů (jejich aktuální většinou) v zastupitelstvu odpůrce. Je proto třeba se zabývat tím, zda některé z argumentů v části IV návrhu, na něž je též v souvislosti s návrhem na vydání předběžného opatření odkazováno, nemůže představovat relevantní případ vážné újmy.“

K důvodům na straně přípravného výboru

Otázkou tedy bylo, zda přípravný výbor byl schopen doložit dostatečně silné důvody: „Soud přitom za takový argument a důvod považuje v souladu s předchozími vlastními rozhodnutími a s judikaturou NSS námitku navrhovatele, že stanovený termín hlasování mu neposkytuje dostatek času na předreferendovou kampaň, na niž navazuje namítaný důsledek v podobě praktické jistoty neplatnosti místního referenda z důvodu předpokládané nízké účasti oprávněných voličů…

Soud považuje za nutné ještě před rozhodnutím ve věci samé ve vztahu k návrhu na vydání předběžného opatření vysvětlit, že prvky přímé demokracie tak, jak je předvídá čl. 2 odst. 2 Ústavy, představují doplnění zásady, že politický systém je založen na volné soutěži politických stran (čl. 5 Ústavy), a i na ně dopadá obecné ustanovení čl. 22 Listiny, ve kterém se hovoří o ‚svobodné soutěži politických sil v demokratické společnosti.‘“

 Jak mělo být referendum vyhlášeno

Při řešení otázky, zda mohlo referendum proběhnout v obyčejný dubnový den, soud vycházel z těchto premis: „V tomto směru je klíčové, že soud již pravomocně konstatoval, že původní termín referenda ve dnech 13. a 14. 1. 2023 byl zmařen tím, že odpůrce zneužil svého mocenského postavení k prosazování „jediného správného názoru“ a potlačení názorů odlišných ve sdělovacích prostředcích statutárního města. Z hlediska obecné zkušenosti je zjevné, že takovýto protiústavní postup odpůrce může být před novým hlasováním zhojen pouze tím, že jednotlivé subjekty politické soutěže dostanou dostatečný čas a prostor pro to, aby mohly veřejně prezentovat své názory s cílem o nich přesvědčit potenciální voliče.

V opačném případě tito voliči zůstanou i nadále v područí jednostranného mediálního vlivu odpůrce, směřujícího k potlačení přímého výkonu samosprávy a vylučujícího z veřejně dotovaného mediálního prostoru odlišné názory a argumenty, včetně případné diskuse upozorňující na případné vady jeho vlastní argumentace… S ohledem na předchozí zneužití veřejných prostředků aktuálním vedením odpůrce k jednostranné propagaci zároveň platí, že v případě neposkytnutí dostatečně dlouhého časového prostoru a zároveň i neposkytnutí, resp. znemožnění využití prostoru ve veřejných médiích názorům poškozené strany (zde fakticky reprezentované zejména navrhovatelem), je prakticky vyloučeno, že by mohly být „odškodněny“ či plynutím času odstraněny negativní důsledky předchozích nelegálních kroků odpůrce.

Konání hlasování v místním referendu za takových podmínek tak nelze považovat za účinnou nápravu předchozí nezákonnosti, nýbrž jen za praktické zopakování předchozího zneužití veřejné moci a ovládání veřejnoprávních prostředků a médií aktuálním vedením odpůrce.“

Hrozilo opakování klíčové vady referenda

Na to pak navázal další úvahou: „V kontextu uvedeného je tedy zjevné, že nejenže došlo k maximálnímu zkrácení prostoru pro nápravu zneužívajícího jednání vedení odpůrce v předchozí předreferendové kampani, ale odpůrce se opakovaně účelovým postupem vyhnul nejen využití veřejného prostoru k předreferendové kampani (na což by obecně mohl mít při zachování neutrality právo), ale i předestření názoru vlastních zastupitelů podporujících konání místního referenda a odlišný názor než odpůrce, což podle § 4a tiskového zákona je povinen umožnit.

Tím je dále prohloubena reálnost a vážnost hrozící újmy v důsledku zvoleného termínu referenda umožňujícího de facto zopakovat klíčovou vadu, jež vyvolala neplatnost předchozího hlasování v místním referendu. Navrhovatel tedy pro účely rozhodnutí soudu o návrhu na vydání předběžného opatření řádně osvědčil, že i v případě opakovaného termínu referenda 15. 4. 2023 je vážné riziko porušení jím prosazovaných ústavních práv na svobodnou soutěž politických sil a na „rovnost zbraní“ v předreferendovém klání.“

K důvodům pro vydání předběžného opatření

Toto potlačování jiného názoru bylo prakticky důvodem pro vydání předběžného opatření: „Ve vztahu k I. výroku soud uvádí, že pro vydání předběžného opatření shledal splněnými podmínky § 38 odst. 1 s. ř. s. Navrhovatel doložil, že mu hrozí vážná újma spočívající v tom, že kvůli příliš brzkému termínu konání nového místního referenda nebude mít možnost vést předreferendovou kampaň, která by oslovila voliče a současně napravila skutečnost, že původní referendum ve dnech 13. a 14. 1. 2023 provázelo zneužití zastávaných veřejných funkcí a spravovaných veřejných rozpočtů odpůrce k odrazování od účasti oprávněných voličů v místním referendu a k jednostrannému informování voličů s potlačením odlišného názoru.

Současně je nutné konstatovat, že tato vážná újma hrozící navrhovateli se protíná s veřejným zájmem, kterým je ústavně zaručená svobodná demokratická soutěže politických sil. Návrh na vydání předběžného opatření tedy směřuje i k ochraně veřejného pořádku, který byl v nedávné době odpůrcem prokazatelně narušen.“

Závěr

Na závěr se chce jen poznamenat, že je velká škoda, že soudy neměří stejně tvrdě jako samosprávám (prakticky ve všech oblastech) i státu. To by se pak lidem žilo o dost lépe…

Podle usnesení Krajského soudu v Praze čj. č. j. 54 A 25/2023 – 31, ze dne 13. 4. 2023.