Nejvyšší správní soud a Městský soud v Praze se zabývaly nevyplacením části dotace vůči jedné obci v návaznosti na závěr řídícího orgánu IROP, že kvalifikační kritéria nastavené v rámci veřejné zakázky na stavební práce neodůvodněně vylučovala některé potenciální soutěžitele. Soudy se ale bohužel s názorem obce neztotožnily.

Ke krácení dotace došlo z důvodu porušení pravidel o zadávání veřejných zakázek

Prvostupňovým rozhodnutím nebyla obci vyplacena část dotace ve výši 5 % z částky podpory poskytnuté z IROP v rámci projektu č. CZ.06. 1. 37/0.0/0.0/16_045/0011248 s názvem „Cyklostezka Mirošovice – Mnichovice kolem Božkovského jezírka“, a to podle § 14 odst. 5 ve spojení s § 14e odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále též „zákon o rozpočtových pravidlech“).

Obec totiž podle řídícího orgánu postupovala v rozporu s § 36 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále též „ZZVZ“) a § 73 odst. 6 ve spojení s § 6 ZZVZ tím, že stanovila požadavky na prokázání technické kvalifikace nepřiměřeně vůči rozsahu a složitosti předmětu veřejné zakázky, přičemž tímto postupem podstatně a bezdůvodně omezila hospodářskou soutěž.

Rozhodnutím ze dne 22. 2. 2021 Ministerstvo pro místní rozvoj (dále též „MMR“) nevyhovělo námitkám obce proti opatření poskytovatele dotace ze dne 30. 10. 2020.

Městský soud: Požadavek prokázání alespoň 10 referenčních zakázek ve výši alespoň 10 mil Kč byl nepřiměřený

Obec se proti rozhodnutí ze dne 22. 2. 2021 bránila žalobou u Městského soudu v Praze, ten ji ale zamítnul. Podle názoru městského soudu MMR v napadeném rozhodnutí jasně a srozumitelně vyjádřilo právní názor, že požadavek obce na prokázání alespoň 10 referenčních zakázek realizovaných v posledních pěti letech, každé v minimální výši 10 mil. Kč bez DPH, byl ve vztahu k předmětu a rozsahu zakázky nepřiměřený.

Správní orgány vyhodnotily míru nepřiměřenosti kvalifikačního kritéria jako jednoznačnou. Proto nebylo nutné, aby bylo v odůvodnění rozhodnutí konkretizováno, proč je požadavek právě na 10 referenčních zakázek nepřiměřený. Pokud se obec rozhodla stanovit kvalifikační kritéria, bylo naopak na ní, aby jejich stanovení řádně zdůvodnila z hlediska jejich nezbytnosti a přiměřenosti. K diskriminační povaze kvalifikačních požadavků městský soud podle shrnutí v rozsudku NSS uvedl, že „ačkoliv zadavatel vždy směřuje k výběru co nejvhodnějšího dodavatele, měly by požadvky na technické kvalifikační předpoklady ve svém důsledku eliminovat pouze ty uchazeče, kteří jsou objektivně nezpůsobilí ke splnění veřejné zakázky.

V opačném případě se jedná o porušení principu zákazu diskriminace a rovného zacházení. Stanovený požadavek byl zjevně nepřiměřený a způsobilý vyřadit z účasti na zadávacím řízení potenciální uchazeče, kteří by byli objektivně schopni předmětnou zakázku splnit. Žalobkyně oprávněnost jí nastavených kvalifikačních požadavků dostatečně nedoložila. Došlo k porušení zásad rovného zacházení a zákazu diskriminace vyplývajících ze ZZVZ.

Ke kvalifikačnímu požadavku žalobkyně na pozici „Hlavního stavbyvedoucího“, městský soud uvedl, že ani tuto část napadeného rozhodnutí nepovažuje za nedostatečně odůvodněnou. Volba konkrétní osoby, jakož i posouzení, zda je pro realizaci dané veřejné zakázky dostatečně zkušená, by měla spočívat na dodavateli. S ohledem na povahu předmětné veřejné zakázky se jeví velmi podrobně a striktně formulovaný požadavek zadavatele jako nadbytečný a nepřiměřený.“

NSS se ztotožnil s posouzením ze strany městského soudu

Věcí se na základě podané kasační stížnosti zabýval NSS, který ovšem zhodnotil posouzení ze strany městského soudu i MMR jako v pořádku. Obec se v podané kasační stížnosti bránila, že „Zcela legitimně požadovala, aby každý účastník zadávacího řízení předložil seznam zakázek na stavební práce, které realizoval v posledních 5 letech. Ze seznamu stavebních prací mělo vyplývat, že dodavatel realizoval alespoň 10 lineárních staveb a každá z těchto staveb byla v minimální výši 10 mil. Kč. Požadavek na prokázání technické kvalifikace byl stanoven tak, aby byla zajištěna co nejvyšší garance, že dílo bude včas a řádně v roce 2020 dokončeno.“

NSS uvedl: „Předmět zakázky neodůvodňoval klást na dodavatele zvláštní požadavky, které mohou naplnit pouze dodavatelé s rozsáhlým portfoliem významných stavebních prací za posledních 5 let. Pokud se stěžovatelka rozhodla stanovit kvalifikační kritéria, a tedy omezit přístup některých dodavatelů k předmětné zakázce, bylo naopak na ní, aby řádně zdůvodnila, proč považuje prokázání právě 10 referenčních zakázek za nezbytné a přiměřené (obdobně např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2009, č. j. 9 Afs 87/2008).“

Dále NSS dodává: „Na uvedeném nemohl ničeho změnit ani požadavek ŘSD na dokončení díla v roce 2020, aby v rámci modernizace D1 mohl být opraven most D1-024, přes který vede hlavní přístupová cesta na předmětnou cyklostezku. Městský soud na základě zjištěných skutečností dospěl ke správnému a přezkoumatelnému závěru, že stěžovatelka v daném případě oprávněnost jí nastavených kvalifikačních požadavků dostatečně nedoložila.

Obdobným způsobem pak postupoval v případě kvalifikačních požadavků na osobu „hlavního stavbyvedoucího“. Odkázal na závěry městského soudu, který podle NSS „Srozumitelně uvedl, z jakého důvodu 7 Afs 74/2023
považuje kvalifikační nároky stěžovatelky za nepřiměřené. Stěžovatelka byla oprávněna požadovat, aby dodavatel zajistil, že na výstavbě se bude podílet osoba způsobilá k výkonu pozice hlavního stavbyvedoucího (osoba disponující autorizací v oboru dopravní stavby). Prostřednictvím tohoto požadavku však bezdůvodně vyloučila z účasti na zadávacím řízení potenciální dodavatele, jejichž stavbyvedoucí mají v daném oboru praxi kratší než 10 let. Na podkladě odůvodněných skutečností dospěl městský soud k závěru, že takový požadavek lze považovat za nadbytečný a nepřiměřený ve vztahu k předmětu veřejné zakázky. Zdejší soud nepovažuje ani v této části napadený rozsudek za nepřezkoumatelný či nedostatečně zdůvodněný.“

Závěrem

Byť se soudy s argumentací obce neztotožnily, za poměrně pozitivní lze z hlediska příjemců dotací hodnotit trend, kdy v případě, že poskytovatel dotace dospěje k závěru, že byla porušena některá formální pravidla postupu např. při zadávání veřejných zakázek, dochází ke krácení dotace v rozsahu jednotek procent. Dopad takového postupu je samozřejmě podstatně méně zatěžující, než když je krácena dotace ve 100%, nebo v řádu desítek procent.

Podle rozsudku NSS ze dne 19. 12. 2023, č.j. 7 Afs 74/2023 – 31, dostupný na https://www.nssoud.cz

Další naše články k problematice dotací najdete zde.