V rozhodnutí z dubna 2022 se Nejvyšší správní soud zabýval zákonností odvodu za porušení rozpočtové kázně, který byl uložen za to, že žalobce převedl práva a povinnosti z dotační smlouvy na jiný subjekt. Jedná se o věc, na kterou by si příjemci měli dát vždy pozor a pokud takovou změnu plánují, měli by ji včas konzultovat s poskytovatelem.

O co ve věci šlo?

Žalobcem byla fyzická osoba, která obdržela dotaci v rámci operačního programu „Podnikání a inovace“ na projekt zvýšení kapacity výroby. Rozhodnutí o poskytnutí dotace stanovilo, že příjemce je povinen o změnách svého majetkoprávního a formálně-právního postavení písemně předem informovat poskytovatele dotace, přičemž tyto změny nesmí porušovat jiné body podmínek (např. ukončit svou podnikatelskou činnost po dobu 5 let). V čl. IV odst. 6 uvedeného rozhodnutí se konstatuje, že příjemce není oprávněn převést práva a povinnosti vyplývající z rozhodnutí o poskytnutí dotace na jiný subjekt. To lze toliko se souhlasem poskytovatele dotace v případě zvláštního zřetele hodného a se stanovením podmínek převodu.

Toto příjemce porušil, nepožádal o změnu podmínek předem (podnik na s.r.o. převedl dne 1. 1. 2009 a žádost o změnu podmínek poskytnutí dotace podal teprve dne 16. 3. 2010) a poskytovatel dotace ke změně podmínek dotace žalobci neudělil. I přes uvedené skutečnosti žalobce následně dne 20. 4. 2010 vlastním jménem požádal o platbu (zaslání prostředků) dotace na svůj účet.

V projednávané věci navíc nešlo jen o změnu majetkoprávního postavení. Žalobce ukončil svou podnikatelskou činnost a bez souhlasu poskytovatele dotace převedl dlouhodobý majetek na s.r.o., čímž rovněž porušil podmínky rozhodnutí o poskytnutí dotace. Příjemce tak byl uznán vinným ze spáchání zločinů dotačního podvodu a poškozování finančních zájmů EU, jichž se dopustil jednáním, které, resp. jehož důsledky v oblasti daňové odpovědnosti za porušení rozpočtové kázně.

Co k věci uvedl NSS?

NSS uvedl: „Krajský soud k výše uvedenému správně vylíčil, že stěžovatel v podání v elektronické aplikaci eAccount dne 16. 3. 2010 uvedl, že v listopadu 2009 byl právně proveden převod (vklad podniku) na PIERO s.r.o., a dále konstatoval, že žádá o změnu podmínek rozhodnutí; sám tedy uvedené podání formuloval jako žádost o změnu podmínek rozhodnutí.

[27] Stěžovatel tak jednak nepožádal o změnu podmínek předem (podnik na PIERO s.r.o. převedl dne 1. 1. 2009 a žádost o změnu podmínek poskytnutí dotace podal až dne 16. 3. 2010) a poskytovatel dotace ke změně podmínek dotace žalobci neudělil souhlas (viz zamítavé stanovisko poskytovatele dotace ze dne 30. 3. 2010, který uvedl, že stanovisko ke stěžovatelově žádosti ze dne 16. 3. 2010 o změnu rozhodnutí z důvodu převodu práv jeho firmy jako příjemce dotace na PIERO s.r.o. je zamítavé z toho důvodu, že se nejedná o právní nástupnictví). I přes uvedené stěžovatel o několik týdnů později, dne 20. 4. 2010, vlastním jménem požádal o platbu prostředků dotace na účet dotace (účet č. 5004500400/5500 vedený u Raiffeisenbank, a.s.); v žádosti o platbu je uveden jako příjemce dotace stěžovatel, a je zde identifikován stejným způsobem, jako v rozhodnutí o poskytnutí dotace; současně v této žádosti neuvedl, že by dotace měla být poukázána na účet společnosti PIERO s.r.o. V době žádosti o výplatu dotace již přitom „podnik“ převedl na PIERO s.r.o. jako nepeněžitý vklad, jehož součástí bylo mimo jiné strojní zařízení pořízené žalobcem v roce 2008 v rámci realizace projektu (což zdůraznil i Nejvyšší soud ve skutkové větě svého rozsudku).

[28] Pro výše uvedené pak nelze v žádném případě uvažovat o konkludentním schválení jednání stěžovatele (ve smyslu splnění oznamovací povinnosti a povinnosti obdržet souhlas poskytovatele k převodu práv a povinností na jinou osobu) či existenci legitimního očekávání.

[29] Stěžovatel jako fyzická osoba bez předchozího písemného souhlasu poskytovatele dotace převedl dotační titul (práva a povinnosti k poskytnuté dotaci) na právnickou osobu -obchodní společnost s ručením omezeným. Již tím došlo k zásadnímu porušení povinností, jemuž dle čl. VIII. odst. 1 podmínek rozhodnutí o poskytnutí dotace odpovídá odvod ve výši celkové částky dosud vyplacené dotace (odvod v plné výši poskytnuté dotace – 100 %). Dotace se dostala zcela mimo dispozici jejího příjemce ještě před jejím vyplacením (k nemožnosti převádět veřejnoprávní smlouvy srov. zejména body [30] a [32] rozsudku ze dne 26. 10. 2021, č. j. 6 Afs 20/2020 – 48). Bylo proto zřejmě na místě ji ani nevyplácet (k čemuž by ani nedošlo, nebýt trestněprávního jednání stěžovatele popsaného v rozsudku sp. zn. 5 Tdo 1176/2019) a odvod ve výši celé vyplacené dotace tak byl zjevně přiměřený a v souladu se smyslem procesu poskytování dotací obecně – poskytnout je konkrétnímu žadateli (příjemci) k jeho žádosti. Za této situace nyní kasační soud nenachází místo pro posuzování naplnění účelu poskytnuté dotace a případně i posouzení navazující otázky přiměřenosti uloženého odvodu; dotace totiž neměla být vůbec poskytnuta.“

Závěr

Závěrem NSS uvedl: „Pro dotace je charakteristické, že nejsou poskytovány komukoli, na cokoli a v neomezené výši. Jde o vzácný statek, a proto zacházení s ním je po právu veřejnoprávně přísně regulováno. Podmínky v dané věci byly jasně a srozumitelně formulovány, stěžovatel s nimi byl předem seznámen a akceptoval je. Pokud ve svém podnikatelském životě hodlal činit následně rozhodnutí co do změny ekonomické a právní podstaty svého „byznysu“, bylo nezbytné, aby i v takové situaci postupoval podle stanovených dotačních podmínek a včas učinil směrem k poskytovateli dotace příslušné kroky a vyčkal na jeho reakci před případným čerpáním dotace. To se nestalo, přestože z ničeho nevyplývá, že se tak stát nemohlo. Krajský soud věc posoudil správně, zamítl-li žalobu, s jeho závěry se kasační soud ztotožňuje.“

Podle rozsudku NSS ze dne 28. 4. 2022, č.j. 1 Afs 93/2021-31, dostupné na stránkách NSS.

Více našich článků k problematice dotací a porušení rozpočtové kázně najdete zde.