Nejvyšší správní soud opět rozhodoval o vymezení veřejně přístupné účelové komunikace. Vlastník pozemku se bránil proti tomu, že silniční správní úřad deklaratorním rozhodnutím potvrdil, že na jeho pozemku existuje taková pozemní komunikace. Tvrdil přitom, že nebylo prokázáno, že by existovala nutná komunikační potřeba pro konkrétně vymezené pozemky. Jak odůvodnil své rozhodnutí NSS, který zrušil jak rozsudek Městského soudu, tak rozhodnutí pražského magistrátu?
Nejvyšší správní soud rozhodoval opět o územním plánu. Tentokrát šlo o šumavskou obec s poetickým názvem Svatá Máří, která umožnila změnou územního plánu výstavbu smíšeného bydlení v lokalitě, kde se nachází zemědělský objekt. Podle tvrzení obce spočívala změna přijímaná zkráceným způsobem v pouhé aktualizaci zastavěného území.
Všemožné zákazy, kterými nás bohatě zásobuje stát, se staly běžným koloritem našich životů. Jak chutná svoboda, už ani netušíme. Proto už skoro nikomu nepřišlo zvláštní ani to, že za dob covidu jsme kupříkladu nesměli na ulici pít kávu z kelímku. Stejně tak přijde všem úplně normální, že se na různých místech nesmí kouřit. V ideálním světě by podle výroků ministra zdravotnictví snad podobná ostrakizace měla potkat i pití alkoholu: „Snížit závislost pomůže postupná společenská neakceptovatelnost. Pokud bych vám teď nabídl popelník, napíšete, že se ministr zdravotnictví zbláznil. Kdybych vám nabídl dvě deci vína, za blázna mě považovat nebudete.“ Toho se ale, doufejme, nikdy nedočkáme.
Nejvyšší správní soud rozhodoval o tom, jak nahlížet na souhlas vydaný podle zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon.
Řadu spolků a dalších poskytovatelů služeb v dětské skupině zaskočilo prohlášení MPSV, že nebude dodržen termín pro výplatu státního příspěvku na provoz dětských skupin. Pokud tímto postupem státu vznikne škoda, je možné se nějak bránit?