V rozsudku z 6. 9. 2023 se NSS zabýval věcí, kde Ministerstvo průmyslu a obchodu v roce 2021 zamítlo žádost o dotaci, kterou podala společnost z koncernu Agrofert. Společnost pak napadla rozhodnutí ministerstva u městského soudu. Ten rozhodnutí ministerstva zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (bez nařízení jednání). Podle NSS ale pro tento postup nebyly splněny předpoklady, rozhodnutí ministerstva je totiž přezkoumatelné.

Ministerstvo zamítnutí žádosti o dotaci odůvodnilo principem prevence

Žalobkyně v dubnu 2018 požádala o poskytnutí dotace z operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost. Podle Ministerstva průmyslu a obchodu sice žalobkyně splnila věcná kritéria pro poskytnutí dotace, její žádost nicméně i tak zamítlo. V napadeném rozhodnutí ministerstvo uvedlo, že v průběhu rozhodování o žádosti o dotaci probíhal audit Evropské komise podle čl. 75 nařízení EU č. 1303/2013.1

Komise vydala závěrečnou zprávu o auditu a rovněž zaslala České republice tzv. follow-up letter. Z těchto dokumentů ministerstvo dovodilo, že v nynější věci nemá splněn „základní předpoklad“, aby žádosti žalobkyně vyhovělo, tedy možnost v konečném důsledku financovat dotaci z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Ministerstvo připustilo, že by k reakci Evropské komise (např. v podobě pozastavení platby či tzv. finanční opravy) nemuselo ani v případě vyhovění žádosti žalobkyně o poskytnutí dotace dojít.

V dosavadním postoji Komise však ministerstvo vidělo riziko. Vyhovění žádosti by mohlo ohrozit i financování celého operačního programu. Ministerstvo tedy postupovalo s ohledem na princip prevence a žádost žalobkyně zamítlo. Současně vysvětlilo, že v daném případě nepostupovalo podle § 4c zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, a nemuselo se tedy ani zabývat námitkami žalobkyně ohledně naplnění podmínky v tomto ustanovení. Žádost žalobkyně zamítlo z jiného důvodu, který byl navíc součástí jeho správního uvážení.

Podle městského soudu se mělo ministerstvo vypořádat s námitkou podmínky podle zákona o střetu zájmů

Městský soud rozhodnutí ministerstva zrušil a věc vrátil ministerstvu k dalšímu řízení. Rozhodl podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy zrušil rozhodnutí bez nařízení jednání. Ministerstvo se podle městského soudu vyhnulo posouzení podmínky podle § 4c zákona o střetu zájmů. Současně si mělo ministerstvo vyhodnotit použitelnost a věcnou správnost závěrů Evropské komise učiněných v rámci probíhajícího auditu, nikoli brát její postoj jako definitivní.

Různé senáty městského soudu rozhodovaly ve stejných věcech rozdílně

NSS poukázal na to, že v kauze dotací pro společnosti z koncernu Agrofert zvolily (za prakticky shodných okolností, včetně odůvodnění rozhodnutí ministerstva) různé senáty městského soudu různá řešení:

„Část senátů podobně jako v nyní napadeném rozsudku zrušila rozhodnutí ministerstva pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů (např. rozsudky ve věcech sp. zn. 10 A 129/2021, 10 A 130/2021, 11 A 220/2021, 14 A 223/2021, 14 A 224/2021, 18 A 105/2021). Jiné senáty použily v podstatě shodnou argumentaci, ovšem rozhodnutí ministerstva podle nich nebylo nepřezkoumatelné, ale nezákonné (např. rozsudky ve věcech 6 A 119/2021, 6 A 120/2021, 17 A 130/2021). Třetí variantu pak představují rozsudky devátého senátu městského soudu, který zamítl žaloby neúspěšných žadatelů o poskytnutí dotace, protože rozhodnutí ministerstva nebylo ani nepřezkoumatelné, ani nezákonné (rozsudky v řízeních sp. zn. 9 A 126/2021, 9 A 127/2021, 9 A 128/2021). Proti rozsudkům jsou nyní podány kasační stížnosti, ať už ministerstvem nebo v případě poslední citované varianty neúspěšnými žadateli o poskytnutí dotace.“

NSS: rozhodnutí nepřezkoumatelné není

NSS uvedl, že „ministerstvo si v napadeném rozhodnutí vystavělo v rámci svého správního uvážení možnost během posuzování žádosti o poskytnutí dotace zatáhnout za jakousi „ruční brzdu“. Ministerstvo dovodilo, že v případě, že by poskytnutí dotace mohlo ohrozit státní rozpočet (např. tím, že by následně dotace nebyla, resp. nemusela být proplacena z evropských peněz, případně že by dokonce mohlo být ohroženo evropské financování pro celý operační program), může ministerstvo jednat v souladu s principem prevence a žádosti o poskytnutí dotace nevyhovět. Takový postup podle ministerstva podléhá správnímu uvážení a jde formálně o samostatný důvod pro zamítnutí žádosti o poskytnutí dotace, odlišný od zamítnutí žádosti pro nesplnění podmínky v § 4c zákona o střetu zájmů.

Pokud jde o odůvodnění napadeného rozhodnutí, je sice pravda, že v jeho úvodu ministerstvo obecně popisuje dosavadní průběh řízení o žádosti o poskytnutí dotace. Uvádí tam, že po věcné stránce byla žádost žalobkyně doporučena k financování a mohla tak postoupit do další části jejího posuzování, během které se ministerstvo zabývá mj. splněním podmínky v § 4c zákona o střetu zájmů (s. 2 napadeného rozhodnutí). V dalších částech odůvodnění ale ministerstvo vysvětluje, že jedná v rámci správního uvážení [na dotaci totiž podle zákona není právní nárok, viz § 14 odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (rozpočtová pravidla)] a právě v rámci správního uvážení našlo další důvod, pro který může žádost žalobkyně zamítnout a nemusí se tudíž zabývat otázkou střetu zájmů podle § 4c zmíněného zákona.

Po věcné stránce případ zůstává otevřený

NSS uvedl, že „nehodnotí, zda má ministerstvo po věcné stránce pravdu. NSS nechává otevřenou otázku, zda ministerstvo žádost o poskytnutí dotace může zamítnout z důvodů, které ve svém rozhodnutí popsalo. Stejně tak NSS neřeší otázku, zda ministerstvo vykročilo z mezí správního uvážení nebo jej zneužilo. NSS pouze říká, že městský soud zrušil rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., byť pro tento postup nebyly dány důvody.“

Nenařízení jednání je vadou v postupu městského soudu

NSS dodal, že „městský soud nenařídil jednání, které se jinak konat mělo (nebyl splněn předpoklad, že všichni účastníci souhlasili, ať už výslovně nebo konkludentně, s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s.). Rozhodnutí věci bez nařízení jednání ale je standardně vadou řízení, která může mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé (srov. např. rozsudek ze dne 28. 4. 2016, čj. 7 As 27/2016-31, a tam cit. judikaturu). NSS proto musel z tohoto důvodu napadený rozsudek zrušit a věc městskému soudu vrátit k dalšímu řízení.“

Podle rozsudku NSS ze dne 6. 9. 2023 č.j. 10 Afs 10/2023 – 78. Rozhodnutí je dostupné na stránkách NSS.

Více našich článků k problematice dotací najdete zde.