Zajímavou otázkou se dnes zabývali soudci Nejvyššího správního soudu. Rozhodovali o tom, zda se správní orgány dostatečně vypořádaly s otázkou, zda imise z komína zasáhnou okna v patře sousedního domu. NSS zrušil jak rozhodnutí Krajského soudu v Praze, tak Krajského úřadu Středočeského kraje a věc vrátil správnímu úřadu k dalšímu řízení. Proč? To si nyní řekneme.

Co se s komínem stalo

Jedna paní od Kolína chtěla na svém domě dodatečně vybudovat komín. Požádala o jeho povolení. Toho se jí dostalo, ale měla smůlu na souseda, kterému komín vůbec nešel pod nos. Na základě jeho odvolání doplnil krajský úřad do povolení podmínky užívání komína. Ale ani to sousedovi nestačilo a věc přednesl soudu. Ten jeho žalobu zamítl, protože jednak neuplatnil svoje námitky včas před úřadem a jednak „projektová dokumentace pak nebyla chybná v údajích o rozložení oken ve stěžovatelově domě. Dokumentace se týká jen oken na straně jihozápadní, avšak stěžovatelova okna v druhém patře míří na severozápadní stranu. Imise z komína navíc nemohou ovlivnit užívání stěžovatelovy nemovitosti – bez ohledu na umístění jeho oken.

Nebudou totiž nepřiměřeně vypouštěny na stěžovatelův pozemek: odvětrání komína vede na pozemek sousedky (Věry Drahoňovské). Komín a k němu připojený krb nebudou ani primárním zdrojem tepla, budou se užívat jen doplňkově v zimních měsících. V krbu lze navíc topit jen dřevem, tedy ekologickým palivem. Krom toho považoval krajský soud za nepodložená tvrzení o dýzovém efektu, o možném výbuchu či požáru nebo o stěžovatelově psychickém strádání způsobeném komínem.“

NSS sice krajský soud pochválil za kvalitní zpracování rozsudku, ale přesto jeho rozhodnutí musel zrušit, i když některé stěžovatelovy argumenty byly spíše úsměvné: „Trvá na tom, že projektová dokumentace neodpovídá skutečnosti. Spaliny z nesprávně umístěného komína mohou zasáhnout jeho okna: ta jsou totiž umístěna i v druhém nadzemním podlaží (nikoliv jen v prvním nadzemním podlaží, jak nesprávně uvádí projektová dokumentace); jedno ze střešních oken je navíc umístěno pod komínem. To ale správní orgány ani krajský soud nevzaly v úvahu. Výška komína není správná vzhledem ke sklonu střechy, komín tedy nezajistí bezpečný rozptyl spalin do ovzduší a hrozí nebezpečí výbuchu či požáru. Komín navíc stojí 0,4 m od hranice stěžovatelova pozemku, na který proto bude vnikat kouř a jiné imise zesílené stálým průvanem mezi nemovitostmi a dýzovým efektem. Krajský soud opomenul také psychické imise.“

Názor NSS na komíny

NSS ale nemohl jinak než zrušit rozsudek NSS, protože krajský soud přes svoji obvyklou pečlivost udělal jednu chybu: „Provedl sice důkazy předloženými fotografiemi oken, avšak dospěl k závěru, že projektová dokumentace není chybná, neboť tato okna míří na severozápadní, nikoliv na jihozápadní stranu. Domníval se navíc, že imise by užívání stěžovatelovy nemovitosti neovlivnily, i kdyby byla okna umístěna na stranu jihozápadní.

NSS nepovažuje postup krajského soudu za správný. Krajskému soudu totiž nepřísluší vést odborné úvahy nad vlivem imisí: jeho úkolem je hodnotit zákonnost napadeného správního rozhodnutí. Má tedy především pracovat se závěry správních orgánů a zjistit, zda odpovídají pravidlům logického usuzování a zda byly zjištěny řádným procesním postupem…

Krajský soud ale tento krok „přeskočil“ a udělal si o otázce imisí vlastní závěr. NSS samozřejmě neupírá krajskému soudu možnost vysvětlit obsah správních rozhodnutí a poukázat na jejich (byť konkludentní) závěry. To může být obzvlášť prospěšné, pokud žaloba přichází s mnoha novými námitkami, se kterými správní orgány neměly možnost se vypořádat. Krajský soud ovšem nemůže hodnocení správního rozhodnutí opomenout a odborné úvahy provést sám.

Tím by se z krajského soudu stal správní orgán třetí instance, což nelze připustit. Závěry krajského soudu se navíc neopírají o obsah správního spisu: umístění oken na severozápadní stranu neplyne z písemných podkladů v soudním či správním spisu a ani to nebylo zjištěno při jednání. Úvahu o imisích učinil krajský soud podle projektové dokumentace, která ale jejich vliv na okna v druhém nadzemním podlaží vůbec neposuzuje. Tyto závěry jsou tak nepřezkoumatelné.“

Jak to bude s psychickými dopady komínů? Zatím nevíme

Je tedy stále záhadou, jak se správní úřady a soudy vypořádají s tím, že se jednomu z lidí ve vesnici nelíbí, když ostatní v zimě topí. Podobné situace se možná budou stávat stále častějším jablkem sváru, což souvisí se stěhováním se na vesnici z měst a také s psychickou nepohodou spojenou se strachem z klimatických změn a obav o zdraví.

Žalobce ve věci komínu totiž asi nebude první ani poslední, kdo při pohledu na sousedovu nemovitost vnímá podobné pocity: „Vlivem přímého a nepřímého přivádění imisí v míře nepřiměřené místním poměrům na žalobcův pozemek a stavby bude podstatně omezeno jejich obvyklé užívání. V projektové dokumentaci nejsou v dostatečné míře zapracovány požadavky na bezpečnost, stavebně technický stav a vlastnosti stavby, provoz a údržbu nového komínu. Žalobce pak opětovně předestřel seznam ‚citovaných předpisů a normativních dokumentů‘.

Povolení a provozování stavby by způsobilo značnou psychickou újmu uživatelům sousedního pozemku, neboť působí negativně na duševní stav, vyvolává pocit strachu, deprese, odporu a úzkosti, nehledě na možnost statického porušení komínu se zřícením. Veškeré okolnosti dávají důvodné podezření o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu poškození cizích práv.“

Zatím krajský soud reagoval na tato obskurní tvrzení následovně: „Soud si na tomto místě klade otázku, zda větší útrapy než sporný komín účastníkům řízení nemůže způsobit několik let trvající správní a soudní řízení vedené o zcela běžný drobný stavební záměr.“ Do budoucna je však otázkou, kam veškerá environmentální úzkost pociťovaná mnohými lidmi, dovede spravedlnost. Podobné deprese a úzkosti za chvíli může způsobit chov slepic, u kterých teoreticky může propuknout ptačí chřipka, startování auta nebo zabíjení králíků, které mohou spatřit nevinné děti od sousedů. Pro právníky představují takové „žabomyší války“ obživu, pro zdravý rozum ale další hřebík do rakve.

Zpracováno podle rozsudku Krajského soudu v Praze čj. 54 A 100/2018- 64 ze dne 20. 5. 2021 a podle rozsudku NSS čj. 10 As 263/2021 – 53 ze dne 18. 5. 2021, obojí dostupné na www.,nssoud.cz

Další naše články k problematice územního řízení najdete zde.