Nejvyšší správní soud měl na stole další ze středočeských územních plánů. Řešil tvrzený zásah do vlastnického práva stanovením následující podmínky pro zastavitelné plochy: „realizace zástavby v ploše Z62 je podmíněná vyhovujícím dopravním napojením (v souladu s DÚR prostřednictvím napojení z jihozápadního směru), tj. předchozí realizací dvoupruhové obousměrné komunikace, vyhovující příslušné ČSN, propojující danou lokalitu s křižovatkou ulice U Nádraží s obslužnou komunikací jihovýchodním směrem, resp. lomením ulice U Nádraží kolem pozemku parc. č. 2324/3 k.ú. Mníšek pod Brdy; další podmínkou je zkapacitnění stávajícího úseku ulice U Nádraží až k silnici II/116 a její uvedení do normového stavu dle příslušné ČSN“.

NSS rozhodoval ve věci dvakrát. První kasační stížnosti vlastnice vyhověl. Té druhé, kterou tentokrát podávala obec, už ne.

První rozhodnutí NSS: regulace znemožňovala umístění rodinných domů

Navrhovatelka s podmínkou nesouhlasila, protože podle ní znemožňovala uskutečnění zástavby dle pravomocného územního rozhodnutí pro infrastrukturu (na pozemku mělo vzniknout 14 rodinných domů), které podmínku výstavby dvoupruhové obousměrné komunikace ani povinnost zkapacitnění stávajícího úseku ulice neobsahovalo. Navrhovatelka dále uvádí, že pozemky jsou v souladu s koordinační situací stavby z prosince 2006, jež byla podkladem pro vydání územního rozhodnutí, napojeny na veřejnou komunikaci. Dále poukázala na fakt, že výstavba dvoupruhé obousměrné komunikace je neproveditelná, neboť komunikace není zařazena do výčtu veřejně prospěšných staveb a vedla by přes cizí pozemky, které navrhovatelka nemůže vyvlastnit.

NSS nejprve zopakoval vývoj případu. Připomněl, že při prvním rozhodování o kasaci řešil to, zda odpůrce neporušil kogentní ustanovení hmotného práva, jestliže územním plánem stanovil podmínky výstavby komunikací pro zastavitelnost území: „V souzené věci odpůrce v územním plánu uváděl konkrétní podmínky pro výstavbu v lokalitě Z62, přičemž se stanoví trasa průběhu komunikace, a to i mimo podmíněnou lokalitu (plochu Z62). Otázka „Kam?“ (povede dopravní infrastruktura) spadá do působnosti obce, otázka „Kudy přesně a s jakými parametry?“ již však meze stanovené právními předpisy bez dalšího překračovat může…

Samotné naplňování územní koncepce již je v rukou správních orgánů, které konkrétně provádějí (realizují) onu obecnou představu obce (konsenzus jejích občanů). Podmínění výstavby konkrétními parametry, požadavky a podmínkami provedení, o kterých pojednávají vyhlášky č. 500/2006 Sb. a 501/2006 Sb. ve vztahu k regulačnímu plánu (požadavky na konkrétní řešení veřejné infrastruktury) či územnímu rozhodnutí, nelze obecně shledat přípustnými, nestanoví-li výslovně zastupitelstvo, že tyto otázky spadající zejména do oblasti úpravy regulačním plánem, budou řešeny plánem územním.“

Vlastnice zatím realizovala pouze veřejnou infrastrukturu

Dále NSS zopakoval, že „podle prvního rozsudku NSS se totiž celým řízením jako červená nit vine otázka, co vlastně musí navrhovatelka učinit, aby mohla v ploše Z62, k níž bylo vydáno konzumované územní rozhodnutí o umístění stavby „parcelace pozemku, inženýrské sítě a komunikace“, postavit 14 rodinných domů. Krajský soud ve svém prvním rozsudku v této věci podle kasačního soudu, bez bližšího zkoumání, uzavřel, že navrhovatelka může zamýšlenou výstavbu rodinných domů, včetně jejich připojení dle územního rozhodnutí z 21. 5. 2007, „realizovat“ v souladu právě s tímto územním rozhodnutím, je-li platné.

Územní rozhodnutí však nebylo vydáno na umístění staveb rodinných domů, ale toliko pro stavbu obsahující parcelaci pozemku, stavbu komunikace a zpevněné plochy, vodovodu, kanalizace, trafostanice, VN a NN rozvodů elektro 22 kV, slaboproudu a veřejného osvětlení. Kasačnímu soudu proto nebylo zřejmé, z čeho krajský soud dovozoval, že by se vydané územní rozhodnutí vztahovalo i na umístění rodinných domů. V této souvislosti proto byl první rozsudek krajského soudu nedostatečně odůvodněný, resp. nebylo zřejmé, z čeho soud dovodil relevantní závěry.“

NSS: obec uložila vlastnici podmínku, kterou zákon nepřipouští

NSS zdůraznil, že situace byla komplikovaná: „Podle prvního rozsudku Nejvyššího správního soudu se v územním rozhodnutí zejména uvádí, že v severní části by měla být obousměrná komunikace připojena na místní komunikaci připojenou na silnici č. III/11627 (označená na mapce níže zelenou barvou). Napojení celé plochy pro výstavbu je tedy vedeno na východ.

V územním plánu se naopak počítá s tím, že hlavní dopravní tepnou pro plochu Z62 bude silnice č. II/116 (označená na mapce níže barvou modrou), tedy napojení plochy na západ, včetně „zkapacitnění“ cca 800 metrů dlouhého úseku komunikací (oranžová a žlutá barva). Výše uvedené pro navrhovatelku může znamenat, že sice pro ni platí územní rozhodnutí, dle kterého se stavby měly napojovat na silnici č. III/11627, která je hned „za rohem“, ale pokud doopravdy bude chtít stavět, bude muset vybudovat a zkapacitnit rozsáhlou komunikační síť vedoucí i zcela mimo plochu Z62, kterou navíc bude využívat řádově větší množství staveb (třetích osob), než které navrhovatelka zamýšlela vystavět.

Obec touto podmínkou fakticky nutí navrhovatelku k vybudování konkrétní komunikace podrobného průběhu na cizím pozemku pro třetí osoby, k níž nemá žádná vlastnická práva. Zákon ukládání takové podmínky nepřipouští. Jinými slovy, odpůrce v územním plánu stanoví, že dokud jediný vlastník pozemků v ploše Z62 (stěžovatelka) nevybuduje jemu (a třetím osobám) komunikaci dle norem ČSN, nebude moci vystavět rodinné domy, pro jejichž zasíťování (a parcelaci) mu bylo vydáno územní rozhodnutí a s nimiž tudíž odpůrce od tohoto okamžiku měl při svých dalších koncepčních plánech počítat.“

Proto se měl krajský soud věci věnovat znovu.

Napodruhé to krajský soud zvládl skoro správně

Při opětovném posouzení krajský soud dospěl k závěru, že „územní plán stanoví podmínky pro zastavění plochy Z62 v podobě konkrétního dopravního napojení… Jedná se tak již o míru podrobnosti odpovídající regulačnímu plánu či územnímu rozhodnutí, proto ji nelze akceptovat a v tomto směru je třeba územní plán v napadené části zrušit.“

NSS na to řekl: „V posuzovaném případě územní plán stanovil podmínky pro zastavění plochy Z62 tak, že již vymezil poměrně konkrétní parametry dopravního napojení… Územní plán tak již neodpovídá jen na otázku „kam?“, ale také „kudy přesně a s jakými parametry?“… V přijaté podobě tak již nepředstavuje jen koncepční nástroj (což je pro územní plán adekvátní povaha), nýbrž i realizační nástroj (což již územnímu plánu nepřísluší a náleží do úpravy regulačních plánu a územích rozhodnutí).“

Nová podmínka v územním plánu se snaží obejít vydané územní rozhodnutí

K rozporu s územním rozhodnutím NSS konstatoval: „Reálně je tak třeba stanovení zcela nové podmínky dopravního napojení dle územního plánu považovat za přinejmenším obcházení územního rozhodnutí z 21. 5. 2007, ne-li za jeho faktické popření. To skutečně nelze považovat za otázku proporcionality omezení vlastnického práva navrhovatelky, ale za postup rozporný s dřívějším pravomocným rozhodnutím. Na tom nic nemění ani takřka „cynické“ konstatování krajského soudu, že navrhovatelce přece nic nebrání, pokud bude uskutečněno napojení západním směrem dle územního plánu, realizovat přístupové komunikace dle územního rozhodnutí z 21. 5. 2007; to sice jistě ne, ale i bez vážení proporcionality zásahu je zřejmé, že podmínky dle územního rozhodnutí jsou nad něj výrazně rozšiřovány a do jisté míry činí navrhovatelku závislou na uskutečnění projektu, který o své vůli může bez dalšího jen stěží ovlivnit (vybudování poměrně rozsáhlých komunikací na cizích pozemcích).

V této souvislosti lze odkázat na to, že územní plán či jeho změna mohou v souladu s § 43 odst. 1 stavebního zákona vymezit plochy a koridory a stanovit podmínky pro jejich využití, a to i odlišným způsobem, než jak dosud stanoví pro některé z pozemků v rámci takové plochy či koridoru dosavadní územní rozhodnutí, avšak samotné vymezení plochy či koridoru a stanovení podmínek pro jejich využití nemůže samo o sobě přímo zakládat, měnit či rušit práva nebo povinnosti fyzickým a právnickým osobám, a tedy ani měnit právní účinky existujících správních rozhodnutí.“

Podle rozsudku NSS ze dne 3. 10. 2023, čj. 1 As 11/2023 – 52, dostupný na www.nssoud.cz

Více našich článků k problematice územního plánování a přezkumu územních plánů najdete zde.