Nejvyšší správní soud opět zopakoval svoji judikaturu, když rozhodoval o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu v Plzni o územním plánu města na soutoku čtyř řek. Tamnímu společenství vlastníků se nelíbilo, že pro jejich panelák územní plán požadoval „chránit střešní krajinu souborů staveb vytvářejících jeden kompoziční celek, tj. na příklad chránit typickou střešní krajinu modernistických sídlišť sestávající z rovných střech“. Soud ani NSS jejich požadavkům nevyhověli, protože dotčení byli v procesu územního plánování pasivní.

Krajský soud: nelze prostřednictvím soudního řízení obcházet lhůtu pro podání námitek

Krajský soud proto konstatoval, že není možné „nahrazovat procesní aktivitu, která byla namístě v průběhu řízení o pořizování předmětné změny územního plánu, prostřednictvím návrhu na zrušení takového opatření obecné povahy, a to s tvrzením, že nebylo odůvodněno optikou právě těch aspektů, které navrhovatelé před soudem akcentují, ačkoliv tyto aspekty nebyly v průběhu pořizování předmětné změny územního plánu nikým formulovány, zejména právě samotnými navrhovateli.

Pokud by soud takový postup navrhovatelů akceptoval, opět by vybočoval z mezí, které mu jsou v rámci řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy či jeho části vyhrazeny, neboť by fakticky každému, kdo byl oprávněn uplatnit v průběhu pořizování územního plánu či jeho změny námitky, avšak z nějakého důvodu tak neučinil, umožnil obcházet lhůtu stanovenou k jejich podání (srov. § 52 odst. 3 stavebního zákona) a domoci se jejich uplatnění až v rámci soudního přezkumu s tím, že opatření obecné povahy nebylo řádně odůvodněno, a to právě proto, že se nezabývalo těmi aspekty věci, které měly být předmětem daných námitek. Je zřejmé, že takovýto postup je zcela nepřijatelný.“

NSS: pokud byl navrhovatel pasivní, nelze se zabývat námitkami (ne)proporcionality OOP

Nejvyšší správní soud pak rozsudek krajského soudu potvrdil: „Pokud jde o právě projednávanou věc, krajský soud konstatoval, že námitky navrhovatelů se týkají výhradně pátého kroku tohoto algoritmu, tedy proporcionality napadeného opatření obecné povahy. Tento závěr stěžovatelé v kasační stížnosti nezpochybňuji. Naopak proporcionalitu jako důvod ke zrušení předmětné změny územního plánu sami výslovně označují. Konkrétně tvrdí nepřiměřenost zásahu do jejich vlastnického práva (jakož i vlastnického práva dalších vlastníků v bytovém domě a dotčené lokalitě). Realizace požadovaného rovného zastřešení je totiž podle jejich názoru obtížná, resp. v zásadě nemožná, a to s ohledem na ekologické, ekonomické a technické důvody a hrozící riziko škod…

Jak však současně plyne z ustálené judikatury NSS, proporcionalita přijatého řešení nemůže být předmětem soudního přezkumu, nemohl-li ji pro nedůvodnou pasivitu navrhovatele posoudit odpůrce v průběhu pořizování daného opatření obecné povahy. Pokud účastník mohl při přiměřené péči o svá práva podat věcné námitky či připomínky proti připravovanému řešení a bez objektivních důvodů tak neučinil, nemůže NSS bez závažných důvodů porušit právní jistotu dalších účastníků, kteří svá práva aktivně prosazovali již v průběhu přípravy územního plánu a nyní tento územní plán respektují. Mohlo by tím docházet k situacím, že by účastníci v průběhu přípravy neaktivní měli výhodnější postavení a jejich práva by byla chráněna ve větší míře než práva účastníků, kteří svá práva zákonem předpokládaným způsobem hájili. Řízení před soudem totiž není nástrojem rozhodování věcných sporů o využití území; tyto spory zásadně mají být vypořádány v řízení před správními orgány a s využitím příslušného instrumentária správního procesu.“

Požadavek na rovné střechy na sídlištích není omezením vlastnického práva výrazné intenzity

NSS uzavřel, že požadavek územního plánu chránit „typickou střešní krajiny modernistických sídlišť sestávající z rovných střech“, relevantní v nyní projednávané věci, v žádném případě typově nepředstavuje omezení na vlastnickém právu stěžovatelů tak výrazné intenzity, jež by se blížila vyvlastnění… Sami stěžovatelé ve svém návrhu připustili, že realizace rovného zastřešení je proveditelná, obnáší toliko zvýšené (podle stěžovatelů nepřiměřené) nároky z hlediska ekonomického, technického, ekologického a bezpečnostního. Námitky stěžovatelů tak míří právě na proporcionalitu uvedeného požadavku rovného zastřešení, což je však přesně otázka, která má být primárně řešena v procesu přijímání územního plánu, nikoli v rámci jeho soudního přezkumu. Pokud byli stěžovatelé v tomto procesu pasivní, nemohou svoji procesní neaktivitu nyní dohánět v řízení před správními soudy.“

Vlastníci se snažili tvrdit, že se procesu územního plánu neúčastnili, neboť to bylo příliš odborné („Krajský soud pochybil, pokud nevzal v úvahu, že v případě dotčené části územního plánu se jedná o specifické technické údaje, jejichž dopad nejsou stěžovatelé bez odborného stanoviska schopni sami posoudit. Nenapadlo je, že by do územního plánu mohlo být zaneseno něco, co jim fakticky znemožní bytový dům opravit; tyto technické záležitosti zjistily až od odborných osob. Namítají, že na ně nelze klást požadavek, aby si u každé změny územního plánu najímali odborníky, kteří jim budou posuzovat technickou a ekonomickou stránku proveditelnosti takové změny.“).

NSS důvody, proč navrhovatelé námitky nepodali, neuznal jako relevantní

Takový důvod ale NSS neuznal: „V souladu s výše uvedenou judikaturou je proto přezkum nyní napadeného opatření obecné povahy omezen a nelze se zabývat jeho proporcionalitou. Výjimka příliš intenzivního zásahu se neuplatní, neboť změny ve způsobu zastřešení nepředstavují zásah do vlastnického práva blížící se svojí intenzitou vyvlastnění. Pokud navíc není splněn tento základní předpoklad výrazné intenzity zásahu do vlastnického práva, jsou zbylé důvody, jimiž se stěžovatelé snaží svoji procesní neaktivitu v procesu přijímání změny územního plánu ospravedlnit, bezpředmětné.

Požadavek na rovné zastřešení, ačkoli jde o požadavek technický, stejně jako jeho dopad na již existující zástavbu, totiž nejsou okolnostmi, které by stěžovatelům znemožnily účast na procesu přijímání opatření obecné povahy. Citovaný požadavek výslovně plyne ze samotného znění dotčené změny územního plánu, a tudíž se s ním mohli navrhovatelé seznámit.…

NSS pochopitelně chápe argumentaci stěžovatelů, že jejich předchozí procesní pasivita byla dána skutečností, že v době projednávání změny územního plánu netušili, jak a zda se na ně bude v budoucnu vztahovat. Ve stejné situaci bude nicméně řada dalších subjektů, na které se jednou v budoucnu bude vztahovat některá část územního plánu. Plyne z povahy územního plánu coby závazného regulativu (ne)rozvoje určitého území. Není možné v podstatě incidenčním, subjektivním způsobem, tedy od okamžiku, kdy se o dané úpravě určitý subjekt dozví, potenciálně navždy zpochybňovat jednou přijaté územní plány, což ostatně reflektuje jak zákonná úprava.“

Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2022, čj. 77 A 28/2022 – 236 a rozsudku NSS ze dne 28. 6. 2023, čj. 7 As 247/2022 – 34, oba dostupné na www.nssoud.cz

Více našich textů k problematice územního plánování najdete zde.