Nejvyšší správní soud na konci dubna 2023 potvrdil již správními soudy dříve vyslovený názor, že v řízení o odvodu za porušení rozpočtové kázně není odvolací orgán vázán zásadou zákazu reformace in peius a může tedy rozhodnout v neprospěch účastníka a odvod i zvýšit. Je ale dobré vědět, že odvolací orgán musí splnit určité náležitosti, aby jeho postup obstál.

O co šlo?

Věc se týkala obce v Plzeňském kraji, které byl za několik formálních pochybení uložena uložen odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 126 987 Kč, přičemž na základě odvolání obce (příjemce dotace) byla výše odvodu zvýšena na částku 130 565 Kč.

Obec podala žalobu k soudu, kde mimo jiné namítala, že je v právním státě nepřípustné, aby se na základě odvolání jakýkoli výrok měnil v neprospěch odvolatele. Už toto navýšení považovala obec za nezákonné.

Krajský soud: zákaz zpřísnění sankce se neuplatní

Soud nejprve odkázal na argumentaci uvedenou v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2020, č. j. 6 Af 64/2016-68, který v bodech 30 a násl. uzavřel: „Konečně k poslednímu žalobnímu bodu, kterým žalobce napadal postup žalovaného, který na základě jeho odvolání rozhodl o zvýšení odvodu za porušení rozpočtové kázně, uzavírá soud, že takový postup žalovaného byl v souladu se zákonem.

Podle § 115 odst. 2 daňového řádu provádí-li odvolací orgán v rámci odvolacího řízení dokazování, seznámí před vydáním rozhodnutí o odvolání odvolatele se zjištěnými skutečnostmi a důkazy, které je prokazují, a umožní mu, aby se k nim ve stanovené lhůtě vyjádřil, popřípadě navrhl provedení dalších důkazních prostředků.

Obdobně postupuje odvolací orgán i v případě, kdy dospěje k odlišnému právnímu názoru, než správce daně prvního stupně, a tato změna by ovlivnila rozhodnutí v neprospěch odvolatele. Z citovaného ustanovení, a to konkrétně z jeho věty druhé, plyne specifikum daňového řádu, nezakotvujícího při odvolání podaného výlučně ve prospěch odvolatele, jemuž byla uložena sankce, zásadu zákazu reformationis in peius.

Není proto vyloučeno, aby odvolací orgán rozhodl na základě odvolání odvolatele i o změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§ 116 odst. 1 písm. a) daňového řádu) za předpokladu, že odvolatel byl před vydáním takového rozhodnutí seznámen s odlišným právním názorem odvolacího orgánu a bylo mu umožněno se k němu ve stanovené lhůtě vyjádřit.“

Krajský soud se se závěry MS v Praze ztotožnil. Na základě podané kasační stížnosti tyto závěry potvrdili také soudci Nejvyššího správního soudu. Ti pouze poukázali na neslavnou úroveň podané kasační stížnosti.

Závěr

Lze tak konstatovat, že v odvolacím řízení může správce daně odvod za porušení rozpočtové kázně také navýšit, musí ale o svém odlišném názoru na věc žadatele poučit. Žadatel pak má možnost vzít podané odvolání zpět nebo v řízení pokračovat při vědomí, že uložená sankce bude navýšena.

Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 12. 2020, č. j. 57 Af 41/2019 – 125 a rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 3 Afs 44/2021 – 49 ze dne 28. 4. 2023.

Další naše texty k problematice dotací a porušení rozpočtové kázně najdete zde.