Naše děti jsou v domácím vzdělávání a klasickým školstvím jsou prakticky nepolíbené. Proto nás osobně v podstatě nezajímá, co se děje na základních školách, ale zjistili jsme, že to mnoho jiných rodičů trápí. Leží jim na srdci, aby jejich dítě bylo vychováváno tak, jak si přejí oni sami a jak je to kompatibilní s jejich hlubokým přesvědčením a světonázorem.
Tomu rozumíme. Je sice logické, že na „státních“ školách určuje obsah učebnic právě stát a jeho organizace, to ale ještě neznamená, že by nemohly existovat cesty, jak dítě z výuky toho, co skutečně rodiče považují za mimořádně nevhodné, omluvit. Inspirací musí takovým lidem být – jak jinak – islám a práce nevládních organizací v rámci tzv. strategické litigace.
Co je to strategická litigace aneb stát ke změně dotlačíme
Strategická litigace je komplex nejrůznějších kroků, ke kterým se uchylují nevládní organizace, když chtějí, aby se na určitý problém ve společnosti, ať už skutečný nebo jen vykonstruovaný, začalo nahlížet jinak. Na rádoby pokrokových právnických fakultách jako je třeba ta v Olomouci (o které málokterý občan vůbec tuší, že ji v ČR máme) se dokonce strategická litigace už vyučuje. Já s Davidem jsem se jí museli učit za pochodu v praxi.
Velice stručně řečeno spočívá strategická litigace v těchto bodech:
- Úmorné hledání vhodného klienta (chudý, nešťastný, neperspektivní, diskriminovaný kvůli kdečemu etc), kterého musíte přesvědčit, „aby do toho šel“;
- Úmorné hledání zdrojů, které vám tu práci zaplatí (tzv. donoři – ideální je OSF a podobné nadace);
- Úmorná komunikace s problémovým klientem a vytváření vhodného prostředí, ze kterého je úplně jasné, že jsou porušena všechna možná práva, která jste doteď ani neznali;
- Úmorné dopisování si s obecnými českými soudy, s nejvyššími soudy a s Ústavním soudem;
- Úmorné sepisování stížnosti k ESLP a dokládání všech příloh a dřina s dodržením formalit;
Když to konečně po deseti letech u ESLP skončí a vám jako jednomu z mála přijde rozsudek, který vám dává za pravdu (někdy se to povede už na úrovni českého Ústavního soudu, to když je báchorka dost dobrá a dojemná a jsou v tom děti nebo vhodné náboženství nebo ta správná sexuální orientace a tak), tak vás čeká odměna (ne peněžní, granty běží pořád a možná se z vás mezitím už stal advokát). Konečně třímáte v ruce důkaz, že jste měli pravdu, jste nejchytřejší, géniové a vůbec a máte právo poučovat ostatní a povyšovat se nad ně. Pak jste v novinách, televizi a zná vás kromě maminky ještě aspoň deset známých z téže nevládky. Když to jde obzvláště skvěle, může se vám zadařit i v politice.
Příkladem může být slavný případ romských dětí u Evropského soudu pro lidská práva známý pod iniciálami jednoho ze žáků – D. H. Obsáhle je strategická litigace ve prospěch romských dětí popsána kupř. v publikaci Open Society Foundation.
Jak na to jdou muslimové
Když jsme si řekli, co je strategická litigace, pojďme se podívat na to, jak ji využít k tomu, aby vaše děti nemusely chodit do školy na ty nejproblematičtější výukové programy nabízené školám nevládními organizacemi (pokud nesouhlasíte s kurikulem, pak pro vás radu nemáme, tomu se jednoduše vyhnout nedá, snad leda skrze všechny ty různé „svobodné a demokratické školy“).
Opět se musíme podívat na to, co dělají muslimové. Ti se snaží již řadu let různě ovlivňovat rozsah a obsah vzdělání, který není v souladu s islámem, právě skrze tvrzení, že jejich náboženské přesvědčení brání tomu, aby se dívky účastnily třeba hodin tělocviku nebo plavání. Zatím se jim to úplně nedaří, ale jistě to nevzdají ku prospěchu nás všech. Chce to jen vydržet a nevzdat se.
Jeden z případů u ESLP je popsán takto:
The case concerned the refusal of Muslim parents to send their daughters, who had not reached the age of puberty, to compulsory mixed swimming lessons as part of their schooling and the authorities’ refusal to grant them an exemption. The Court found that the applicants’ right to manifest their religion was in issue and observed that the authorities’ refusal to grant them an exemption from swimming lessons had been an interference with the freedom of religion, that interference being prescribed by law and pursuing a legitimate aim (protection of foreign pupils from any form of social exclusion).
The Court emphasised, however, that school played a special role in the process of social integration, particularly where children of foreign origin were concerned. It observed that the children’s interest in a full education, facilitating their successful social integration according to local customs and mores, took precedence over the parents’ wish to have their daughters exempted from mixed swimming lessons and that the children’s interest in attending swimming lessons was not just to learn to swim, but above all to take part in that activity with all the other pupils, with no exception on account of the children’s origin or their parents’ religious or philosophical convictions.
The Court also noted that the authorities had offered the applicants very flexible arrangements to reduce the impact of the children’s attendance at mixed swimming classes on their parents’ religious convictions, such as allowing their daughters to wear a burkini. It also noted that the procedure in the present case had been accessible and had enabled the applicants to have the merits of their application for an exemption examined.
Jak vidíte, soud se sice snažil, ale nakonec couvl o píď. To stačí. Příště to bude o víc.
Jak to mohou udělat bezvěrci – přes výhradu svědomí
Pokud nemáte žádné vyznání, které by bránilo vašim dětem učit se o nebinárních bytostech a změnách pohlaví (vhodná je kupř. katolická víra), pak vám nezbude než na to jít od lesa – skrze výhradu svědomí. Není to tak snadné jako v případě věřících (naše sekulární společnost holt více chrání ty, kdo věří v Boha než ty, kteří mají silné morální přesvědčení), ale není to ani ztracené.
Výhradu svědomí chápou naše soudy takto:
„Ústavní soud zdůrazňuje, že oprávněnou výhradu svědomí nelze ztotožňovat s jakýmkoli subjektivně vnímaným nesouhlasem s právní povinností… nýbrž tento nesouhlas musí být svým nositelem vnímán jako bezpodmínečná povinnost respektování určité závazné mravní normy v konkrétní situaci, musí jít o vážné, mravní rozhodnutí v rovině dobra a zla. Takový nesouhlas pak může vyplývat i ze silného přesvědčení ohledně možnosti nevratného poškození zdraví osoby blízké.“ (Nález Ústavního soudu sp. zn I. ÚS 1253/14).
Výhradu svědomí nemůžete uplatnit jen kvůli tomu, že s něčím nesouhlasíte, protože se vám to nelíbí. To by se nám nelíbila žádná pravidla, která by nám přikazovala se jakkoli uskromnit. Musí jít skutečně o vaše hluboké přesvědčení, že se zkrátka jinak chovat nemůžete. Pokud tedy škole napíšete, že si kvůli vašemu vnitřnímu hlubokému přesvědčení (které také náležitě vysvětlíte) nepřejete, aby se dítě účastnilo konkrétních aktivit (kupř. právě kurzů s NNO), nebude to ještě znamenat, že máte vyhráno. Nejspíše dojde na spor a bude to náročné. Takový počin ale bude mít větší cenu než zlato hlavně pro vás, protože se postavíte za sebe, svoje přesvědčení a hlavně za svoje dítě.
Možná, že když se najde víc rodičů, kteří po vašem vzoru vystoupí proti nechtěnému, dojde časem i na změny v systému. Muslimům nebo klimatickým aktivistům se to daří celkem dobře a nedělají to jinak než soustavnou strategickou litigací. Problém je jen v tom, že tu vaši asi OSF nezaplatí.