Zajímavý případ řešil Nejvyšší správní soud. Jedna vlastnice se domáhala toho, že její pozemek není veřejně přístupnou účelovou komunikací, neboť jen spojuje dvě části oné komunikace dohromady a lidé mohou jezdit z obou konců (a otočit se), ale ne přes její majetek. NSS řekl, že to je vážně nesprávný náhled na věc (a potvrdil rozhodnutí krajského soudu).

Citujeme z rozsudku NSS: „Krajský soud tedy dospěl ke shodnému závěru jako žalovaný, že stěžovatelčin pozemek představuje funkční celek se zbytkem veřejně přístupné účelové komunikace zajišťující napojení oblasti na místní silnici, a proto je třeba jej rovněž považovat za součást účelové komunikace, aniž by bylo třeba zvlášť hodnotit stěžovatelkou označené „alternativní“ cesty…“

Kouskování cesty je nežádoucí

„Se závěry krajského soudu NSS souhlasí. NSS v minulosti již dospěl k závěru, že při posuzování nutné komunikační potřeby není žádoucí spornou cestu „kouskovat“ na části; naopak při zkoumání všech znaků veřejně přístupné účelové komunikace by měly úřady vždy hodnotit cestu jako funkční celek… Stěžovatelka v podstatě říká, že není třeba užívat celou trasu cesty včetně jejího pozemku, ale každý si může vybrat buď cestu severní, či jižní trasou. Proto prý není třeba, aby byla nadále využívána účelová komunikace vedoucí přes její pozemek, která obě „alternativní“ cesty pouze spojuje. Všichni vlastníci okolních nemovitostí mají zajištěn přístup jednou z „alternativních“ cest.“

Nelze připustit vznik slepé části cesty

„Takováto stěžovatelčina teze ale jen dost dobře ukazuje smysl shora popsané judikatury. Pokud by totiž NSS přistoupil na podobnou logiku, mohl by takto postupovat jakýkoli z vlastníků pozemků na dané cestě. Problém ale je, že by svou část mohl vydělit vždy jen ten, kdo by tak učinil jako první. Kdokoli další by tak již postupovat nemohl. Jinak by mezi prvním „vyčleněným“ pozemkem a druhým pozemkem vznikla „slepá“ část, na kterou by se již nikdo třetí dostat nemohl. Tím by zanikla mnohdy i podstatná část doposud funkční cesty, v této „slepé“ části by se navíc mohly ocitnout nemovitosti odříznuté od dopravního napojení, což je v přímém rozporu se smyslem a účelem veřejně přístupných účelových komunikací.

Již jen teoretická možnost, že by soud připustil takovýto „závod“ o to, kdo se jako první z cesty „vyčlení“, ukazuje smysl toho, proč všechny pozemky na dané cestě tvoří součást funkčního celku. NSS proto opakuje, že veřejně přístupnou účelovou komunikaci nelze dělit způsobem, o který se snaží stěžovatelka. Stěžovatelčin případ není ničím zvláštní a není důvod, proč by měly správní soudy takové „kouskování“ připustit.“

Podle rozsudku NSS ze dne 28. 6. 2023, čj. 10 As 341/2022 – 36, dostupné na www.nssoud.cz

Více našich článků k problematice veřejně přístupné účelové komunikace najdete zde.