Stává se, že vlastníci se brání proti stavební uzávěře nebo územnímu plánu s tím, že mají vůči svým pozemkům legitimní očekávání, že se bude stavět, protože disponují pravomocným rozhodnutím o dělení pozemků (tzv. parcelace). Co si o tomto argumentu myslí soudy?

Z rozhodnutí o parcelaci  nevzniká legitimní očekávání

Krajský soud v Praze řekl  vlastnici omezené stavební uzávěrou, která měla právě takové rozhodnutí o dělení pozemků po ruce: „Soud konstatuje, že navrhovatelce nevzniklo legitimní očekávání vydáním územního rozhodnutí Městského úřadu Hořovice o dělení pozemků ze dne 12. 11. 2018 (které bylo prodlouženo rozhodnutím Městského úřadu ze dne 28. 4. 2022 o další dva roky), rozhodnutí Městského úřadu Hořovice o připojení na obecní komunikaci ze dne 2. 3. 2021 ani koordinovaného závazného stanoviska Městského úřadu Hořovice ze dne 6. 11. 2020 ve věci vodovodní přípojky. Právo umístit záměr o určitých parametrech v území a s tím spjaté legitimní očekávání zakládá až (pravomocné) územní rozhodnutí o umístění stavby.“ (Rozsudek KS Praha čj. 43 A 32/2022- 151ze dne 22. 7. 2022)

Nejvyšší správní soud dal krajskému soudu za pravdu a pravil: „Územní rozhodnutí o dělení pozemků nabylo právní moci dne 1. 1. 2019, přičemž rozhodnutím ze dne 28. 4. 2022 bylo prodlouženo do 1. 6. 2024. Stavební uzávěra nemá vliv na jeho platnost a případně ani na stavební činnost, pakliže by jím byla dovolena. Stejný závěr by platil i pro jiná územní a stavební rozhodnutí, kterými by došlo k povolení stavební činnosti, a ke kterým má samospráva při tvorbě územních plánů přihlížet. Je tomu tak proto, že opatřením obecné povahy nelze měnit právní účinky existujících správních rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2010, č. j. 5 Ao 6/2010‑65).

Krajský soud proto nijak nepochybil, poukázal‑li (s odkazem na závěry rozsudku č. j. 1 As 454/2017‑102) na to, že právo umístit záměr o určitých parametrech v území a s tím spjaté legitimní očekávání zakládá pravomocné územní rozhodnutí o umístění stavby (rozsudek ze dne 12. 9. 2012, č. j. 1 As 107/2012‑139, č. 2742/2013 Sb. NSS). Legitimní očekávání ve vztahu k možnosti realizovat pravomocným územním rozhodnutím schválené činnosti není stavební uzávěrou dotčeno (srov. bod 55 rozsudku č. j. 1 As 454/2017‑102). Stěžovatelka však nedisponuje pravomocným (územním) rozhodnutím umožňujícím jí výstavbu rodinných domů ve vymezeném území; legitimní očekávání na tuto stavební činnost proto nedopadá.“ (Rozsudek NSS čj. ze dne 7 As 243/2022 – 48 ze dne 13. 9. 2023.)

Do vydání pravomocného rozhodnutí se  jedná pouze o záměr stavět

V jiné věci Krajský soud v Praze konstatoval: „ Odpůrce na uvedené námitky odpověděl v rozhodnutí o námitkách, jež je součástí napadeného OOP, tak, že poukázal na právo obce na samosprávu a s tím spojené oprávnění rozhodovat o rozvoji svého území, což zahrnuje i oprávnění v zákonem stanovených případech stavební činnost zakázat. Nástrojem k naplnění tohoto oprávnění je mezi jinými také stavební uzávěra. Dále odpůrce poukázal na to, že pojmem stavební činnost je třeba rozumět činnost vyvíjenou až následně po získání pravomocných rozhodnutí příslušných správních orgánů. Do té doby se jedná pouze o záměr stavět.

Samotná existence určitého záměru nemůže být důvodem, který by znemožňoval vyhlášení stavební uzávěry. Vlastníci pozemků nemají zaručeno, že budou jejich stavební záměry realizovány. Pokud stavba není umístěna a zároveň povolena pravomocnými rozhodnutími, nesvědčí stavebníkovi právo realizovat záměr. Na tom nic nemění skutečnost, že bylo stavebníkovi vydáno územní rozhodnutí o dělení pozemků.“ (Rozsudek KS Praha čj. 59 A 38/2021 – 55 ze dne 23. 2. 2022).

Více našich článků k územnímu plánování zde.