Nejvyšší správní soud opět rozhodoval o vymezení veřejně přístupné účelové komunikace. Vlastník pozemku se bránil proti tomu, že silniční správní úřad deklaratorním rozhodnutím potvrdil, že na jeho pozemku existuje taková pozemní komunikace. Tvrdil přitom, že nebylo prokázáno, že by existovala nutná komunikační potřeba pro konkrétně vymezené pozemky. Jak odůvodnil své rozhodnutí NSS, který zrušil jak rozsudek Městského soudu, tak rozhodnutí pražského magistrátu?


Z odůvodnění NSS

V nynějším řízení je sporná otázka, zda je v případě komunikace naplněna druhá a čtvrtá z uvedených podmínek, tedy zákonný účel komunikace a nutná komunikační potřeba… Podle judikatury NSS není nutná komunikační potřeba dána, ‚existují-li jiné způsoby, jak dosáhnout sledovaného cíle (zajištění komunikačního spojení nemovitostí), aniž by došlo k omezení vlastnického práva.‘ V takovém případě ‚je třeba dát před omezením vlastnického práva přednost těmto jiným způsobům‘ (nález sp. zn. II. ÚS 268/06).

Podle rozsudku sp. zn. 6 As 213/2015 se ‚znak nutné komunikační potřeby zkoumá vždy ve vztahu ke konkrétním dotčeným nemovitostem, pro něž sporná cesta plní roli komunikační spojnice. Je to ostatně logické, neboť ve vztahu k veřejnosti – jakožto neohraničenému a neurčitému okruhu osob – by nutnou komunikační potřebu nenaplnila žádná účelová komunikace.‘ Nemusí se však jednat o nutnou komunikační potřebu nemovitostí ke sporné cestě přímo přiléhajících…

V napadených rozhodnutích však takové vymezení chybí. Je třeba vycházet minimálně ze základního předpokladu, že se podmínka nutné komunikační potřeby zkoumá ve vztahu ke konkrétně dotčeným nemovitostem, pro něž sporná cesta plní roli komunikační spojnice (rozsudek sp. zn. 6 As 213/2015). Správní rozhodnutí však hovoří pouze o nutné komunikační potřebě vlastníků nemovitostí v celé ulici Vltavanů, včetně řady dalších osob, aniž by vymezila, o vlastníky kterých nemovitostí se jedná, proč by právě tyto nemovitosti měly být navzájem spojeny komunikací a kdo by případně měli být další osoby…

Nad rámec uvedeného vypořádání soud poznamenává, že judikatura citovaná v bodě [29] tohoto rozsudku se dále vyvinula a uvádí, že v odůvodněných případech lze uvažovat i o tzv. nutné komunikační potřebě širší veřejnosti, než je pouze vlastník nemovitosti přímo přiléhající ke sporné cestě… V důsledku nedostatečného vymezení konkrétních nemovitostí je pak třeba přisvědčit stěžovateli i v tom, že za daných okolností nelze hovořit ani o naplnění druhého ze zákonných znaků veřejně přístupné účelové komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích…

Správní orgány totiž ve svých rozhodnutích nijak konkrétně nevymezily nemovitosti či objekty, k jejichž vzájemnému spojení či k jejichž napojení na ostatní pozemní komunikace by měla sporná komunikace sloužit. Ani nijak neodůvodnily, proč by právě nemovitosti v ulici V. měly být (mimo jiné s ohledem na jejich stěžovatelem namítaný charakter) vzájemně propojeny. Bez takového vymezení však nyní není možné posoudit, zda komunikace naplňuje zákonný účel podle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích.“

Podle rozsudku NSS ze dne 25. 5. 2023, čj. 8 As 141/2021-36, dostupné z www.nssoud.cz

Více našich textů k problematice veřejně přístupné účelové komunikace najdete zde.