Nejvyšší správní soud se dostal k rozhodování o jedné z mnoha a mnoha změn Územního plánu hl. m. Prahy a při té příležitosti se opět vyjadřoval k požadavkům na kvalitu rozhodnutí o námitkách, které uplatnili vlastníci v rámci procesu územního plánování.

Rozhodnutí o námitkách musí být přezkoumatelné

NSS nejprve popsal svoje teoretická východiska: „Z odůvodnění rozhodnutí o námitkách musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje vydavatel opatření obecné povahy (zde stěžovatel) podané námitky za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč považuje předestírané skutečnosti za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy za vyvrácené… na straně druhé však nelze klást na vypořádání námitek požadavky příliš vysoké, které by již představovaly přepjatý formalismus… Při hledání rovnováhy mezi těmito krajními pozicemi je důležité držet se samotné podstaty a smyslu požadavku přezkoumatelnosti.

Požadavek přezkoumatelnosti není samoúčelný a jeho smyslem není kontrola slohových dovedností orgánu vydávajícího opatření obecné povahy (zde stěžovatele). Smyslem je zajistit, aby vlastníci pozemků obdrželi na své věcné argumenty relevantní odpověď naplňující výše shrnuté požadavky. Skutečnost, že je vypořádání formulováno neobratně, sama o sobě nepřezkoumatelnost nezpůsobuje… Z pohledu (ne)přezkoumatelnosti je samozřejmě nepodstatná případná věcná nesprávnost vypořádání námitky.“

NSS k procesu rozhodování o námitkách

Pak soud ještě připomněl proces, ve kterém se rozhodnutí o námitce rodí: „Nejvyšší správní soud zde nejprve připomíná rozhodnou právní úpravu a praxi týkající se procesu rozhodování o námitkách. Podle § 53 odst. 1 věty první stavebního zákona pořizovatel ve spolupráci s určeným zastupitelem, mimo jiné, zpracuje s ohledem na veřejné zájmy návrh rozhodnutí o námitkách (a návrh vyhodnocení připomínek) uplatněných k návrhu územního plánu. Tímto způsobem však nedochází k samotnému rozhodnutí o námitkách (vyhodnocení připomínek), neboť to přísluší výhradně správnímu orgánu, který opatření obecné povahy vydává, zde tedy stěžovateli (§ 172 odst. 5 věta třetí správního řádu).

K rozhodnutí o námitkách tak formálně dochází spolu s vydáním opatření obecné povahy (§ 54 odst. 1 a 2 stavebního zákona), součástí jehož odůvodnění je i rozhodnutí o námitkách (§ 172 odst. 5 věta pátá správního řádu). Tímto se z návrhu rozhodnutí o námitkách stane konečné rozhodnutí o námitkách. Děje se tak usnesením zastupitelstva samosprávného celku, stejně jako tomu bylo v nyní projednávané věci. Je logické, že samo takové usnesení žádný výrok rozhodnutí o námitkách neformuluje, neboť (souhlasí-li s ním) jen schvaluje zpracovaný návrh, v němž jsou navržené výroky již formulovány. Veškeré výroky, jak bylo o námitkách rozhodnuto je proto třeba hledat primárně v rozhodnutí o námitkách.“

Podstatné je, aby byl zřejmý postoj samosprávného celku k námitkám

Pokud jde o samotný výrok, NSS řekl: „K zodpovězení zůstává otázka, zda formulace „S námitkou nesouhlasíme.“ představuje jasný a srozumitelný výrok. Je sice pravdou, že výroky rozhodnutí o námitkách navrhovatelky v tomto znění nejsou ideální a jistě mohly být formulovány jasněji a přesněji (např. „námitka se zamítá“ či „námitce se nevyhovuje“). Nicméně, jak uvedeno výše, formulační neobratnost sama o sobě nezpůsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách.

Formulaci „S námitkou nesouhlasíme.“ (uvedenou u každé námitky vždy jako první reakci, stejně jako u výroku rozhodnutí) užitou ve vztahu ke všem námitkám navrhovatelky [s výjimkou námitky, jíž bylo částečně vyhověno] Nejvyšší správní soud neshledal nesrozumitelnou ani nejasnou, neboť je z ní zřejmý negativní postoj stěžovatele k uplatněným námitkám. Plyne to i z kontextu celého rozhodnutí, v němž ve vztahu k námitkám, s nimiž stěžovatel nesouhlasil, není uvedeno, že by jim mělo být jakkoli (částečně) vyhověno, jako je tomu u námitky.“

Podle rozsudku NSS ze dne 18. 9. 2023, čj. 8 As 81/2022-52, dostupné na www.nssoud.cz

Více našich článků k problematice územního plánování najdete zde.