Nejvyšší správní soud rozhodoval ve věci dodatečného povolení stavby pozemní komunikace potřebné pro 25 nových rodinných domů. Pro samosprávy je zajímavý jeden závěr NSS: „Stěžovatelka dále brojila proti závěru krajského soudu, že dodatečně povolovaná stavba byla v souladu s veřejným zájmem. K tomu stěžovatelka uvádí, že pokud jako obec uplatnila negativní stanovisko k žádosti o dodatečné povolení stavby, jedná se o vyjádření veřejného zájmu, s nímž je posuzovaná stavba v rozporu. I v této otázce se Nejvyšší správní soud ztotožňuje s názorem krajského soudu, který odmítl argumentaci stěžovatelky, že by jakýkoli zájem vyjádřený orgány obce bylo třeba vždy považovat za veřejný zájem, a to mj. s odkazem na § 2 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení).

Je třeba vždy v konkrétním případě zkoumat, zda obec vyjadřuje svůj soukromý zájem (např. jako právnická osoba vlastnící nemovitosti) či zájem veřejný. Rozšířený senát NSS v usnesení ze dne 29. 5. 2019, čj. 2 As 187/2017-264, č. j. 3933/2019 Sb. NSS, bod 40, uvedl, že „[p]rosazování a ochrana veřejných zájmů přísluší především správním orgánům (§ 2 odst. 4 správního řádu). Veřejný zájem může být obecně formulován zákonodárcem, jeho konkretizaci pak provádějí správní orgány v rámci posouzení určitého případu.“

Obec patří mezi subjekty, které prosazují veřejný zájem

NSS pokračuje: „Zákon rovněž v některých případech stanoví určité privilegované subjekty, kterým stanovuje kompetenci dbát nad dodržováním veřejného zájmu a svěřuje jim zvláštní procesní nástroje pro jejich ochranu (srov. § 66 s. ř. s.). Zákonodárce tak v různých předpisech prohlašuje určité zájmy za veřejný zájem, např. zájem na rozvoji ekologicky šetrné železniční dopravy (§ 2 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách), ve veřejném zájmu je dle energetického zákona i přeprava a distribuce plynu a elektřiny či výroba a rozvod tepla, zajišťování veřejné komunikační sítě dle § 7 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), či zřizování a provozování vodovodů a kanalizací (§ 1 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích). Existuje tudíž celá řada dílčích veřejných zájmů, které je nutno v konkrétní věci aplikační činností správních orgánů zohlednit při určení, zda přijaté řešení je v této věci v souladu s veřejnými zájmy.

Tato otázka, tj. posouzení veřejného zájmu v konkrétní věci, pak ve svém důsledku nemůže být odňata z přezkumné pravomoci soudů… Nejvyšší správní soud ovšem souhlasí se stěžovatelkou v tom, že obec je obecně oprávněna prosazovat veřejný zájem (srov právě § 2 odst. 2 obecního zřízení). Zda se v daném případě jedná o veřejný zájem, je ovšem třeba posoudit v jednotlivém případě, a to zkoumáním zvláštních zákonů, v nichž jsou jednotlivé veřejné zájmy formulovány [srov. textaci § 129 odst. 3 písm. c) stavebního zákona: má se jednat o veřejný zájem chráněný zvláštním právním předpisem].“

Veřejný zájem podle § 129 stavebního zákona

NSS ještě dodal: „V kasační stížnosti stěžovatelka uvádí, že je ve veřejném zájmu, aby občané prostřednictvím svých zástupců mohli rozhodovat o podobě veřejného prostoru. S tím lze opět obecně souhlasit, tento veřejný (v obecném slova smyslu) zájem se projevuje např. v tom, že obci je svěřena pravomoc vydávat územní plán (§ 54 stavebního zákona), popř. oprávnění účastnit se územního řízení [§ 85 odst. 1 písm. b) stavebního zákona]. Jedná se však o procesní oprávnění obce, nikoli o veřejný zájem dle § 129 odst. 3 písm. c) stavebního zákona, který vyplývá primárně z hmotněprávních předpisů.

Z těchto ustanovení tak nelze dovozovat, že jakékoli stanovisko vyjádřené orgány obce určuje, co je v posuzované věci veřejným zájmem – zájem obce se realizuje právě tím, že obec má v řízení postavení účastníka, má právo uplatnit své stanovisko k věci a toto stanovisko musí být správními orgány zváženo a vypořádáno, jak se také stalo. Za veřejný zájem ve smyslu § 129 odst. 3 písm. c) stavebního zákona nelze ani považovat obecný zájem na dodržování povinností vyplývajících z rozhodnutí stavebního úřadu o povolení daného záměru a z předpisů veřejného stavebního práva: jak bylo výše vysvětleno, takový závěr by vedl k začarovanému kruhu, kdy by nebylo možné dodatečně povolit žádnou stavbu, a dané ustanovení stavebního zákona by tak bylo zcela obsoletní.“

 

Rozsudek NSS ze dne 18. 10. 2023, čj. 4 As 312/2022-37, dostupný na www.nssoud.cz

Více našich článků k územnímu a stavebnímu řízení najdete zde.