Jedním ze zajímavých aspektů respirátorů a roušek byla nepochybně změna přístupu společnosti k zahalování obličejů. Ještě před covidem Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že bariéra vytvořená veřejně proti ostatním na obličeji nikábovým závojem, může podkopávat společné žití, přičemž vzal v úvahu námitku francouzského státu, že obličej hraje zvláštní roli v sociální interakci. To už dnes nepochybně neplatí. Ze zahalování obličejů se stala akceptovaná norma a jen těžko budeme tvrdit, že nikáby jsou něco docela jiného než respirátory.
Obrázek : printscreen z článku Seznamzprávy.cz o ženách v Saudské Arábii
Dvojitý standard v zahalování
Hned ze začátku „pandemie“ se psalo o tom, že je západní civilizace pokrytecká, když na jednu stranu přikazuje roušky a na druhou zakazuje nikáby. To je samozřejmě trefná poznámka. Nemůžeme mít to i to a obojí nemůže být pravdivé. Zahalování obličejů za různých podmínek ale platí v řadě zemí Evropy – např. v Rakousku, Francii, Belgii, Bulharsku nebo Dánsku. Tzv. „burqa ban“ byl opakovaně předmětem sporů u Evropského soudu pro lidská práva.
Ve Švýcarsku se v roce 2021 dokonce o zákazu nikábů a spol. konalo referendum. Ano, čtete správně – v roce 2021. Během nejhoršího útoku viru, proti kterému byla do zahájení očkování jedinou možnou obranou rouška, dezinfekce a samozřejmě „stay at home“ pravidlo. Člověku zůstává rozum stát, když si přečte, že ve Švýcarsku se řeší pokuta 1000 franků za zahalený obličej a pokuta přitom mohla být udělena za nenošení „ochrany dýchacích cest“.
Kontroverze využije jedině islám
Samozřejmě jediný, kdo bude z naší hlouposti, nelogičnosti a strachu prosperovat, je právě islám. V roce 2020 řada lidskoprávních nevládních organizací neváhala sepsat mnoho článků, jejichž pojítkem byla obžaloba Evropanů z výše popsaného odporného pokrytectví. Copak ale neměla třeba Amnesty International pravdu?
However, these are just social and cultural constructions and they can change over time — we have already seen how the COVID-19 pandemic is disrupting them. Policy makers must use this opportunity to scrap laws prohibiting the wearing of full-face veils and blanket bans on wearing face masks in protests. The other option is requiring people to wear face masks to fight against COVID-19 and, at the same time, fining women for wearing full-face veils or protesters covering their faces. The irony, hypocrisy and discrimination of this situation should not escape us. Is a face mask used to fight the virus really that different from a niqab?
Měla, že? Proto se ani není co divit muslimským organizacím, že příležitosti pomaloučku polehoučku využívají. Byly by naprosto blbé a k ničemu, kdyby to neudělaly a my si to jedině zasloužíme.
V dokumentu „Letter to the Special Rapporteur on freedom of religion, regarding input to the report on Islamophobia, Anti-Muslim Hatred and Discrimination“ se na seznam nespravedlností, které se týkají dánských muslimů, řadí i:
Burka Ban: Yes, implemented in 2018. The ban on covering one’s face is still in effect despite the requirements of face masks on public transportation and shops to protect against the COVID-19 pandemic.
Perličkou je ještě tento požadavek muslimů:
In 2019, several laws have been implemented that disproportionately affect Muslims in Denmark. An example is the law on mandatory handshakes at citizenship ceremonies. The law is an example of indirect discrimination, as citizens who are to receive citizenship and who may have personal reservations about handshaking will disproportionately be Muslim individuals because of particular religious interpretations. Nonetheless, the Ministry of Immigration and Integration made a declaration of intent in April 2020 to propose a bill and suspend the law on forced handshakes, due to the risk of infection of the Covid-19 pandemic.
Autorem textu je organizace Centre for Danish Muslim Relations (mimo jiné financovaná vy-víte-kým – Open Society Foundations). Muslimové jednoduše nečekají, až jim někdo něco dá. Vědí, jak využít naše slabiny ve svůj prospěch. Jejich práce je mimořádně inspirativní pro ty, kdo se nechtějí vzdát svobody. Pokud totiž toužíme opravdu něčeho dosáhnout, musíme to dělat přesně stejně. Musíme využít každičkou chybu nepřítele v náš prospěch a trpělivě čekat, až nadejde den, kdy se nám podaří dosáhnout alespoň dílčího úspěchu, i když to může trvat staletí.