Krajský soud v Brně a následně Nejvyšší správní soud rozhodoval o tom, jak je důležité zajistit parkovací místa k bytovým záměrům a hlavně se nesnažit obcházet regulativy obsažené jak v územním plánu, tak v právních předpisech. Tuto možnost soudy dostaly díky městské části Maloměřice a Obřany, která se bránila proti rozhodnutí magistrátu, kterým byl povolen vykutálený developerský záměr zbourat rodinný dům s jednou bytovou jednotkou a namísto toho vybudovat bytových jednotek 14, aniž by novým obyvatelům byla zajištěna parkovací místa. Šlo přece pouze o změnu dokončené stavby a ne o novou výstavbu, tak co. Bylo tedy podle názoru stavebníka i úředníků namístě udělit výjimky z požadavků na výstavbu a parkovací místa vůbec nepožadovat.
Krajský soud k výjimce z požadavků na počet parkovacích míst
Krajský soud se proto zabýval zejm. námitkou nezákonné a neodůvodněné aplikace výjimky dle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Žalobce v žalobě argumentoval tak, že nejsou zřejmé (dostatečně zdůvodněné a doložené) závažné územně technické nebo stavebně technické důvody opravňující stavebníka realizovat stavbu bez zajištění parkovacích stání ve smyslu citované vyhlášky.
Soudci dospěli k těmto závěrům: „Podle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. se ustanovení části druhé této vyhlášky použije při vymezování ploch v územních plánech. Ustanovení částí třetí a čtvrté této vyhlášky se použije při vymezování pozemků a umisťování staveb na nich; při rozhodování o nástavbách, stavebních úpravách, změně vlivu stavby na využití území, při vymezování pozemků veřejných prostranství a u zastavěných stavebních pozemků stavbami, které jsou kulturními památkami nebo jsou v památkových rezervacích nebo památkových zónách, se podle vyhlášky postupuje, pokud to závažné územně technické nebo stavebně technické důvody nevylučují…
Podle § 5 odst. 2 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby (dále jen „vyhláška č. 268/2009 Sb.“), se odstavná a parkovací stání řeší jako součást stavby, nebo jako provozně neoddělitelná část stavby, anebo na pozemku stavby, v souladu s normovými hodnotami, pokud tomu nebrání omezení vyplývající ze stanovených ochranných opatření. Vztah vyhlášky č. 501/2006 Sb. a vyhlášky č. 268/2009 Sb. je vzájemně komplementární… Pokud jde o parkovací stání, pak § 20 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 501/2006 Sb. ve spojení s příslušnou českou technickou normou (ČSN 73 6110) upravuje, jakým způsobem se stanoví počet odstavných a parkovacích stání… Stavební úřad toliko odkázal na citovanou část projektové dokumentace… s tím, že potřebná parkovací stání nejsou navržena v projektové dokumentaci, jelikož to vylučují závažné územně technické a stavebně technické důvody (jedná se o nástavbu stávajícího objektu).““
Stavební úřady musejí posoudit, zda žádost vyhovuje právním předpisům
Takto obecné tvrzení soudu ale nestačilo: „Přitom k naplnění § 2 odst. 1 vyhlášky č. 268/2009 Sb. a § 1 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., jak plyne i ze samotného textu vyhlášek, je třeba i ze stavebně technického hlediska významnějšího důvodu než toho, že dle tvrzení stavebníka jeho záměr zpracovaný na základě předložené dokumentace neumožňuje těmto požadavkům vyhovět; takto by ostatně šlo danou výjimku vztáhnout de facto na jakýkoliv stavební záměr, který by následně nemusel vyhovovat obecným požadavkům na využívání území a technickým požadavkům na stavby.
Zákonodárce citovaná ustanovení vyhlášek nespojuje s pouhou nemožností vyhovět územně technickým a stavebně technickým požadavkům, neboť v takovém případě by pojem závažné byl v dikci § 1 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 289/2009 Sb. nadbytečný a postrádal by smysl; k výjimce z obecných požadavků na výstavbu a technických požadavků musí tedy vést skutečné závažné důvody bránící těmto požadavkům vyhovět, což musí především přesvědčivě vyplynout z odůvodnění rozhodnutí správních orgánů…
Jestliže tedy žalovaný dospěl k závěru, že v nyní posuzované věci existují závažné územně technické nebo stavebně technické důvody vylučující naplnění požadavku na zajištění parkovacích míst, pak měl jejich závažnost (mimořádnost) i dostatečnost věcně zdůvodnit. Musí jít nadto o důvody spočívající v okolnostech technického rázu (územně a stavebně technické důvody), kupř. takové, že stavbu z technického hlediska nelze navrhnout či umístit jinak, nikoli o důvody čistě ekonomické či právní…
Stavebník prostřednictvím žádosti vymezuje předmět řízení, nicméně stavební úřad tuto žádost posuzuje; není povinností správních orgánů v roli stavebních úřadů přebírat vyjádření autorizované osoby, ale posoudit, zda konkrétní žádost skutečně vyhovuje požadavkům stavebního zákona a souvisejících vyhlášek. Pokud předložená žádost o stavební povolení nevyhovuje požadavkům stavebního zákona, pak je v zájmu žadatele (stavebníka) upravit žádost způsobem, aby těmto požadavkům vyhovovala a žádosti bylo možno vyhovět.“
Nejvyšší správní soud: důležité je odůvodnění
NSS potvrdil názor krajského soudu a řekl: „Pokud stavební úřad shledá, že jsou splněny podmínky pro uplatnění výjimky z obecného pravidla na zajištění normového počtu parkovacích stání, pak je zapotřebí, aby své úvahy, které jej vedly k uplatnění výjimky, řádně uvedl a zdůvodnil. Přitom Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem uvádí, že stavební úřad může vycházet z předložené projektové dokumentace (tak tomu zejména po stránce stavebně technické také bude), ta by však měla být pouze východiskem úvah správních orgánů. Není povinností správních orgánů v roli stavebních úřadů přebírat vyjádření autorizované osoby, ale posoudit, zda konkrétní žádost skutečně vyhovuje požadavkům stavebního zákona a souvisejících vyhlášek.
Nejvyšší správní soud dodává, že s ohledem na své rozhodovací důvody nyní věcně nerozporuje tvrzení stěžovatele o nemožnosti pořízení parkovacích stání v budově či v docházkové vzdálenosti 300 metrů od stavby za stávající situace, resp. dle předložené projektové dokumentace a umístění stavby. Soud jen apeluje na stavební úřad, aby se uplatněním výjimky řádně zabýval a zdůvodnil své vlastní úvahy, které jej k aplikaci výjimky vedly, a které by měly být rozvedeny takovým způsobem, aby v podstatě nevyprázdnily požadavky, které na zajištění parkovacích stání kladou právní předpisy.
Ostatně i možností překročení docházkové vzdálenosti parkovacích stání 300 metrů od domu nebo možností zajištění parkování uzavřením nájemních smluv, dal Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 27. 6. 2019, č. j. 10 As 224/2018-56, najevo, že k zajištění parkovacího stání může (a má, pokud to není jinak možné) docházet všemi dostupnými způsoby. Teprve pokud žádný takový způsob neexistuje, je namístě přistoupit k uplatnění výjimky (zde soud opět připomíná nutnost restriktivního přístupu k výjimkám).“
Podle rozsudku NSS 7 As 157/2024 – 51 ze dne 14. 10. 2024, dostupné na www.nssoud.cz
Více našich článků k povolení výstavby najdete zde.