Ústavní soud se opět zabýval obecně závaznou vyhláškou, tentokrát šlo o obec Tchořovice, která se pokusila zavést místní poplatek za obecní systém odpadového hospodářství. Výše poplatku přitom činila 700 Kč za jeden rok a obec přiznala těm, kdo mají v obci nahlášen trvalý pobyt, úlevu na poplatku ve výši 200 Kč (pro každou osobu, jež se v obci přihlásila a měla mezi 1-79 lety). To vadilo ministerstvu vnitra, které nelenilo a jak je jeho dobrým zvykem, obec pohnalo k soudu na brněnské Joštově ulici.

Názor Ústavního soudu na úlevu pro osoby přihlášené k trvalému pobytu

Soudci vyhlášku prozkoumali, jak si jen odpadky a právo na samosprávu zaslouží, a řekli: „Obec jako hlavní cíl napadeného ustanovení deklaruje, že výše místního poplatku má zohledňovat rozsah vyprodukovaného odpadu. Jde o cíl, který samotná právní úprava předpokládá, protože zákon o místních poplatcích upravuje také jiné poplatkové schéma zohledňující rozsah vyprodukovaného odpadu…

Přihlášení fyzické osoby k trvalému pobytu v obci neznamená, že tato osoba bez dalšího produkuje méně či více odpadu, protože toto kritérium ze své podstaty (obecně) nezohledňuje, kde a jakým způsobem osoba skutečně žije. Jakkoli lze akceptovat předpoklad, že běžně může osoba s trvalým pobytem v obci skutečně žít a produkovat odpad, vztah mezi uvedenými kategoriemi (trvalý pobyt a množství vyprodukovaného odpadu) bude značně nahodilý. Nelze také přehlédnout, že napadená právní úprava zvýhodňuje osoby, které mají v komunálních volbách aktivní volební právo a ovlivňují tak složení obecního zastupitelstva obce Tchořovice, oproti majitelům nemovitých věcí nepřihlášeným k pobytu v obci, kteří takové volební právo nemají.“

Zvýhodnění osob s trvalým pobytem nelze obhájit

Soudci pak dodali: „Jako další cíl obec označila snahu minimalizovat produkci směsného odpadu na jejím území… Obci lze přisvědčit zčásti v tom, že odráží-li výše poplatku rozsah vyprodukovaného odpadu, hrozí, že poplatníci mohou být motivováni odevzdávat méně odpadu záměrně s cílem snížit výši poplatku, což hypoteticky může vést např. ke vzniku nelegálních skládek.

S tím však nesouvisí, jakým způsobem napadené ustanovení stanoví úlevu na poplatku, o což zde jde. Zvýhodnění osob s trvalým pobytem v obci nijak nemotivuje k vyšší či nižší produkci odpadu. Tento argument může být klíčový při úvaze obce, zda zavede poplatek „za systém“, nebo „za odkládání“. Směrem k oprávněnosti úlevy podle napadeného ustanovení však neobstojí.“

Co Ústavní soud obcím radí?

Ústavní soud byl v dobré náladě obcím i poradil, jak vydat OZV správně: „Lze chápat snahu obce dosáhnout v oblasti odpadového hospodářství takového řešení, které odpovídá zvláštnostem místních poměrů. Oprávnění obce spravovat věci na svém území podle jejích místních poměrů je ostatně podstatou jejího práva na samosprávu, což Ústavní soud respektuje. Proto se neomezil toliko na prosté konstatování porušení zákona, nýbrž zabýval se tím, jaké jsou skutečné motivace obce k přijetí napadeného ustanovení.

Má-li proto obec nadále za to, že jeho místním poměrům lépe odpovídá poplatek, který zohledňuje, v jaké míře se kdo skutečně podílí na nákladech odpadového systému, nechť využije poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci, či nechť v mezích své samostatné působnosti definuje takové nastavení poplatku, které v co nejvyšší míře respektuje kogentní ustanovení zákona a je přiměřené svému legitimnímu cíli.“

Je to trochu obecné, pravda, ale snad si v tom samosprávy najdou to svoje.

O jiné odpadové OZV, která zvýhodňovala občany obce a u Ústavního soudu obstála, jsme psali zde. Podívejte se, v čem byl rozdíl.

Podle nálezu pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 27/22 ze dne 20. 12. 2023.