Otázka: Musí se v územním plánu nějak řešit zadržování vody v krajině?
Odpověď:
Jedná se o nově stanovenou povinnost vyplývající z § 4 odst. 4 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Zde se uvádí, že při odejmutí zemědělské půdy musí být zohledněna a provedena vhodná opatření pro naplnění veřejného zájmu na zadržení vody v krajině. Podle § 5 téhož zákona platí, že jsou pořizovatelé a projektanti územně plánovací dokumentace a územně plánovacích podkladů povinni řídit se zásadami této ochrany (§ 4), navrhnout a zdůvodnit takové řešení, které je z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu a ostatních zákonem chráněných obecných zájmů nejvýhodnější. Přitom musí vyhodnotit předpokládané důsledky navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond, a to zpravidla ve srovnání s jiným možným řešením.
Ve Společném metodickém výkladu odboru adaptace krajiny na klimatickou změnu a odboru legislativního orgánům ochrany zemědělského půdního fondu k některým ustanovením zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu se píše: „K danému ustanovení je třeba zdůraznit, že se aplikuje jak ve fází vyjadřování se k návrhu územně plánovací dokumentace ve smyslu ustanovení § 5 odst. 2 zákona, tak ve fází posuzování žádosti o odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu za účelem realizace záměru ve smyslu ustanovení § 9 odst. 8 zákona. V rámci posuzování souladu záměru s ustanovením § 4 odst. 4 zákona je potřeba zohlednit významně odlišnou úroveň zhodnocení lokality v návrhu územně plánovací dokumentace oproti samotnému posuzování odnětí půdy ze ZPF.
Stanovisko orgánu ochrany ZPF vydané dle ustanovení § 5 odst. 2 zákona stanoví výhradně to, zda určitá plocha může být v budoucnu nezemědělsky využita či nikoliv, a to z hlediska stanovených maximálních možných (potenciálních) limitů expanze obce do ploch, na nichž se nachází zemědělská půda. Naproti tomu při posouzení žádosti o odnětí zemědělské půdy ze ZPF dle ustanovení § 9 odst. 8 zákona je každý jednotlivý záměr vyhodnocen v podrobnosti již zcela konkrétního návrhu záboru půdy.
S ohledem na výše uvedené tedy lze konstatovat, že v případě návrhu koridoru, zastavitelné plochy, plochy přestavby či plochy změny v krajině v návrhu územně plánovací dokumentace lze akceptovat obecný návrh opatření na zadržení vody v krajině prostřednictvím regulativu plochy (ve smyslu přípustného využití dle bodu 1 odst. 1 písm. f) přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb. o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a o způsobu evidence územně plánovací činnosti). V případě žádosti o odnětí půdy ze ZPF za účelem realizace záměru je ovšem nutné, aby vyhodnocení obsahovalo konkrétní návrh opatření na zadržení vody v krajině.
Konkrétní návrh opatření může být založen například na biotechnických opatřeních (např. průleh, příkop či zasakovací pás a další) či technických opatřeních (např. malé vodní nádrže, nádrže na záchyt dešťové vody a podobně). Pokud má orgán ochrany zemědělského půdního fondu pochybnosti o vhodnosti či dostatečnosti navrženého opatření na zadržení vody v krajině, tak je nutno vyzvat žadatele o odnětí půdy k doplnění informace ve věci odůvodnění dostatečnosti navrženého opatření na zadržení vody v krajině. Právě žadatel je povinen navrhnout adekvátní opatření na zadržení vody v krajině, přičemž samotný návrh musí svou povahou umožňovat objektivní posouzení ze strany orgánu ochrany ZPF.“
TENTO DOTAZ BYL ZVEŘEJNĚN V RÁMCI NAŠÍ VÝZVY: 365 ČLÁNKŮ NEBO DALŠÍ KOČKA. PŘIJÍMÁME DOTAZY K ÚZEMNÍMU PLÁNOVÁNÍ, KTERÉ ZDARMA ZODPOVÍME.