Nejvyšší správní soud dostal možnost se zabývat dalším územním plánem. Tentokrát byli nespokojení vlastníci, jejichž pozemky byly původním územním plánem určeny pro drobnou výrobu a po přijetí nového územního plánu se z nich stala zemědělská půda. Vlastníci nesouhlasili ani s tím, že územní rezerva nebyla překlopena do původně zamýšleného využití, ale pozemky zůstaly rovněž nezastavitelné (mj. proto, že šlo o cenné zemědělské půdy). Krajský soud uzavřel, že k omezení vlastníků došlo po právu, neboť na pozemcích zástavbu po dobu 15 let nerealizovali a nový územní plán vyšel při volbě regulace z faktu, že se na pozemcích jednoduše pole skutečně nachází. NSS slova krajského soudu potvrdil.

KS: měli pole a mají pole, nic se nestalo

V rozsudku NSS se k myšlenkovým postupům krajského soudu dočteme, že „zásada kontinuity územního plánování nesmí znemožnit revizi existujícího stavu. Pozemky 1 byly využívány jako zemědělská plocha, tudíž závěr odpůrce o změně funkčního využití jejich severní části jako plochy NZ byl logický, racionální, a nikoliv excesivní. Přestože navrhovatelé poukazovali na existenci přípojky elektrických komunikací v jižní části pozemku parc. č. 958/8 a na existenci kabelové sítě v jižní části pozemku parc. č. 949/1, tedy na jejich připravenost pro využití k výrobě, neprokazuje to, že by oni či jejich právní předchůdci činili jakékoliv reálné kroky k využití těchto pozemků k výrobě.

Krajský soud dále doplnil, že z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že vlastník pozemků není opatřením obecné povahy zkrácen na svých právech, pokud schválené funkční využití pozemků odpovídá dosavadnímu faktickému způsobu jejich využívání. Vzhledem k tomu, že na pozemcích 1 je pole, a jsou tedy využívány jako zemědělská plocha, odpovídá úprava v napadeném územním plánu dosavadnímu faktickému způsobu využití těchto pozemků navrhovateli. Ti nedoložili konkrétní činnost k realizaci dříve umožněného způsobu využití těchto pozemků jako plochy pro výrobu.“

NSS: obecné námitky nestačí, vlastníci byli pasivní

Protože se vlastníci u soudu bránili mj. proti neproporcionalitě zvoleného řešení, bylo třeba se podívat na to, jak vypadaly jejich námitky. Soudy dospěly k závěru, že v námitkách o neproporcionalitě nepadlo ani slovo, tedy lze vlastníky v tomto ohledu i přes podané námitky považovat za pasivní se všemi z toho plynoucími důsledky: „Námitky týkající se proporcionality napadeného územního plánu a zásahu do zájmů stěžovatelů ve vztahu k pozemkům 1 a pozemku 2 v řízení o pořízení napadeného územního plánu stěžovatelé nevznášeli a v tomto směru je nutno jejich jednání ve světle výše uváděné judikatury považovat za pasivní.

Námitky tohoto typu vznesli poprvé až v návrhu na zrušení napadeného územního plánu u krajského soudu. Z uvedeného důvodu krajský soud nepochybil, dospěl-li k závěru, že po něm nelze požadovat, aby provedl odbornou úvahu ve směru vážení důležitých veřejných zájmů na jedné straně a ochrany vlastnictví stěžovatelů na straně druhé, pokud tuto úvahu před ním neprovedl z důvodu zaviněné pasivity stěžovatelů (ve vztahu k proporcionalitě zvoleného řešení) odpůrce.“

Měli stavět, když jim to plán umožňoval

NSS potvrdil, že soudy jsou na vlastníky přísné a nic jim nedarují: „Nejvyšší správní soud přitakává krajskému soudu také v tom, že stěžovatelé vznášeli námitky proti napadenému územnímu plánu ryze soukromé povahy a vyžadovali provedení změn, které souvisely pouze s jejich soukromými podnikatelskými zájmy… ani v tom, že přisvědčil úvaze odpůrce, který hodnotil situaci na pozemcích 1 za posledních 15 let se závěrem, že pro účely rozšíření zemědělské výroby nebyly po tuto dobu uvedené pozemky nikterak využity, ač to jejich zařazení do plochy výroby (VD) umožňovalo.

Prostá skutečnost, že v dané lokalitě existují přípojky elektrických komunikací a kabelové připojení, neprokazuje, že by stěžovatelé činili reálné kroky k využití pozemků 1 k výrobě. Žádný důkaz o tom nepřinesli ani v průběhu projednávání napadeného územního plánu, ani v řízení o návrhu na jeho zrušení. Konečně, jak již také shora uvedeno, v jižní části pozemků 1, kde se avizované přípojky nacházejí, ponechal odpůrce plochu 198-Z (VD), tedy plochu určenou k drobné výrobě. Tedy stěžovateli tvrzený záměr, který hodlají na pozemcích 1 realizovat (zemědělská výroba) není ani po schválení napadeného územního plánu v jeho současném znění zcela zapovězen.“

 

Podle rozsudku NSS čj. 4 As 196/2022-53 ze dne 12. 9. 2024, dostupné na www.nssoud.cz

Více našich článků k problematice územního plánování zde.