NSS rozhodoval o jedné pražské úpravě územního plánu, kterou měl Městský soud za nezákonnou. NSS s ním souhlasil. O co šlo? Úpravou došlo ke změně kódu míry využití plochy z B, který pro dotčené území platil před přijetím Změny územního plánu a umožňoval umístit rozvolněnou, resp. velmi rozvolněnou zástavbu, na kód C. Ten umožňuje umístit nízkopodlažní zástavbu.

Byť se teoreticky jedná o rozdíl jen o jeden stupeň v možné míře využití ploch, v praktickém využití území se jedná o rozdíl mezi možností umístit samostatně stojící domy a možností umístit bytové (byť nízkopodlažní) domy, tedy výsledně o značný rozdíl v možném zatížení území. Úprava ale byla prezentována úplně jinak, a také proto se sousedé do procesu územního plánování nezapojili.

K řádnému odůvodnění opatření obecné povahy

NSS k tomu konstatoval: „Z § 68 odst. 3 užitého přiměřeně podle § 174 odst. 1 správního řádu vyplývá že v odůvodnění opatření obecné povahy nesmí zejména chybět esenciální obsahové náležitosti odůvodnění běžného správního rozhodnutí. I v odůvodnění opatření obecné povahy je tak nutno uvést důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů.

Nejvyšší správní soud dále ve shodě s městským soudem konstatuje, že odůvodnění změny spočívající toliko v konstatování, že „Navržený kód „C“ umožní lepší využití řešeného území“, je zcela nedostačující a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Jak již přiléhavě konstatoval městský soud, z tohoto odůvodnění není vůbec patrné, v jakých parametrech má být změnou řešené území lépe využito, jak úprava odpovídá charakteru okolní zástavby, proč je stávající míra využití území již nevyhovující. Absentuje také uvedení důvodů přihlížejících k charakteristice a hodnotám dotčeného území a poukaz na podklady a úvahy, jimiž se odpůrce řídil.“

K vyhodnocení souladu s cíli a úkoly územního plánování

NSS dále dodal, že, „územní plán má obsahovat konkrétní vyhodnocení, zda je regulace v územním plánu v souladu s cíli a úkoly územního plánování, nikoliv jen formální konstatování bez jakéhokoliv konkrétního zdůvodnění, jak je tomu v posuzované věci. Nejvyšší správní soud v návaznosti na výše uvedené konstatuje, že Změna územního plánu je stižena vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů.

Nejvyšší správní soud proto neshledal důvodnou námitku stěžovatele, že změna územního plánu je s ohledem na svůj předmět řádně odůvodněna, ani argumentaci stěžovatelky, že absence podrobnějšího rozvedení, jak konkrétně má být toto území lépe využito, nečiní odůvodnění nedostatečným a Změnu územního plánu nepřezkoumatelným. Výše uvedenou obecnou větu o umožnění lepšího využití území nelze v žádném případě považovat za řádné zdůvodnění přijaté změny a stěžovatelka se proto mýlí, pokud ji považuje za strohé vysvětlení, u kterého představuje závěr o nepřezkoumatelnosti nepřípustné rozšíření tohoto institutu. Bylo tedy na místě Změnu územního plánu zrušit pro nepřezkoumatelnost, a to i v situaci, kdy navrhovatelé byli v průběhu přijímání změny pasivní.

Pasivitu v průběhu schvalování Změny územního plánu navíc není na místě navrhovatelům vytýkat s ohledem na skutečnost, že změna územního plánu byla přijímána za účelem realizace výstavby záměru žadatele o pořízení změny nazvaného „Výstavba 15 rodinných domů Žalanského“, a takto byla prezentována veřejnosti a dotčeným orgánům. Navrhovatelé ve svém návrhu vysvětlili, proč neměli důvodu proti tomuto záměru brojit a zůstali v průběhu schvalování Změny územního plánu pasivní.“

Podle rozsudku NSS ze dne 15. 8. 2023, čj. 4 As 263/2022-54.

Více našich článků k problematice územního plánování najdete zde.