Dnes jsme zaznamenali úspěch ve věci jednoho z klientů, a to ve sporu se Správou železnic o poskytování dokumentů, které byly Správě předány zhotovitelem na závěr 2. dílčí etapy studie proveditelnosti pro jednu z tratí. Žalovaným byl ale Úřad pro ochranu osobních údajů. Ten je totiž odvolacím orgánem Správy železnic.

ÚOOÚ, stejně jako Správa, vycházel z toho, že je by poskytnutí dokumentů mohlo ohrozit procesu zpracování a schvalování studie proveditelnosti kvůli zveřejnění neúplné informace. Na základě studie proveditelnosti bude teprve rozhodnuto o volbě varianty, proto je předčasné v této fázi vést širokou diskusi o jednotlivých variantách, které mají být výstupem studie. Právo na ochranu informací sloužících jako podklad budoucího rozhodnutí povinného subjektu proto podle ÚOOÚ převážilo nad právem na informace.

Co řekl Městský soud?

Městský soud v Praze odůvodnil svoje rozhodnutí následovně: „Podle § 11 odst. 1 písm. b) InfZ může povinný subjekt omezit poskytnutí informace, pokud jde o novou informaci, která vznikla při přípravě rozhodnutí povinného subjektu, pokud zákon nestanoví jinak; to platí jen do doby, kdy se příprava ukončí rozhodnutím… Městský soud má za to, že žalobcem požadovaná dokumentace byla podkladovou informací, protože měla zásadní vliv na výslednou podobu studie proveditelnosti. Zhotovitel totiž na základě rámcových výsledků jednotlivých variant doporučil postup prací (včetně variant vhodných k dalšímu rozpracování), který byl následně projednán a zapracován ve 3. dílčí etapě atd. Jednotlivé etapy na sebe navazují s cílem poskytnout co možná nejpřesvědčivější obraz o proveditelnosti plánovaného stavebního záměru.“

Dále MS řekl: „Ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) InfZ nepoužívá pojem rozhodnutí ve smyslu rozhodnutí podle správního řádu nebo soudního řádu správního. Jedná se o jakékoli rozhodnutí, tj. učinění si úsudku o určité věci… Z okolností případu vyplývá, že dokumenty ke 2. dílčí etapě studie proveditelnosti nevznikly výhradně za účelem plnění ze smlouvy o dílo, ale zejména pro to, aby si o nich povinný subjekt učinil vlastní úsudek při hodnocení celé vypracované studie.

Právě tato úvaha povinného subjektu je oním konečným rozhodnutím, kdy je hodnocena studie proveditelnosti jako celek, určitá varianta zpracovaná ve studii proveditelnosti je buď schválena, nebo výsledkem může být i závěr, že další opatření nebudou navazovat… Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že povinný subjekt podepsal předávací protokol dílčí etapy. Dle čl. III. bodu 3 obchodních podmínek se má za to, že dílčí etapa je dokončena splněním veškerých podmínek pro vydání předávacího protokolu objednatelem (povinným subjektem).

Předávací protokol osvědčuje, že objednatel převzal od zhotovitele dílo v rozsahu určité etapy. Nejde o posouzení studie proveditelnosti stran jejích závěrů a doporučení, ale vyhodnocení, zda byla etapa studie zpracována v souladu se smlouvou o dílo, tedy bezvadně Účel zpracování etapy studie proveditelnosti zhotovitelem spočívá ve tvorbě podkladu pro další etapy studie, které dohromady vytvoří studii proveditelnosti (hotové dílo) podléhající hodnocení ze strany povinného subjektu. Osvědčení převzetí studie nebo jejích částí podpisem předávacího protokolu objednatelem není rozhodnutím povinného subjektu, jehož podkladem je nová informace dle § 11 odst. 1 písm. b) InfZ, ale plněním ze smlouvy o dílo.“

Ke kolizi mezi protichůdnými právy

Ke kolizi mezi právem na nezveřejnění informace a naopak právem na informace MS konstatoval: „Povinný subjekt je v zásadě povinen poskytnout veškeré požadované informace. Výjimku upravuje mimo jiné § 11 odst. 1 písm. b) InfZ, který připouští neposkytnutí podkladových informací až do okamžiku ukončení přípravy rozhodnutím. Takový postup musí odpovídat ústavnímu pořádku, tj. musí šetřit legitimní cíl, být vhodný, potřebný a přiměřený… P

ovinný subjekt založil nebezpečí úniku informací ze studií proveditelnosti a jeho následky (politizace procesu) výhradně na skutečnostech mu známých z úřední činnosti, aniž by uvedl konkrétní případy, kdy se tak stalo. Obavy povinného subjektu navíc nebyly spjaté s osobou žalobce. Povinný subjekt ani nenaznačil, že by v případě poskytnutí dokumentů žalobci hrozil jejich únik (str. 2 prvostupňového rozhodnutí). Rozhodovací činnost povinného subjektu byla ohrožena pouze hypoteticky.

Nedostatečně prokázaná obava povinného subjektu, navíc bez jakéhokoli vztahu k žalobci, neospravedlňuje zásah do práva žalobce na informace. Legitimním cílem není ani zájem na poskytování úplných a konečných informací. Ze žaloby vyplývá, že žalobce požadoval dokumenty ke 2. etapě studie proveditelnosti proto, aby byl obeznámen s postupnou tvorbou studie a průběžnými variantami řešení stavebního záměru. Žalovanému nepřísluší, aby požadované dokumenty předem označil za nemožné k poskytnutí. Pokud se žalovaný obával chybné interpretace dokumentů, mohl na nich přehledně vyznačit, že podléhají dalšímu posouzení… Městský soud shrnuje, že ochrana před zásahem do rozhodovací činnosti povinného subjektu v důsledku úniku informací a jejich chybného výkladu, jak byla charakterizována správními orgány obou stupňů, nepředstavuje legitimní důvod pro neposkytnutí požadované informace. V odůvodnění napadeného rozhodnutí nejsou označeny konkrétní okolnosti, které by při poskytnutí informace mohly ohrozit rozhodovací proces povinného subjektu.

Odkaz na neurčité úniky informací působící „nedorozumění“ a „tlaky“, které vedou k nejistému budoucímu financování záměru, nelze hodnotit jako doložení legitimního cíle odůvodňujícího omezení žalobcova práva na informace. Povinný subjekt neposkytl žalobci dokumenty, aniž by sledoval nějaký legitimní cíl, postupoval tedy nezákonně. Protože již nesplnění jednoho bodu testu ústavnosti (absence legitimního cíle) vypovídá o nezákonném omezení základního práva, městský soud již neprováděl rozbor dalších hledisek testu proporcionality.“

 

Studie proveditelnosti a jejich podklady zajímají obce, kterých se týkají vysokorychlostní tratě (VRT), jsou důležité pro spolky i občany. Proto jsme rádi, že se nám podařilo u soudu uspět.

 

Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2023, čj. č. j. 14 A 93/2021- 34.