Nejvyšší správní soud rozhodoval o tom, jakým způsobem se posuzují v řízeních před stavebním úřadem tzv. sousedské imise – zastínění, hluk, vibrace, zápach a podobně. Žalobci, kterým nevyhověl magistrát hl. m. Prahy, ani Městský soud v Praze uplatnili v řízení zajímavou námitku – ztrátu solárních zisků. Protože se jedná o věc nepříliš obvyklou, stojí za to se podívat na to, co k tomuto tématu v rámci řešení případu padlo za argumenty.

Co žalobci namítali?

V rozsudku Městského soudu se uvádí v rámci rekapitulace kauzy: „Jako druhý žalobní bod žalobci namítli ztrátu solárních zisků. Žalobci uvedli, že při výstavbě Domu žalobců hleděli na požadavky zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií a souvisejících prováděcích předpisů, aby vytvořili energeticky úspornou budovu. Brali proto významně v úvahu „pasivní solární zisky, které jsou vytěžovány prostřednictvím slunečního záření procházejícího skrze prosklené plochy.

S tímto cílem také žalobci investovali do rozměrného prosklení západní fasády, které mělo zajišťovat výraznou akumulaci tepelných solárních zisků.“ Při nadměrném zastínění západní fasády proto podle nich dojde ke značné ztrátě tepelných solárních zisků a energetické bilance domu. Žalobci mají legitimní očekávání, že příslušné správní orgány budou aplikovat právní předpisy týkající se hospodaření s energiemi nejen při povolování nových staveb, ale též „ve smyslu ochrany dosažené účinnější energetické bilance staveb již existujících“.

Pokud tudíž správní orgány uvedly k obdobné odvolací námitce, že právo na solární zisky stavby není nikde zaručené, resp. za situace, kdy proslunění domu neklesá pod normové hodnoty, nemohou žalobci požadovat zachování dosavadních solárních zisků a případně budou muset vytápění upravit, odporuje podle žalobců tento přístup smyslu uvedené legislativy a mezím přijatelného správního uvážení o námitce občanskoprávní povahy.“

K veřejnoprávní části argumentace

Soud dále řekl: „Stran druhého žalobního bodu, v němž je namítána ztráta solárních zisků žalobců, a to především s ohledem na jejich tvrzené legitimní očekávání, že původní, příslušnými úřady údajně aprobovaná energetická hospodárnost Domu žalobců nebude narušena, soud předesílá, že i tento bod se rozpadá do námitek veřejnoprávních a soukromoprávních, jež přitom do určité míry vycházejí ze skutkových a právních důvodů použitých již v rámci prvního žalobního bodu.

Jestliže se z pohledu veřejnoprávní regulace žalobci dovolávají ohledů na požadavky zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií a souvisejících prováděcích předpisů, soud je nucen konstatovat, že žalobní argumentace setrvává ve značné míře obecnosti a žalobci nenabízí soudu, které konkrétní pravidlo těmito předpisy upravené měl žalovaný svým rozhodnutím porušit. Stejně tak, poukazují-li v replice žalobci na několik směrnic práva EU (když zároveň v tomto směru výslovně připouštějí nedostatky národní právní úpravy), které měly být Českou republikou údajně nedostatečně implementovány, nijak nenaznačují, kterých konkrétních ustanovení směrnic se ve svůj prospěch dovolávají, neřku-li aby případně vznesli a odůvodnili požadavek na jejich přímý účinek. Soud proto opětovně odkazuje na shora uvedené judikatorní závěry stran dispoziční zásady, resp. vymezení žalobního bodu, a ve stejné míře obecnosti k těmto námitkám žalobců konstatuje, že neshledal, v čem by závěry žalovaného byly nesprávné či přímo nezákonné. 

K soukromoprávní rovině

Konkrétnější nicméně žalobci jsou (a to i ve srovnání s prvním žalobním bodem), pokud jde o soukromoprávní rovinu namítané ztráty solárních zisků ze západní fasády Domu žalobců. Poukazují na finanční ztráty, potažmo náklady, které jim má stínění Stavbou přinést, pokud jde o vytápění jejich domu. Obě roviny námitek jsou pak spojeny tvrzením o legitimním očekávání žalobců v určitou míru neměnnosti dosavadních poměrů (a její ochranu ze strany příslušných orgánů veřejné moci). Žalovaný se s obdobnými námitkami vypořádal na str. 26 Napadeného rozhodnutí (nad rámec obecného pojednání o soukromoprávních námitkách na str. 21 a 22). Zdůraznil, že při dodržení veřejnoprávních stavebních norem (včetně zachování normových hodnot proslunění – k irelevantnosti tohoto závěru viz výše) a při skutečnosti, že obě konkurující si budovy byly nebo mají být postaveny na místě menšího odstraněného domu, nemohou žalobci „v zastavěném a v zastavitelném území oprávněně požadovat zachování „solárních zisků ze západní fasády“ svého rodinného domu a případně budou muset vytápění svého domu upravit“.

Soud k tomu uvádí, že s odkazem na dříve uvedená judikatorní východiska souzní s vyjádřením žalovaného, podle kterého žalobci nemají nárok na absolutní neměnnost poměrů v území, za předpokladu, že okolní stavby budou vybudovány v souladu s územně plánovací dokumentací a splní i další veřejnoprávní požadavky na výstavbu. Rovněž se shoduje s žalovaným v hodnocení, že u žalobců nedojde k absolutní ztrátě solárních zisků (což sami ani netvrdí), a dodává, že žalobci ani nikterak neprokázali snížení solárních zisků v míře podstatně omezující nebo znemožňující obvyklé užívání Domu žalobců. Soud proto nespatřuje v uvedeném ani nesoulad s § 76 odst. 2 stavebního zákona (v mezích vyložených výše) ani porušení § 1013 odst. 1 občanského zákoníku.

Jak bylo podrobněji soudem rozvedeno u prvního žalobního bodu, normy v oblasti proslunění nehrají ani v otázce ztráty solárních zisků roli (především pro veřejnoprávní nepoužitelnost na území Hlavního města Prahy a podpůrně též proto, že žalobcům nesvědčí bod 4.3.3. ČSN 73 4301). Stejně jako u prvního žalobního bodu pak soud nemohl přihlédnout k vlivu okolního vzrostlého porostu nad míru nepřiměřenou místním poměrům a obvyklému užívání pozemku. Proto ani námitky uplatněné pod druhým žalobním bodem neshledal soud důvodnými. Soud pro úplnost dodává, že nemůže vyloučit, že po realizaci Stavby žalobci dokáží kvantifikovat své solární ztráty a budou schopni předestřít důkazy o příčinné souvislosti mezi nimi a nepřiměřenými imisemi ze strany osoby zúčastněné na řízení 1 v podobě stínění Stavby. Jistě by jim v takovém případě nebyla a priori zapovězena cesta k uplatnění případných nároků před civilním soudem, nicméně v rámci spojeného řízení ani navazujícího soudního řízení správního žádnou takovouto podloženou argumentaci nepředložili.“

NSS závěry městského soudu potvrdil

NSS kasační stížnost žalobců zamítl. Solárními zisky se již podrobně nezabýval, pouze konstatoval: „Podle NSS stěžovatelé nemohli legitimně očekávat, že technické normy účinné v době stavby jejich domu zůstanou neměnné. Z aktualizovaného odůvodnění pražských stavebních předpisů neplyne, že stavební úřad při vypořádání námitek občanskoprávní povahy přisoudí rozhodující význam právě zájmu na proslunění. Ani z rozsudků citovaných stěžovateli nelze dovozovat legitimní očekávání, že míra zastínění stávajících domů je neměnná. Musí však být přiměřená místním poměrům a podstatně neomezovat obvyklé užívání těchto nemovitostí, což je v této věci splněno.“

Závěr

Do budoucna bude zajímavé sledovat, jak úřady budou solární ztráty sousedů řešit. Podobných sporů bude nepochybně přibývat, stejně jako argumentace směřující k nutnosti omezovat výstavbu kvůli změnám klimatu, která patří spíše do územních plánů. Nepochybně nejen právníky, ale i obce, vlastníky a všechny občany čeká v tomto ohledu mnoho zajímavých let.

Podle rozsudku Městského soudu v Praze čj. 18 A 48/2021- 182 ze dne 17. 9. 2021 a Nejvyššího správního soudu, čj. 10 As 429/2021 – 70 ze dne 11. 5. 2023

Více našich článků k problematice územního řízení najdete zde.