Nejvyšší správní soud se na konci srpna 2023 zabýval otázkou, zda lze prostřednictvím tzv. zásahové žaloby řešit situaci, kdy poskytovatel dotace nevyplatil poslední dotační platbu. Věc byla poměrně komplikovaná, podstatné jsou ale zejm. zobecňující (shrnující) závěry NSS k tomu, jakými typy žalob je možné se v případě nevyplacení dotace bránit.

Skutkové okolnosti věci

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) vydalo dne 2. 7. 2010 rozhodnutí o poskytnutí dotace, kterým žalobkyni v rámci Operačního programu Podnikání a inovace poskytlo. Projekt byl rozdělen do pěti etap, přičemž žalovaný první čtyři etapy projektu řádně proplatil. Žalobkyně požádala v květnu 2015 o proplacení poslední etapy projektu. Žalovaný v návaznosti na to vydal dne 18. 6. 2015 „Oznámení o zamítnutí žádosti o platbu“, kde konstatoval, že přiznanou dotaci nelze proplatit pro nezpůsobilost nesprávně vynaložených údajů ze strukturálních fondů EU.

Na základě podnětu MPO provedl místně příslušný finanční úřad u žalobkyně daňovou kontrolu; ta byla ukončena dne 15. 3. 2016. Dle zprávy o daňové kontrole „v rozsahu daňové kontroly nebylo zjištěno porušení rozpočtové kázně ve smyslu ustanovení § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech“. 

Žalobkyně dne 4. 4. 2016 znovu vyzvala žalovaného k proplacení V. etapy projektu. Žalovaný tuto žádost rozhodnutím ze dne 4. 5. 2016 odmítl. Proti tomuto rozhodnutí brojila žalobkyně žalobou, které městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 2. 2020, č. j. 3 A 118/2016 – 57, vyhověl, rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2016 zrušil pro nepřezkoumatelnost a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně dne 4. 5. 2020 opět vyzvala žalovaného, aby neprodleně proplatil V. etapu. Upozornila na to, že podle výsledku daňové kontroly nejsou dány důvody pro odnětí dotace ve smyslu § 15 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (dále jen „rozpočtová pravidla“).

Žalovaný přípisem ze dne 7. 5. 2020 potvrdil přijetí podání ze dne 4. 5. 2020 s tím, že se „řídící orgán (Ministerstvo průmyslu a ochodu) danou žádostí o platbu zabývá a o výsledku budete informován“. Žalobkyně dne 11. 12. 2020 podala k nadřízenému orgánu žalovaného (ministr průmyslu a obchodu) žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu, ten na ní však do dne podání žaloby (19. 1. 2021) nereagoval. Až usnesením ze dne 20. 1. 2021 žalovanému přikázal, aby rozhodl o žádosti žalobkyně o platbu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Žalovaný dne 1. 3. 2021 (tj. již v průběhu soudního řízení) vydal a téhož dne doručil žalobkyni opatření dle § 14e rozpočtových pravidel, kterým rozhodl o dočasném nevyplacení částky dotace. Proti tomuto opatření podala žalobkyně námitky.

Žalobkyně dne 7. 6. 2021 požádala městský soud o změnu podané nečinnostní žaloby na žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podle § 82 s. ř. s. Uvedla, že žalobní typ mění jednak „ve světle výkladu poskytnutého soudem ve věci sp. zn. 14 A 124/2020“, jednak s ohledem na vydané opatření.

Městský soud žalobu zamítl, její změnu nepřipustil. Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalobkyně kasační stížnost. Vzhledem k tomu, že některé argumenty městského soudu NSS korigoval, zaměříme se dále na hodnocení věci ze strany NSS.

Opatření o krácení dotace je rozhodnutím, jeho vydání se lze domáhat nečinností žalobou

NSS předně konstatuje, že „již v minulosti judikoval, že vydání opatření o krácení dotace se lze nečinnostní žalobou domáhat, a rovněž se zabýval legitimitou takového požadavku (viz zejména odst. [37] – [39] rozsudku ze dne 3. 6. 2014, č. j. 8 Ans 4/2013 – 44). Nelze tedy hovořit ani o tom, že by se stěžovatelka domáhala vydání rozsudku, který by pro ni nutně představoval újmu, pročež by měla být dána poučovací povinnost soudu dle § 36 odst. 1 s. ř. s.“

Podstatné zde je, že judikatura správních soudů se podle NSS „ustálila na závěru, že opatření o krácení (respektive pozastavení platby části) dotace dle § 14e rozpočtových pravidel je rozhodnutím v materiálním smyslu, které je způsobilé soudního přezkumu v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 s. ř. s. (viz rozsudek ze dne 30. 6. 2014, č. j. 8 Ans 4/2013 – 44, odst. [39], nebo usnesení rozšířeného senátu ze dne 18. 4. 2017, č. j. 6 Afs 270/2015 – 48, č. 3579/2017 Sb. NSS, odst. [49] a [57]- [59]; všechna zde citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná z: www.nssoud.cz).

Je-li jedním z možných vyústění žádosti o proplacení (části) dotace, kromě faktického úkonu správního orgánu (žalovaného), spočívajícího právě ve vyplacení (části) dotace, i vydání rozhodnutí o nevyplacení (části) dotace (Opatření), které lze považovat za rozhodnutí ve věci samé (§ 79 odst. 1 věta první s. ř. s.), pak proti nečinnosti při vydávání tohoto rozhodnutí bylo možné brojit nečinnostní žalobou (tj. taková žaloba by byla přípustná).“

NSS tedy zopakoval, že zatímco vyplacení dotace je faktickým úkonem správního orgánu, opatření o nevyplacení části dotace je rozhodnutím.

Proti nevyplacení dotace se lze bránit zásahovou žalobou, ale jen do doby, než bylo vydáno rozhodnutí o nevyplacení dotace

Dále NSS pro úplnost dodal, že obecně platí, že „proti nezákonné nečinnosti správního orgánu, spočívající v nevyplacení (části) dotace se obecně lze bránit zásahovou žalobou podle § 82 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2023, č. j. 1 Afs 257/2022 – 56, odst. [24], nebo rozsudky rozšířeného senátu tohoto soudu ze dne 14. 12. 2022, č. j. 9 Afs 314/2019 – 78, či ze dne 26. 10. 2017, č. j. 9 Afs 168/2017-36). …

Rozhodující ovšem je, že v posuzované věci se stěžovatelka žalobou nedomáhala vyplacení zadržovaných prostředků prostřednictvím zásahové žaloby, nýbrž výslovně uvedla, že se prostřednictvím nečinnostní žaloby domáhá vydání rozhodnutí ve věci její žádosti ze dne 13. 5. 2015. Právě o této žalobě tedy soud správně rozhodoval.“

V řešené věci nicméně NSS konstatoval, že „za situace, kdy již bylo ve věci vydáno rozhodnutí, které podléhá soudnímu přezkumu, zásahová žaloba (brojící proti postupu žalovaného, předcházejícímu vydání tohoto rozhodnutí) je již nepřípustná pro její subsidiární povahu (viz § 5 s. ř. s.) ve vztahu k žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. V rámci přezkumu zákonnosti správního rozhodnutí může soud posoudit i zákonnost postupu správního orgánu předcházejícího jeho vydání; zásahová žaloba neslouží k tomu, aby soud prováděl supervizi postupu orgánů veřejné správy (viz rozsudek tohoto soudu ze dne 29. 1. 2020, č. j. 10 Afs 304/2019 – 39, publikovaný pod č. 3974/2020 Sb. NSS).“

Více našich článků k problematice dotací najdete zde.