V nálezu sp. zn. IV.ÚS 362/22 se ústavní soud zabýval otázkou, zda je na základě ustanovení vodního zákona možné požadovat pouze jednorázovou náhradu za omezení vlastnického práva, nebo jestli do úvahy přichází také požadavek na opakující se plnění. Závěry Ústavního soudu lze přitom do určité míry zobecnit.
Již v rozsudku z 5. března 1996 se tehdejší Soudní dvůr EU zabýval předběžnými otázkami, které se týkaly výkladu zásady odpovědnosti státu za škody způsobené jednotlivcům v důsledku porušení práva Společenství, které lze tomuto státu přičíst. Máme za to, že s ohledem na množství norem, které EU přijímá, je na místě si tyto závěry připomenout.