Zjistili jsme v naší praxi, že je pro obce někdy příliš složité (oprávněně, samozřejmě), orientovat se v judikatuře správních soudů. Jednou z potíží je „přednost“ pravomocných územních rozhodnutí před regulací přijatou ve stavebních uzávěrách (a následně pak v územních plánech). Tuto otázku velmi dobře vysvětlil Nejvyšší správní soud v jednom ze svých rozsudků, kterému věnujeme tento článek.
Stavební uzávěra nemůže působit na výstavbu již pravomocně povolenou či umístěnou
NSS potvrdil, že vydaná veřejnoprávní povolení představují tzv. limity využití území a podrobněji svoje stanovisko zdůvodnil: „Nemůže-li mít později vydaný územní plán vliv na právní moc již vydaných územních rozhodnutí (či stavebních povolení, viz rozsudek Ovesná Lhota), tím méně je myslitelné, aby stavební uzávěra fakticky znemožnila konzumovat již pravomocná veřejnoprávní povolení, tedy na základě těchto povolení provádět stavební činnost… Opačný výklad by mohl vést k nepřípustnému zásahu do práv účastníků předcházejících řízení (územního či stavebního) nabytých v dobré víře…
Cílem stavební uzávěry, která je také (stejně jako územní plán) nástrojem územního plánování, sice je dočasně „zmrazit“ novou výstavbu na vymezené území. Nemůže však působit zpětně, na výstavbu již zahájenou či povolenou. To by bylo v rozporu s legitimním očekáváním adresátů již vydaných povolení a ochranou práv nabytých v dobré víře… Jak však vyplývá ze shora uvedeného, regulace stavební uzávěrou se kromě již zahájených staveb nemůže dotknout ani staveb dosud nezahájených, avšak již pravomocně povolených (resp. umístěných).“
Závěr
Je zřejmé, že Nejvyšší správní sodu zastává poměrně striktní pohled na věc: pravomocná územní rozhodnutí i stavební povolení (a další veřejnoprávní akty podle stavebního zákona), jsou limitem pro stavební uzávěry i územní plán.
Podle rozsudku NSS čj. 1 As 454/2017 – 102, ze dne 22. 10. 2019, dostupné na www.nssoud.cz
Více našich článků k otázkám stavební uzávěry najdete zde.