Otázka: Kdy je nutné návrh změny územního plánu opakovaně veřejně projednat?

Odpověď:

Zákon č. 283/2001 Sb., stavební zákon v §  103 odst. 1 stanoví: „Dojde-li na základě projednání k upravení návrhu územně plánovací dokumentace, při němž jsou nově negativně dotčeny veřejné zájmy nebo v případě územního plánu nebo regulačního plánu negativně dotčeno vlastnictví pozemků a staveb a dotčený orgán ani vlastník neměli možnost k upravené dokumentaci uplatnit stanovisko nebo připomínku (dále jen „podstatná úprava“), nařídí pořizovatel bez zbytečného odkladu nové projednání v rozsahu podstatné úpravy. Za podstatnou úpravu se nepovažuje zúžení návrhu na nejvhodnější variantu ani jiný způsob grafického vyjádření nebo vnitřního uspořádání prostorových dat.“

Za podstatnou úpravu územního plánu judikatura soudů označila např. zrušení etapizace výstavby (rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-185), přesun aglomeračního okruhu z kategorie silnic II. třídy do kategorie vyšší třídy (rozsudek NSS ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 Aos 2/2012-53 – zde šlo o podstatnou změnu návrhu ZÚR), snížení maximální míry přípustného zastavění v plochách pro bydlení v bytových domech a pro smíšené obytné městské bydlení (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2014, č. j. 50 A 15/2014-50,), zařazení pozemků do územní rezervy (rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 2. 2020, č. j. 40 A 13/2019-103) nebo možnost výstavby bytových domů namísto rodinných domů (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2023, č. j. 54 A 48/2023-85).

Za nepodstatnou úpravu naproti tomu judikatura označila např. významnou redukci plochy veřejného prostranství, neboť ta část plochy veřejného prostranství, která zůstala zachována, byla součástí návrhu územního plánu od počátku a dotčení vlastníci vůči ní mohli již dříve uplatnit námitky (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Aos 1/2013-85),nebo úpravu spočívající v odstranění trasování koridoru veřejného prostranství, který měl sloužit k umístění místní komunikace (rozsudek NSS ze dne 29. 4. 2016, č. j. 4 As 149/2015-98). Obdobně bylo hodnoceno doplnění přípustného využití plochy pro zeleň na veřejných prostranstvích o veřejnou a technickou infrastrukturu pro rozšíření dálnice včetně souvisejících staveb. Dálnice se již v území nacházela a zároveň se nejednalo o vymezení žádné konkrétní stavby dopravní či technické infrastruktury (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2022, č. j. 59 A 11/2022-57). Nepodstatnou úpravu judikatura shledala i ve změně podmínek využití plochy pro bydlení spočívající ve vypuštění „domů s pečovatelskou službou“ z přípustného využití plochy a přesunu této kategorie staveb do režimu podmíněně přípustného využití za současného stanovení podmínky nenarušení obytného charakteru území; jinak by tomu však mohlo být v případě, že by tyto stavby byly přeřazeny do nepřípustného využití plochy (rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2022, č. j. 43 A 48/2022-45, a NSS ze dne 23. 3. 2023, č. j. 7 As 297/2022-34).

Nová úprava tak v zásadě přebírá vymezení podstatné úpravy ze stávající judikatury správních soudů. Nalezení konkrétní hranice toho, co ještě není a co již je podstatnou úpravou, ale někdy opravdu není snadné.

Všechny zodpovězené dotazy najdete zde. Další naše články k územnímu  plánování zde.