Dnes Nejvyšší správní soud rozhodoval o stavební uzávěře, kterou vydala rada jedné středočeské obce. Dotčení vlastníci namítali jednak procesní pochybení (nesprávné zveřejnění přílohy návrhu stavební uzávěry s výčtem dotčených pozemků) a dále se cítili být zasaženi a nepřiměřeně omezeni na svých právech, neboť s vidinou brzké výstavby již vynaložili dle jejich slov značné prostředky. Krajský soud v Praze jejich návrh zamítl a zčásti (kvůli procesní chybě vůči některým navrhovatelům) stavební uzávěru zrušil. NSS ve shodě s ním pak kasační stížnost zamítl.

K záměně přílohy s výčtem pozemků

Pokud jde o procesní pochybení, soud zjistil, že část vlastníků se seznámila se správným zněním přílohy na úřední desce a podala námitky. Druhá část ale elektronickou úřední desku nesledovala a tím pádem nezjistila, že se jich stavební uzávěra taky týká. Právě vůči těmto vlastníkům soud stavební uzávěru zčásti zrušil.

Krajský soud dospěl k závěru, že „v řízení není sporné, že původní tabulka č. 2, která byla zveřejněná na fyzické i elektronické úřední desce, nesprávně identifikovala dotčené pozemky. Tato chyba byla napravena na elektronické úřední desce tím, že odpůrkyně přílohu č. 2 zaměnila za novou, ve které již byly uvedeny pozemky v souladu s přílohou č. 1. Sporné zůstalo, zda k nápravě došlo též na fyzické úřední desce.

Po provedeném dokazování soud přisvědčil tvrzení navrhovatelů, že vadný stav napraven nebyl a až do sejmutí veřejné vyhlášky (14. 10. 2019) se na fyzické úřední desce nacházela příloha č. 2 obsahující nesprávný výčet dotčených pozemků. Podle krajského soudu tedy nebyl návrh opatření obecné povahy řádně zveřejněn a doručen. V důsledku počínání odpůrkyně obsahovala příloha č. 2 zveřejněná na fyzické úřední desce jiný výčet pozemků, než na které se stavební uzávěra ve výsledku skutečně vztahuje. Tato vada dle soudu nebyla zhojena tím, že došlo k nápravě na elektronické úřední desce. Z hlediska doručení návrhu napadeného opatření je totiž rozhodná verze zveřejněná na fyzické úřední desce.

Krajský soud se dále zabýval tím, zda tato procesní vada měla za následek zkrácení práv navrhovatelů… Dospěl k závěru, že zveřejněním a doručením nesprávné verze napadeného návrhu opatření byla navrhovatelům a) a b) fakticky upřena možnost podat námitky proti skutečnému rozsahu stavební uzávěry. Krajský soud podotkl, že od adresátů nelze očekávat, že budou k písemnostem zveřejněným na úřední desce přistupovat s apriorní nedůvěrou a hledat v nich chyby a rozpornosti. Na tomto závěru nemůže dle soudu nic změnit ani skutečnost, že příloha č. 1 obsahující mapu s vyznačením rozsahu stavební uzávěry vyvěšená na fyzické úřední desce, byla bezvadná.“

NSS: rada se dopustila procesního pochybení

Nejvyšší správní soud konstatoval, „že v projednávané věci není pochyb o tom, že se odpůrkyně dopustila procesních pochybení v rámci zveřejňování návrhu opatření, protože „Nejvyšší správní soud úvodem konstatuje, že v projednávané věci není pochyb o tom, že se odpůrkyně dopustila procesních pochybení v rámci zveřejňování návrhu opatření…

Součástí návrhu opatření byla příloha č. 1, která obsahovala výkres na kopii katastrální mapy s vyznačením území, pro které platí stavební uzávěra, a příloha č. 2, jejímž obsahem byla tabulka s vymezením jednotlivých pozemků, pro které platí stavební uzávěra. Příloha č. 2 návrhu opatření však byla zveřejněna v nesprávném znění, neboť obsahovala nesprávný výčet dotčených pozemků, mezi nimiž nebyly zařazeny ty pozemky ve vlastnictví navrhovatelů, které byly přijatým opatřením v konečném důsledku skutečně dotčeny. Naproti tomu příloha č. 1 správně znázorňovala území, jenž mělo být zamýšleným opatřením dotčeno… K napravení stavu došlo pouze záměnou přílohy č. 2 na elektronické úřední desce… až do sejmutí veřejné vyhlášky byla na fyzické úřední desce zveřejněna příloha č. 2 v nesprávném znění.“

K procesnímu postupu NSS řekl: „Je samozřejmostí, že návrh opatření obecné povahy musí být zveřejněn a veřejnosti zpřístupněn ve správném znění, tj. v tom, ve kterém má být přijat. Jeho jednotlivé části si nesmí vnitřně odporovat a všechny jeho verze, zveřejněné příslušným orgánem na různých informačních platformách se musí obsahově shodovat. Opačný postup může mít v očích veřejnosti zcela jistě za následek negativní vliv na důvěryhodnost činnosti orgánu veřejné moci, porušení zásady právní jistoty a s ohledem na závažnost případných nesrovnalostí může být tímto nekorektním postupem zasaženo do právní sféry dotčených osob.

Ostatně cílem právní úpravy týkající se doručování opatření obecné povahy vyvěšením vyhlášky na úřední desce (§ 172 odst. 1 správního řádu), respektive zpřístupněním znění návrhu opatření dálkovým způsobem (§ 172 odst. 2 správního řádu), je informovat širokou veřejnost o tom, že se vydání opatření obecné povahy připravuje a že se bude konat veřejné projednání jeho návrhu, dále seznámit tímto způsobem veřejnost s obsahem zamýšleného opatření a umožnit tak adresátům vznést proti opatření námitky či uplatnit připomínky.“

Pravidla pořizování stavební uzávěry a nároky na odůvodnění

Stavební zákon (zákon č. 183/2006 Sb.) neupravuje specifický proces pořizování stavební uzávěry (na rozdíl od územního plán, je tedy třeba se řídit hlavně zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád). Vlastníci namítali, že obec procesní pravidla nedodržela. Z rozsudku NSS vyplývá, že již krajský soud upozornil na to, že proces přijímání územního opatření o stavební uzávěře je upraven v § 98 stavebního zákona, přičemž tato úprava je velmi kusá a nevyžaduje žádné formalizované kroky před tím, než bude návrh radou projednán.

Obec se proto nedopustila žádného pochybení, pokud jejím prvním formálním krokem bylo oznámení návrhu dotčeným orgánům. S tím NSS souhlasil a doplnil, „že ze správního spisu vyplývá, že návrh opatření byl dotčeným orgánům doručen; oslovené dotčené orgány vyjádřily s návrhem bez připomínek souhlas. Je tedy zřejmé, že písemné projednání mezi odpůrkyní a dotčenými orgány před zveřejněním návrhu opatření na úřední desce v souladu s § 98 odst. 2 stavebního zákona proběhlo.“

K odůvodnění NSS shrnul svoji předchozí judikaturu. Za zmínku stojí tento závěr: „Primárně je třeba uvést, jak správně učinil též krajský soud, že územní opatření o stavební uzávěře je koncipováno jako dočasný nástroj k omezení výstavby na určitém území. Dle § 97 odst. 1 stavebního zákona je účelem stavební uzávěry především zamezit stavební činnosti v nezbytném rozsahu ve vymezeném území, pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití podle připravované územně plánovací dokumentace.

Vydání opatření o stavební uzávěře je tudíž úzce spojeno s procesem přijímání nové územně plánovací dokumentace, přičemž tento proces musí být alespoň ve fázi rozhodnutí o jejím pořízení. Cílem je omezit či zakázat stavební činnost, jež by mohla být neslučitelná s budoucí koncepcí využití území… Nutno poznamenat, že proces pořizování územně plánovací dokumentace (či její změny) je zákonem rozdělen do přesně ohraničených na sebe navazujících fází, pro něž platí, že bez řádného ukončení jedné fáze nelze přejít do fáze další. Pořízení územního plánu je poměrně dlouhodobý dynamický proces, v jehož průběhu může docházet k větším či menším změnám v uvažovaném řešení…

Pro nyní posuzovaný případ to znamená, že odpůrkyně při posuzování potřebnosti vydání stavební uzávěry vycházela z informací, které jí byly dostupné v okamžiku rozhodnutí o schválení zadání územního plánu, přičemž není vyloučeno, že v navazujícím postupu dojde k doplnění či změně podkladů týkajících se nového územního plánu Štěchovice. Z tohoto důvodu též judikatura Nejvyššího správního soudu klade nižší požadavky na odůvodnění opatření o stavební uzávěře… Vymezení stavební uzávěry je vždy nutné zkoumat v kontextu nově pořizované územně plánovací dokumentace.“

Podle rozsudku NSS ze dne 14. 6. 2023, čj. 5 As 189/2021 – 31, dostupné z www.nssoud.cz

Více našich textů k problematice územního plánování najdete zde.