Jedna vlastnice zjistila, až když řešila územní plán, že její pozemky jsou zahrnuty v biokoridoru, což mělo neblahé dopady na hodnotu nemovitostí. Problém byl ovšem v tom, že pozemky do biokoridoru zahrnovaly už zásady územního rozvoje, které jsou pro územní plány závazné. Protože se domnívala, že vymezení biokoridoru právě na jejích pozemcích není v zásadách odůvodněno, pokusila se obrátit na soud, bohužel ale neuspěla (jeden z problémů spočíval i v tom, že vlastnice se o zásady včas nezajímala a v průběhu jejich pořizování byla pasivní, což znamená, že soud vůbec neřešil přiměřenost zvoleného řešení, ale jen jeho zákonnost. Z toho plyne základní ponaučení – jestli chcete skutečně bránit svá práva, zajímejte se, dokud to jde.

ÚSES jsou důležité a odkaz na metodiku stačí

Krajský soud dospěl k tomuto obecnému závěru: „Pro vymezení určité plochy jako biokoridoru je zásadní vědět, z jakého důvodu se taková plocha vůbec vymezuje. Odpověď z hlediska určení základních cílů přináší již právní předpis: systém ekologické stability by měl zajišťovat uchování a reprodukci přírodního bohatství, příznivé působení na okolní méně stabilní části krajiny a vytvořit základ pro mnohostranné využívání krajiny…

Důvody konkrétního trasování pak musí být zřejmé z přijatého OOP (musí reagovat na individuální situaci regulovaného území), přičemž i s ohledem na charakter vymezené plochy (biokoridor) mohou být některé důvody vedení trasy zřejmé a není třeba je výslovně zdůrazňovat. Bylo by například nelogické vymezovat jednotlivé prvky ÚSES zcela odděleně od sebe [dle § 3 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně přírody a krajiny se jedná o vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů], nebo v ploše, na které by bylo prakticky vyloučeno naplnění cíle této plochy (např. vymezit biocentrum v centru hustě osídleného města v místě se silně industrializovanou infrastrukturou apod.).“

Následně doplnil tato tvrzení: „Napadené OOP odkazuje ohledně zvolené trasy biokoridoru na konkrétní podklady, konkrétní hodnocení z těchto podkladů necituje. Odůvodnění vymezení změny trasy biokoridoru je tak ve svém důsledku poměrně stručné, ovšem důvody přijaté změny jsou z něho patrné a podle názoru soudu jsou racionální, vycházejí z cílů definovaných právní úpravou a mají potenciál naplnit svůj účel; v důsledku prověřování funkčnosti dříve přijatých řešení se totiž zjistilo, že některé části ÚSES nebyly v minulosti správně vymezeny (některé prvky ÚSES vedly přímo zastavěným územím obcí, nebo na sebe nenavazují), a proto muselo dojít ke změně takového vymezení, aby mohly být vytvořeny podmínky pro ÚSES funkční v budoucnu . Je přitom nezbytné navrhovat jednotlivé části ÚSES tak, aby bylo pravděpodobné, že naplní svůj účel a budou funkční.“

Krajský soud ještě řekl: „Pokud tedy odpůrce na základě analýz a prověřování funkčnosti dříve přijatých řešení, zjistil, že stávající vymezení prvků ÚSES nenaplňuje svou funkci (v částech), bylo jeho povinností, aby připravil aktualizaci územně plánovací dokumentace, která napraví závadný stav. Zároveň je třeba při hodnocení míry podrobnosti odůvodnění zohlednit plochu území, kterou ZÚR regulují; v tomto kontextu je zpravidla vyloučeno, aby byly v ZÚR uvedeny podrobnosti odůvodnění s důrazem na jednotlivé pozemkové parcely.

Je zcela dostačující, pokud ZÚR ve svém odůvodnění nastíní základní argumenty, důvody či příčiny přijatého řešení a v podrobnostech odkáží na podklady, ze kterých vychází konkrétní přijatá úprava. Je v podstatě nemyslitelné, aby dílčí závěry jednotlivých podkladů, které zpravidla čítají desítky, ne-li stovky stran, byly do textu ZÚR kopírovány. Pro podrobnější odůvodnění vymezení biokoridoru na jednotlivých pozemcích bude zpravidla prostor při vypořádání konkrétních uplatněných námitek. V rozhodnutí o námitkách již musí pořizovatel ZÚR reagovat dostatečně individualizovanou a podrobnou argumentací, a naopak již nebude zpravidla postačovat obecné vymezení základních důvodů.“

Pro obce: napravit chyby byste měly

Pro mnohé obce je důležité toto tvrzení soudu: „Napadené OOP zároveň poukazovalo na to, že v minulosti nebyly některé základní zásady pro vymezování prvků ÚSES respektovány (nebo naplněny) – některé prvky ÚSES byly vymezeny například v zastavěném území, nebo na sebe nedostatečně navazovaly, a nemohly tak vytvořit funkční soubor(celek). Odpůrce tak, byť obecně ale srozumitelně, vymezil vady, jejichž odstranění napadené OOP sleduje (zajistit funkčnost prvků ÚSES). Odpůrce v napadeném OOP odkázal na podklady, které podrobně analyzují a vyhodnocují stávající situaci ÚSES (identifikují dílčí problémy) a přinášejí konkrétní návrhy řešení, které by mělo zjištěné nedostatky napravit.“

Často se totiž stává, že jsou ÚSES vymezeny historicky nesprávně a vady je třeba napravit. Soud to evidentně považuje za důležité.

Pro obce je pak podstatná i tato myšlenka krajského soudu: „Zároveň soud poukazuje na to, že v situaci, kdy ZÚR stanovují určité postupy s odkazem na metodiku ÚSES, stává se metodika ÚSES závaznou (součástí ZÚR). To má následně dopad na tvorbu územních plánů; obce budou vázány nejen ZÚR, ale právě i odkazovanou metodikou ÚSES (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 22. 11. 2022, č. j. 59 A 26/2022-53). Za této situace není třeba, aby ZÚR výslovně kopírovaly postupy vymezování ÚSES podle metodiky ÚSES, tyto postupy se budou bez dalšího aplikovat.“

Podle soudu není novým vymezením ÚSES, i když nedošlo ke změně okolností, porušena ani zásada kontinuity: „Navrhovatelka dále namítala, že odpůrce vymezením biokoridoru přes dotčené pozemky porušil zásadu kontinuity územně plánovací dokumentace, neboť na dotčených pozemcích nedošlo k žádné změně okolností, která by odůvodnila změnu návrhu. 36. Soud poukazuje na to, že zásada kontinuity není porušena tehdy, pokud nastane podstatná změna okolností, která přijaté změny odůvodňuje, anebo pokud se ukáže neaktuálnost předchozí územně plánovací dokumentace. Z výše uvedeného vypořádání návrhového bodu přitom jasně vyplývá, že napadené OOP nereagovalo v případě vymezení trasy biokoridoru na podstatnou změnu okolností, ale na to, že se ukázala předchozí úprava ZÚR neaktuální (nepřiléhavá, vadná). Odpůrce přijetím napadeného OOP, kterým na dotčených pozemcích vymezil trasu biokoridoru neporušil zásadu kontinuity, neboť umístěním této části biokoridoru napravil předchozí nesprávně vymezené prvky ÚSES.“

Jak má vypadat biokoridor

Soud se vyjádřil i k tomu, jak má vlastně vypadat biokoridor: „Nad rámec nutného odůvodnění lze ještě k případné šíři vymezeného biokoridoru uvést, že biokoridor je území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť [srov. § 1 písm. b) vyhlášky, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny]. Z napadeného OOP je zjevné, že byl biokoridor vymezen v maximální možné délce (8 km).

Pakliže má biokoridor sloužit k migraci organismů mezi biocentry a současně je zřejmé, že je velmi dlouhý, lze důvodně předpokládat, že bude takový biokoridor vymezen i širší, než je metodikou povolená minimální šířka. Čím delší je biokoridor, tím širší by měl být, aby naplnil svůj účel a umožnil organismům migrovat. Biokoridor není zpravidla oplocené území, ve kterém by byl jasně ohraničen prostor pro (způsobnou) migraci organismů, ale jde o území, které by svou strukturou a charakterem mělo migraci (spíše chaotickým pohybem v území) umožňovat. Je pravděpodobnější, že organismy dokážou využívat spíše širší biokoridor (s ohledem na jeho délku) a úspěšně migrovat, než úzký (40 m široký) a několik kilometrů dlouhý pruh. Biokoridor je určený pro migraci volně žijících živočichů, kteří nejsou a nemohou být nijak „cvičena“ k tomu, aby uměla využívat úzce vymezené prostory pro migraci. Proto musí být prostory pro migraci uzpůsobeny v maximální možné míře jejich přirozenému chování.“

Vymýšlí a zdůvodňuje regulaci obec nebo vlastník?

Pak soud doplnil oblíbenou frázi: „Navrhovatelka přitom nepředestřela žádné argumenty, kterými by zpochybnila základní důvody pro vedení trasy biokoridoru, spíše vyjádřila nesouhlas s vedením biokoridoru přes její pozemky. Ačkoliv je odůvodnění vymezení změny trasy biokoridoru v napadeném OOP poměrně stručné, má soud za to, že jako celek ještě obstojí, neboť je z něho patrný účel a důvody přijaté úpravy, které nebyly zpochybněny.“ Tento požadavek je pro vlastníky věru obtížné splnit – tato konkrétní vlastnice dost těžko disponuje úřednickým a odborným aparátem, který by byl schopen jí najít všechny důvody, proč právě její pozemky nemají být zahrnuty do ÚSES anebo navrhnout vhodnější trasování ÚSES. Spíše by proto čekala, že trasování má dobře zdůvodnit sám pořizovatel, resp. projektant zásad územního rozvoje, nicméně je třeba vědět, že soudy právě s tímto argumentem často vlastníkům upírají právo na přezkum opatření obecné povahy.

Ostatně v jiné věci tentýž soud řekl: „Odpůrkyně ve vyjádření k návrhu na zrušení části napadeného územního plánu pak sice uvedla, že má za to, že přesně k takové změně okolností došlo, a to v podobě změny klimatu, kterou považuje již za notorietu, kterou není třeba nijak prokazovat, přičemž poukázala na to, že navrhovatel neuvedl žádné vědecké důkazy, kterými by fakt existence klimatické změny a nutnosti na ni reagovat mj. v územních plánech vyvrátil, ovšem k této argumentaci soud uvádí, že i v případě, panoval-li by konsensus na tom, že dochází ke změně klimatu, na kterou je třeba v územních plánech vždy reagovat, tak konkrétní opatření, která by byla v souvislosti se změnou klimatu do územního plánu přijímána, musí být odůvodněna, neboť by muselo být zřejmé, jaký konkrétní negativní projev změny klimatu má být konkrétním opatřením regulován a s jakým (očekávaným) výsledkem (záměrem)…

Nelze obecně akceptovat postup, že by jakékoli řešení, které lze v obecné rovině považovat za přínosné pro ochranu životního prostředí (prvky ÚSES) bylo možné zavést, ať už pouze s obecným odkazem na potřebu ochrany klimatu (zamezení klimatickým změnám), nebo dokonce bez výslovného odkazu na tuto skutečnost, aniž by byla vyhodnocena alternativní dostupná řešení…

Odpůrkyně navrhovateli vyčítá, že neuvedl konkrétní vědecké důkazy, kterými by fakt existence klimatické změny a nutnosti na ni reagovat vyvrátil. Ovšem byla to právě odpůrkyně, kdo měl v takovém případě v napadeném územním plánu předestřít, jaká konkrétní opatření reagují na které konkrétní projevy klimatické změny… Bylo na odpůrkyni, aby případně popsala konkrétní projevy klimatické změny v dané oblasti (např. úbytek úhrnu srážek, snížení stavu podzemních vod apod.), a označila opatření určená k jejich zmírnění.“ (Rozsudek KS v Praze č.j. 59 A 26/2022- 53 ze dne 22. listopadu 2022.)

Kdo má tedy co navrhovat, dokazovat a vymýšlet? Vlastník nebo obec? Tak pak se v tom všem vyznejte…

Podle rozsudku KS Praha čj. 39 A 28/2024-34 ze dne 31. 7. 2024.

Více našich článků k problematice územního plánování  najdete zde.