Soud: referendum zakazující vymezování zastavitelných ploch

U Krajského soudu v Praze se ocitl územní plán obce Karlík. Vlastníci si stěžovali, že obec chybně vyhodnotila výsledky místního referenda, a proto jejich pozemky nezařadila do zastavitelných ploch. Domnívali se také, že jsou diskriminováni oproti ostatním majitelům pozemků, neboť některé jiné pozemky byly vymezeny jako zastavitelné. Odůvodnění obce, že ostatní pozemky se nacházejí v intravilánu a doplňují proluky, vlastníci neakceptovali.

NSS: legitimní očekávání, že budu stavět, mnohdy neexistuje. Někdy má přednost příroda

Nejvyšší správní soud opět rozhodoval o dalším územním plánu, který napadl vlastník pozemků nesouhlasící s regulací, která mu znemožnila stavět, jak si přál. Navíc proti záměru hovořila stanoviska dotčených orgánů. Obec upřednostnila před individuálními záměry ochranu životního prostředí v Moravském krasu podle soudů po právu.

NSS: zásah do vlastnického práva blížící se svou intenzitou vyvlastnění

V rozhodnutích, která se týkají územních plánů v případech, kdy byl dotčený vlastník v procesu územního plánování pasivní, soudy obvykle říkají, že výjimku z principu, že se neřeší přiměřenost řešení zvoleného v územním plánu, jsou situace, kdy jsou jednak dány objektivní okolnosti, pro které vlastník nemohl  uplatnit včas námitky, a jednak situace, „kdy zásah do vlastnického práva musel být pořizovateli již v době přípravy územního plánu zcela zjevný a jedná se o zásah dosahující značné intenzity, blížící se vyvlastnění dotčených nemovitostí.“ Co přesně to znamená, nebylo dosud vyjasněno. Nyní NSS nabídl alespoň krátké vodítko.

NSS: aktivní legitimace nevyslyšeného vlastníka pozemků

Nejvyšší správní soud rozhodoval o územní plánu obce Dobrovice. Usnesení Krajského soudu v Praze o odmítnutí návrhu na zrušení opatření obecné povahy – změny předmětného územního plánu, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Proč, to si řekneme v našem novém článku. Případ je poměrně zajímavý a stojí za přečtení.

Soud: stabilizované veřejné prostranství na místě existujícího parku

Krajský soud v Praze rozhodoval o dalším územním plánu. Tentokrát obec soudní při ustála. Vlastnice nesouhlasila se zahrnutím svého pozemku do plochy pro sport a veřejná prostranství, které má být přístupné 24 hodin denně. Podle jejího názoru obec svoje záměry neodůvodnila, soud ale dospěl k jinému závěru. Proč, to si řekneme v našem dalším článku ze série týkající se judikatury správních soudů v oblasti územního plánování.