Pamatujete si ještě vůbec na to, kolik žalob jsme v naší advokátní kanceláři podali během covidu? Bylo jich přes dvě stovky a některé spory ještě pořád nejsou skončené. Právě včera Ústavní soud svým nálezem zrušil rozsudky nižších soudů, které odmítly odškodnit ty, kteří se cítili být poškozeni nezákonně nařízeným nošením roušek. Díky tomu mají lidé šanci, že se od ministerstva zdravotnictví přece jen nějaké náhrady za to všechno, co se před pár lety dělo, dočkají. Nález je navíc kupodivu velmi hezky napsaný. Že by skutečně Pavlovi soudci byli o tolik lepší, jak se říká?
O co šlo před obecnými soudy?
Ústavní stížnost podala Vendula Zahumenská, zastoupená manželem Davidem Zahumenským (dále budeme v tomto článku používat klasický pojem stěžovatelka, tak jak to dělá i Ústavní soud). Po soudech chtěla, aby ministerstvu zdravotnictví přikázaly nahradit nemajetkovou újmu, která vznikla kvůli tomu, že ministerstvo nařizovalo nošení roušek, a to tak neuměle, že jeho opatření nebylo schopno obstát v soudním přezkumu (šlo o jedno z řady zrušených opatření).
Problém byl ale v tom, že než mohla sama stěžovatelka napadnout opatření u soudu, udělal to za ni jiný nespokojený občan, kterého zastupoval také její manžel. Soud prvostupňový i odvolací pak s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu dospěly k závěru, že když stěžovatelka sama nepodala návrh, nemůže čekat, že by snad mohla mít nárok na nějakou náhradu. Zkrátka, kdo by snad chtěl zkusit vrtkavost Štěstěny a žádat odškodnění za nezákonně nucení do zahalování obličeje, musel by se sám proti opatření bránit. Když by to nestihl, protože byl někdo se svou „žalobou“ rychlejší, je to pech. Soudy zkrátka trvaly na tom, že o nějakém plošném odškodňování nemůže být ani řeči.
Co řekl Ústavní soud
Na tomto místě si dovolíme citovat ze samotného nálezu: „Podle čl. 36 odst. 3 Listiny má právo na náhradu škody každý, komu byla způsobena nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem… standard přezkumu… nemůže být v případě opatření obecné povahy nižší než u individuálních správních aktů…
Jednou z podmínek podle § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. je vyčerpání všech procesních prostředků, které k ochraně práva poškozenému právní řád nabízí, ledaže jde o případ zvláštního zřetele hodný… Takovým prostředkem může být i oznámení o uplatňování práv jako osoba zúčastněná na řízení… Právo na náhradu škody dle čl. 36 odst. 3 Listiny tak nelze podmiňovat vyčerpáním opravných prostředků, které by nemohly vést k účinné nápravě nebo by mohly vést ke zhoršení právního postavení jednotlivce… Bezmezné trvání na vyčerpání prostředku ochrany svých práv by pak znamenalo vyloučení nároku i u těchto osob, ačkoliv ty již v zákonem stanovených lhůtách opatření obecné povahy napadnout nemohly.“
Ústavní soud na rozdíl od obecných soudů dal tedy šanci i těm, kdo se sami neměli jak bránit proti opatření, i když by tak s chutí učinili.
Co se bude dít dál?
Ústavní soud konstatoval: „Nevyčerpání opravných prostředků navíc nezbavuje soud povinnosti zabývat se existencí důvodů zvláštního zřetele hodných okolností a své závěry řádně odůvodnit. I z výše uvedené judikatury vyplývá, že existence důvodů zvláštního zřetele hodných se vztahuje zejména k okolnostem, pro které osoba dotčená opatřením obecné povahy nevyužila obranných prostředků. V úvahu přitom připadá řada situací. Lze si například představit, že opatření obecné povahy bude zrušeno před uplynutím lhůty k podání návrhu na jeho zrušení… Je zřejmé, že podaly-li by návrh na zrušení opatření obecné povahy všechny osoby jím dotčené, mohly by být všechny aktivně legitimované, navzdory plošným účinkům opatření obecné povahy.“
Pokyn pro nižší soudy zní takto: „Obecné soudy vázány názorem Ústavního soudu budou muset primárně posoudit, zda okolnosti případu nezakládají důvody zvláštního zřetele hodné. V případě, že soudy shledají existenci důvodů zvláštního zřetele hodných, bude třeba se věcně vypořádat s otázkou, zda jsou naplněny další podmínky pro přiznání zadostiučinění, zejm. zda stěžovatelce vznikla újma, která je v režimu zákona č. 82/1998 Sb. nahraditelná.“
Proč je to důležité?
Jsme opravdu mile překvapeni tím, jak Ústavní soud věc uchopil a jak argumentoval, musíme přiznat, že jsme to po tom všem, co se za covidu v soudnictví událo, nečekali. Samozřejmě zatím nejásáme, protože nás čeká další kolo sporů před pražskými soudy a stát se může cokoliv. Zrušený rozsudek se navíc týkal nejen Venduly, ale i zhruba stovky dalších, kteří se také toužili domoci odškodnění za nezákonně nařizované roušky.
Díky tomu, jak soudci rozhodli, si říkáme, že třeba přece jen nejsou ztraceny ani další „boje“. Jedním z nich nepochybně v blízké budoucnosti budou klimatické střety nad územními plány, kdy bude stále častěji docházet k omezování vlastnických práv kvůli CO2. Vlastníci pozemků by měli být ve střehu více než kdy dřív a aktivně se zajímat o to, co se s územním plánem děje, aby nebyli hořce překvapeni, že namísto pozemku pro výstavbu rodinného domu mají jen pole nebo veřejnou zeleň a oči pro pláč.
Pomoci s hlídáním územních plánů může nový projekt Venduly Zahumenské Aktivní vlastník. Máte-li pozemky, určitě se podívejte, jak je ochránit.
Zpracováno podle nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2024, sp. zn. IV. ÚS 331/24 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2023 č. j. 36 Co 321/2023-592 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. května 2023 č. j. 43 C 79/2021-529.