Když se obec v územním plánu pokusí omezit kupř. možnost oplocování pozemků, nebo některou parcelu předurčí pro využití jako zeleň, hned přispěchají vlastníci s jejich advokáta a začnou tvrdit, že takovou regulací dochází ke vzniku veřejného prostranství, s čímž oni rozhodně a v žádném případě nesouhlasí, protože jde v podstatě o vyvlastnění. NSS už toho má asi dost, tak se k tomu v dnešním rozsudku vyjádřil. Ne že by tím zabránil podobným návrhům na zrušení územně plánovací dokumentace, ale jeho závěry mohou obce aspoň dát rovnou do odůvodnění územních plánů a vlastníky trochu usměrnit.

Samotné vymezení veřejného prostranství v ÚP není odnětím vlastnického práva

Konkrétně NSS řekl: „V této věci je stěžovatel oprávněn i nadále pozemek užívat výhradně pro své soukromé účely a vyloučit jakékoliv užívání cizími osobami. Na pozemku si může umístit dočasné a mobilní stavby (mj. pro sezonní a krátkodobá rekreační využití, tj. čistě pro svou vlastní potřebu). Zároveň lze umístit informační cedule o tom, že pozemek je soukromý a vstup cizím osobám je zakázán. Za popsané situace nelze hovořit o zásahu do vlastnického práva stěžovatele, jenž by se blížil vyvlastnění…

Jak správně uvedl již krajský soud, stěžovateli není odňato jeho vlastnické právo, a to právně ani fakticky. Pro úplnost NSS opět zdůrazňuje, že územní plán nečiní z pozemků stěžovatele veřejné prostranství… Proto nemůže být jeho důsledkem, že veřejnost užívá stěžovatelovy pozemky. Takovou právní a v důsledku ani faktickou souvislost zde vysledovat nelze (jakkoliv má NSS pochopení pro subjektivní přesvědčení stěžovatele, že rušení jeho držby je způsobeno územním plánem, nelze tomuto závěru přisvědčit). Jinými slovy, tvrzené faktické narušování soukromého práva stěžovatele je pro tuto věc irelevantní. Jestliže osoby nerespektují soukromé vlastnictví stěžovatele a vstupují na jeho pozemky navzdory zákazovým cedulím, nezbývá než stěžovatele s případnou obranou odkázat například na občanské soudní řízení či na policii.“

Závěr

Ano, je tomu skutečně tak. Veřejné prostranství vzniká ze zákona v okamžiku, kdy jsou splněny jeho definiční znaky. Územní plán na tento proces nemá vůbec žádný vliv a to, že určí způsob využití plochy třeba jako nějakou zeleň samo o sobě nic neznamená. Jestli vlastníci nechtějí, aby na jejich pozemcích vzniklo veřejné prostranství, musí tomu aktivně bránit, jak jim NSS poradil. Pokud už ovšem veřejné prostranství existuje, žádné cedule, ploty ani policie s tím nic nenadělají. To ale neznamená, že by za takové užívání pozemků neměl vlastník dostat náhradu.

Podle rozsudku NSS ze dne 21. 11. 2024, čj. 10 As 134/2024 – 52, dostupné na www.nssoud.cz.

Více našich  článků k územnímu plánování najdete zde.