Nejvyšší správní soud opět rozhodoval o dalším územním plánu, který napadl vlastník pozemků nesouhlasící s regulací, která mu znemožnila stavět, jak si přál. Navíc proti záměru hovořila stanoviska dotčených orgánů. Obec upřednostnila před individuálními záměry ochranu životního prostředí v Moravském krasu podle soudů po právu.

Prolomením hranice zastavitelného území by došlo k narušení krajinného rázu obce

NSS proto shrnul: „Nejvyšší správní soud se předně ztotožňuje s názorem krajského soudu, že z odůvodnění napadeného územního plánu vyplývají legitimní a relevantní důvody, pro které odpůrce nepřistoupil k zařazení dotčených pozemků do zastavitelné plochy. Odpůrce v tomto ohledu zejména odkázal na stanovisko dotčeného orgánu AOPK ze dne 18. 6. 2020, které navazuje na vyjádření AOPK k návrhu zadání územního plánu ze dne 4. 10. 2017 a stanovisko AOPK ze dne 11. 10. 2017, ze kterých souhrnně vyplývá požadavek, aby se v obci Babice nad Svitavou nerozšiřovaly zastavitelné plochy dále do území spadajícího do CHKO Moravský kras.

Důvodem uvedeného omezení je skutečnost, že plochy na sever a na jih od obce jsou cenné z hlediska výskytu krasových jevů a oblast v severní části spadá do evropsky významné lokality Moravský kras zařazené do tzv národního seznamu NATURA 2000. Nadto vytváří migrační zónu pro zvěř; případnou výstavbou by došlo k zabránění průchodnosti krajinou.

Zároveň by prolomením stávající hranice zastavitelného území došlo k negativnímu ovlivnění krajinného rázu obce. Jen za splnění uvedených podmínek dotčený orgán (AOPK) vyloučil negativní vliv územního plánu na evropsky významnou lokalitu Moravský kras. Jak přitom vyplývá z judikatury, je povinností správního orgánu uvedené stanovisko vyžádat a zohlednit. Pokud by pořizovatel nepředložil navrhovaný územní plán orgánu ochrany přírody, zatížil by později schválený územní plán závažnou vadou nezákonnost.“

Obec neměla povinnost upřednostni zájmy vlastníka

K tomu, že vlastník měl údajně legitimní očekávání, soud řekl: „Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem i v tom, že pro danou věc není relevantní skutečnost, že stěžovatel své zájmy ohledně využití dotčených pozemků ke stavebním účelům komunikoval se zastupiteli obce Babice nad Svitavou již od roku 2007. Podstatné totiž je, že stěžovatel nedisponoval žádným pravomocným územním či obdobným rozhodnutím…

Stěžovatel disponoval pouze souhlasem zastupitelstva obce s umístěním stavby ze dne 27. 8. 2008, vydaným na základě ustanovení § 188a odst. 2 stavebního zákona, který nahradil v té době neplatný územní plán. Jak však správně dovodil krajský soud, tento souhlas není pravomocným územním rozhodnutím, kterým by byly orgány územního plánování vázány. Ani ze skutečnosti, že stěžovatel obec se svými stavebními záměry seznámil, nelze dovozovat, že by byla obec v procesu územního plánování povinna se jimi řídit.

V této souvislosti Nejvyšší správní soud podotýká, že stěžovatel nabyl uvedené pozemky za účinnosti předchozího územního plánu jako pozemky orné půdy v nezastavitelné části obce. Nemohl proto legitimně očekávat, že tyto pozemky budou v budoucnu zařazeny do zastavitelné plochy obce. Z judikatury ostatně vyplývá, že vlastníci pozemků nemohou mít legitimní očekávání v tom směru, že územní plán zůstane neměnný po celou dobu existence jejich věcných práv k nemovitostem, resp. že nový územní plán jejich pozici ještě vylepší.“

Podle rozsudku NSS ze dne 27. 9. 2023, čj. 7 As 55/2023 – 32, dostupné na www.nssoud.cz

Více našich článků k problematice územního plánování najdete zde.