Krajský soud v Ústí nad Labem a NSS řešily případ územního plánu, ke kterému vlastník uplatnil pouze připomínky v rámci společného jednání, ale během veřejného projednání se již nevyjádřil. Důležité je, že i takového vlastníka označily oba soudy za pasivního a odmítly řešit návrh na zrušení části územního plánu z hlediska proporcionality.

Společné jednání slouží primárně k posouzení návrhu z hlediska veřejných zájmů

Krajský soud řekl: „Z obsahu předložené dokumentace vyplývá, že navrhovatel v průběhu přijímání napadeného územního plánu uplatnil připomínky dle § 50 stavebního zákona, ovšem následně po veřejném projednání námitky dle § 52 stavebního zákona, k jejichž podání byl jako vlastník dotčené nemovitosti oprávněný, nepodal a zůstal pasivním. Navrhovatel netvrdil žádné překážky bránící mu podat námitky proti napadenému územnímu plánu. Z předložené dokumentace a podání navrhovatele rovněž nevyplývaly žádné objektivní překážky, které by mu měly bránit v podání námitek.

K tvrzení navrhovatele uvedenému v replice, že nebyl v rámci procesu přijímání územního plánu pasivní, neboť podal připomínky dle § 50 stavebního zákona soud konstatuje, že společné jednání, které je upraveno v § 50 stavebního zákona slouží prioritně k posouzení a vyhodnocení návrhu z hlediska zájmů chráněných právními předpisy a širších, nadřazených zájmů s dotčenými orgány a nadřízenými orgány, případě se sousedními obcemi. Přestože i v tomto stádiu je návrh předložen k připomínkování širší veřejnosti, má tato možnost pomoci pouze identifikovat problematické záměry z pohledu veřejnosti.

Tyto připomínky tedy nelze ztotožňovat s připomínkami zmíněnými ve výše citovaném judikátu Nejvyššího správního soudu. Možnost zabývat se námitkami týkajícími se proporcionality územního plánu zachovávají pouze připomínky a námitky uplatněné dle § 52 stavebního zákona (což potvrzuje i výslovný odkaz na toto ustanovení obsažený v citované právní větě). Pouze připomínky a námitky uplatněné dle § 52 stavebního zákona mají v rámci procesu přijímání územního plánu charakter opravných prostředků ve smyslu výše uvedené právní věty a teprve jejich vyčerpání pak zajišťuje dodržení principu subsidiarity soudního přezkumu.“

Podání připomínek nestačí

NSS tento přístup potvrdil: „Použito na nyní posuzovaný případ, nelze než zopakovat, že stěžovatelka nepodala námitky proti přiměřenosti připravované změny zařazení jejího pozemku do plochy zemědělské. Zůstala v roli pasivní pozorovatelky, resp. příjemkyní řešení navržených v územním plánu, ačkoli její aktivní účasti objektivně na tvorbě územního plánu Libouchec nic nebránilo. Zároveň nelze souhlasit se stěžovatelkou, že odpůrkyně měla mít automaticky za to, že v případě, kdy v územním plánu na základě uplatněných připomínek stěžovatelky vůči jejímu pozemku ničeho nezměnila, budou její výhrady platit i nadále.

Jinak řečeno, nelze po odpůrkyni vyžadovat, aby sama předpokládala či aktivně dovozovala nesouhlas stěžovatelky s přijatým řešením týkajícím se jejího pozemku v územním plánu Libouchec. Pokud v jeho odůvodnění vypořádala připomínky stěžovatelky, přičemž stěžovatelka ničeho nenamítala prostřednictvím námitek podle § 52 stavebního zákona, nelze nyní požadovat po krajském soudu, aby tzv. v první linii posoudil přiměřenost řešení zvoleného v napadeném územním plánu.“

 

Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2023, č. j. 40 A 1/2023-73 a rozsudku NSS ze dne 22. 4. 2024, čj. 4 As 245/2023-36. Dostupné na www.nssoud.cz

Více našich článků k problematice územního plánování najdete zde.