To, jak mají vypadat veřejné vyhlášky, které se během procesu územního plánování ocitají na úředních deskách, je tu a tam předmětem soudního sporu. Nový stavební zákon situaci ještě zkomplikuje, protože kombinuje zveřejňování v Národním geoportálu územního plánování s doručováním informací veřejnou vyhláškou pořizovatele. Pojďme se proto podívat na to, co k veřejné vyhlášce říká soud.

Požadavky na veřejnou vyhlášku

Z nedávného rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci změny územního plánu Prahu plyne, že správní řád sice nestanoví žádné formální či obsahové požadavky na způsob jejího provedení. Klíčový je však účel zveřejnění veřejné vyhlášky, a tím je seznámení občanů obce a adresátů regulace se skutečností, že došlo k vydání OOP a s jeho obsahem.  Vycházeje ze smyslu a účelu zveřejnění veřejné vyhlášky, musí tato dle § 172 odst. 2 správního řádu de facto obsahovat čtyři obligatorní náležitosti, a to:

  • o jaké opatření obecné povahy jde;
  • čích zájmů se přímo dotýká;
  • kde se lze s návrhem seznámit;
  • v jaké lhůtě se lze s návrhem seznámit.

Co když požadavky nejsou splněny?

Nedodržení těchto požadavků evidentně může vést až ke zrušení územně plánovací dokumentace. Soudci totiž řekli, že „jakýkoliv jiný postup správních orgánů než řádně specifikovat navrhovanou změnu totiž odporuje základnímu pojetí veřejné správy jako služby. Informace o konkrétním katastrálním území (lokalitě), které se navrhovaná změna týká, a dotčené městské části, jakož i stručná informace o předmětu změny, jsou veřejným statkem vytvářeným za pomoci veřejných prostředků, a odpůrce je musí mít v době zveřejnění veřejné vyhlášky z povahy věci k dispozici.

Byly-li takové údaje při zveřejnění Veřejné vyhlášky postupem odpůrce veřejnosti odepřeny s argumentací, že údaj „o jaké opatření obecné povahy jde“ lze s využitím identifikátoru změny (Z 3516/00) v elektronických systémech odpůrce postupným proklikáváním nakonec dohledat, přestože evidentně proces dohledání potřebných informací samotnými adresáty lze považovat za tak časově náročný a nepřehledný, že by museli na delší dobu přerušit svoji běžnou činnost, jedná se o nezákonný postup odpůrce, který nemá oporu ve správním řádu. Celou situaci pak již jen dokreslují případy jiných veřejných vyhlášek hlavního města Prahy, z nichž vyplynula naprosto odlišná praxe.“

Principy dobré  správy a účast veřejnosti

Soudci byli asi v ráži (nebo se jim nápad na lanovku z Podbaby, přes Troju až do Bohnic, kterou změna řešila, fakt nelíbí), když ještě dodali: „Zásady činnosti správních orgánů a z nich odvozené principy dobré správy nelze vnímat pouze jako nezávazný, abstraktní a utopický úvod ke správnímu řádu, ale jako zákonnou povinnost správních orgánů stanovující základní východiska, jakým způsobem bude správní řád (jakožto samozřejmě i další právní předpisy správního práva) uplatňován. Pokud tedy odpůrce doručoval veřejnou vyhláškou, měl tak učinit způsobem, který povede k co nejlepšímu a nejúčinnějšímu informování veřejnosti o navrhované Změně Z 3516/00 tak, aby se široký okruh adresátů o tom, zda se jich zamýšlená změna týká (resp. mohla týkat) dozvěděl přímo z veřejné vyhlášky a z detailu vyvěšení na elektronické úřední desce.

Ke změnám územního plánu by mělo docházet za součinnosti s veřejností, zejména osob, kterých se zamýšlené změny úzce dotýkají, osob, které se s těmito změnami (samozřejmě po provedení dalších navazujících řízení vedoucích k finální realizaci) budou na každodenní bázi setkávat. Takto vymezená veřejnost ale nesmí být správním orgánem vnímána jako „protistrana“ v rámci správního řízení. Nejedná se o spor mezi správním orgánem a veřejností o to, zda bude změna územního plánu provedena nebo nikoliv. Jde o vzájemnou součinnost a o společné nalezení co nejvhodnějšího řešení.

Nelze volit řešení, které vede ke ztížení přístupu veřejnosti k informacím o změnách územních plánů sídelního útvaru hlavního města Prahy, byť by takový postup mohl být z hlediska odpůrce snazší. Bez komunikace mezi správním orgánem a změnou dotčenou veřejností k nalezení takového řešení nemůže dojít, proto postup, který veřejnosti znesnadňuje zjištění, zda se jí změna územního plánu může týkat rozhodně není v souladu se zásadami činnosti správních orgánů ani s § 172 odst. 2 správního řádu, jak již bylo vyloženo shora.“

Co tedy mají pořizovatelé dělat?

Jen pro informaci dodáváme, že z veřejné vyhlášky Prahy mj. vyplývalo:

To ale dle soudu nebylo dostačující, protože v tomto dokumentu nebylo přímo uvedeno, o jaké opatření obecné povahy jde a čích zájmů se přímo dotýká (a dohledat to nebylo prý možné, protože Praha dělá změn územního plánu hodně). Jak vidno, lépe je do veřejné vyhlášky splácat páté přes deváté, hlavně, aby nic nechybělo. Jakkoliv se Prahy nechceme zastávat, tak její elektronické databáze by mohly být příkladem pro ostatní samosprávy. Proto moc nechápu požadavky soudu. Proklikat se k obsahu změny vážně není složité, navíc má Praha zvláštní databázi Změna plánu, kde se dá velmi snadno vše dohledat. Prakticky ihned zjistíte toto:

Může být ještě více uživatelsky příznivé informování o obsahu navrhované územně plánovací dokumentace?

Co tedy soud přesně po samosprávě chtěl? Toto: „Je nepochybně v technických možnostech odpůrce při vedení elektronické úřední desky, aby veřejnost, resp. jakýkoli potenciální adresát veřejné vyhlášky na první pohled zjistili (aniž by bylo nutné cokoliv dále rozklikávat) alespoň minimum informací nezbytných pro vyhodnocení, zda lze v tom kterém případě očekávat dotčení na právech navrhovanou změnou ÚP.“ Tak si na to dejte pozor.

Požadavky nového stavebního zákona na veřejné vyhlášky

Podle § 88 stavebního zákona má pořizovatel zveřejnit návrh zadání v národním geoportálu územního plánování a toto zveřejnění oznámí veřejnou vyhláškou. Podle § 93 odst. 5 písm. c) má taktéž veřejnou vyhláškou oznámit místo a dobu konání veřejného projednání a místa, kde je možné do návrhu územně plánovací dokumentace a vyhodnocení vlivů, zpracovává-li se, nahlédnout. V neposlední řadě dle § 105 odst. 2 stavebního zákona platí, že územně plánovací dokumentaci a adresu jejího uložení v národním geoportálu územního plánování oznámí pořizovatel veřejnou vyhláškou (dnem doručení veřejné vyhlášky nabývá územně plánovací dokumentace účinnosti, vyhláška má tedy velký význam). Veřejným vyhláškám tedy ani s existencí národního geoportálu vůbec není odzvoněno.

Ustanovení § 172 odst. 2 správního řádu, o které se opřel Městský soud samozřejmě na územní plánování nadále dopadá, zní takto: Není-li vzhledem k rozsahu návrhu možno zveřejnit jej na úřední desce v úplném znění, musí být na úřední desce uvedeno, o jaké opatření obecné povahy jde, čích zájmů se přímo dotýká a kde a v jaké lhůtě se lze s návrhem seznámit. Úplné znění návrhu včetně odůvodnění však musí být i v takovém případě zveřejněno způsobem umožňujícím dálkový přístup. Proto by pořizovatelé rozhodně měli respektovat požadavky na obsah veřejné vyhlášky vymezené Městským soudem. Zejména na veřejnou vyhlášku s přesným vymezením toho, čích zájmů se takový nový územní plán dotýká, jsme doopravdy zvědaví. Jak si to vlastně soudci představují?

Podle rozsudku MS Praha ze dne 31. 7. 2024 č. j. 9 A 39/2024- 145. Ve věci bude rozhodovat NSS pod číslem 5 As 252/2024. Dostupné na www.nssoud.cz

Více našich článků k územnímu plánování najdete zde.