Nejvyšší správní soud opět rozhodoval v otázce existence či neexistence veřejně přístupné účelové komunikace, tentokrát z hlediska postupu podle § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, tedy ohledně deklarace její existence rozhodnutím úřadu. Úřad rozhodl (po několika peripetiích), že se předmětná cesta má považovat za veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Krajský soud si ale myslel, že úřad pochybil při zjišťování, zda vlastníci s existencí komunikace skutečně udělili, byť konkludentní souhlas.
Podle svědků bývalý vlastník pozemků – veřejnému užívání aktivně bránil, a to tak, že u cesty umístil dopravní značku „zákaz vjezdu“, volával policii a vykazoval nepovolané osoby. Úřad podle soudu vůbec nevysvětlil, proč podle něj takové jednání nepředstavuje vyjádření kvalifikovaného nesouhlasu, za nějž by naopak považoval instalaci brány na dálkové ovládání. Krajský soud označil za nepřesvědčivé i závěry úřadů o splnění čtvrté podmínky, tedy nutné a ničím nenahraditelné komunikační potřeby. Podle soudu totiž nutná a ničím nenahraditelná komunikační potřeba nemůže být ve skutečnosti pouze soukromým zájmem vlastníků sousedních nemovitostí za účelem jejich komfortnějšího užívání.
NSS: souhlas s veřejným užíváním je nutné zjistit s dostatečnou mírou jistoty
Předně kasační stížnost nevyhověl. K odůvodnění krajského soudu obecně doplnil k zásahům do vlastnického práva: „V souvislosti se znakem uvedeným na třetím místě je záhodno zdůraznit, že vznik veřejně přístupné účelové komunikace je zásahem do vlastnického práva vlastníka pozemků, na nichž se nachází. Podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod platí, že omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu… V takových případech lze ústavně konformně omezit vlastnické právo pouze se souhlasem vlastníka.
Je-li však takový souhlas vlastníka dán, nelze již o nuceném omezení vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod hovořit. Ke vzniku veřejné účelové komunikace je tedy třeba udělení souhlasu vlastníka pozemku, na němž má komunikace vést… Souhlas s veřejným užíváním je přitom nutné zjistit s dostatečnou mírou jistoty, zvláště pak v situacích, kdy měl být tento souhlas historicky vyjádřen toliko konkludentně; v pochybnostech se správní orgány mají přiklonit k ochraně vlastnického práva… Předložené podklady (obzvláště výpovědi svědků), o nichž hovoří i krajský soud, přitom alespoň zčásti mapují „komunikační historii“ předmětných pozemků, které původně byly zastavěny, a vnášejí pochybnosti do stavu zjištěného ze situačního plánku z roku 1981…
Závěr správních orgánů o tom, že nesouhlas s veřejným užíváním pozemku bylo možné zajistit toliko umístěním brány na okraj příjezdové cesty pak nenachází oporu v zákoně. V případě vědomého porušení práva (kupříkladu vjezd na pozemek s vyznačeným zákazem vjezdu, parkování na pozemku s cedulí zákaz parkování) nelze s tímto porušením bez dalšího spojovat konkludentní souhlasný projev vlastníka s obecným užíváním dotčeného pozemku.“
Bude potřeba posoudit zda byl v dané věci prosazován také veřejný zájem
Ke znaku obecného užívání NSS řekl: „Nejvyšší správní soud ani nepřehlédl, že doplnění dokazování bude stěžejní i pro posouzení otázky, zda je naplněn znak obecného užívání (tedy užívání předem neomezeným okruhem uživatelů). Obecné užívání účelové pozemní komunikace totiž spočívá v možnosti každého tuto komunikaci bezplatně užívat. Z dosavadního průběhu řízení se však podává, že stěžovatelé chtějí dosáhnout možnosti užívat cestu přes dotčené pozemky pouze pro vlastníky (uživatele) objektů ve vnitrobloku – tento postup stěžovatelů by proto svědčil spíše o snaze domoci se deklarace vydržení věcného břemene cesty…
Na žalovaném (případně obou správních orgánech) tedy bude, aby se v dalším řízení zabývali tím, zda je, a i v minulosti byl, v daném případě prosazován zájem soukromý či veřejný. Na základě toho pak budou moci zvážit, zda jsou skutečně naplněny všechny definiční znaky veřejně přístupné účelové komunikace.“
K otázce nutné komunikační potřeby
Nakonec se NSS vyjádřil i k nutné komunikační potřebě: „Konkrétně u veřejně přístupných účelových komunikací v soukromém vlastnictví musí pro omezení existovat (kromě souhlasu vlastníka pozemku) i nutná a ničím nenahraditelná komunikační potřeba. To zjednodušeně řečeno znamená, že existuje-li jiný způsob, jak dosáhnout sledovaného cíle (zajištění komunikačního spojení), aniž by došlo k omezení vlastnického práva, je třeba dát přednost tomuto jinému způsobu. Jinými slovy, splnění čtvrtého pojmového znaku nelze shledat, jestliže existuje komunikační alternativa, o níž je možné ještě rozumně uvažovat…
V případě, že komunikační potřebu mohou uspokojit různé cesty vedoucí po soukromých pozemcích, je třeba zachovat ty z nich, s jejichž obecným užíváním jejich majitelé souhlasí. Vždy je však nutno preferovat ty jdoucí po veřejných pozemcích. Není-li jich, pak je třeba dát přednost té variantě, která soukromé vlastnictví omezí co nejméně tím, že zasahuje nejméně vlastníků, případně nejmenší plochu soukromých pozemků.“
Podle rozsudku NSS ze dne 20. 12. 2023, čj. 7 As 85/2023 – 82, dostupné na www.nssoud.cz
Více našich článků k účelovým komunikacím najdete zde.