Jak asi víte, Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost ve věci tzv. klimatické žaloby, přičemž dal jasně najevo, že hlavním problémem byl špatně formulovaný petit, tedy to, čeho se žalobci domáhali. Protože soudci dali současně celkem jasně najevo, že správně sepsané klimatické žalobě by se zase až tak moc nebránili, naopak by jim byla po chuti, stojí jistě za úvahu, co do budoucna udělat lépe a jinak. Jsme přesvědčeni, že cestu nabízí územní plánování a rádi bychom v naší advokátní kanceláři takovou zásahovou žalobu dali dohromady.

Důležité pasáže z rozsudku NSS

Abychom svoje tvrzení opřeli o fakta, dovolíme si citovat to nejdůležitější z názorů Nejvyššího správního soudu:

1) Jak bylo rekapitulováno výše, žalobci se po výzvě městského soudu k úpravě petitu své zásahové žaloby domáhali toho, aby městský soud označil za nezákonný zásah, že žalovaní nepřijali dostatečná opatření, jimiž by v reakci na klimatickou změnu bylo možno dosáhnout snížení emisí skleníkových plynů o 81 %, respektive 84 %, respektive 89,76 %, respektive o hodnotu určenou správními soudy, a to do roku 2030 ve srovnání s úrovní v roce 1990 a následně dosáhnout klimatické neutrality ČR do roku 2050 (v nynějším řízení pak obdobně odkazují i na další posudek autorů Setu Pelz, Yann Robiou du Pont a Zebedee Nicholls). Městský soud takto formulovaný petit zamítl. Nejvyšší správní soud se s tímto závěrem ztotožňuje.

2) Nejvyšší správní soud, stejně jako velký senát ESLP v bodě 444 rozsudku Verein KlimaSeniorinnen Schweiz, sice nepřijímá často používaný argument „kapky v moři“, tedy tvrzení, že příspěvek ČR ke globálním emisím skleníkových plynů není nutno řešit z důvodu jeho zanedbatelnosti v globálním měřítku. Nelze však ignorovat, že jde o problém globální, a tudíž mají na nezpochybnitelný fakt hrozivého oteplování planety stejný vliv skleníkové plyny vypuštěné v ČR jako skleníkové plyny vypuštěné kdekoli jinde na planetě, jak připomnělo MD ve svém vyjádření.

3) V souladu s rozsudkem Verein KlimaSeniorinnen Schweiz mají orgány veřejné moci ČR na základě čl. 8 EÚLP nad rámec povinností plynoucích z Pařížské dohody a práva EU dva druhy obecných povinností. Za prvé povinnost reagovat na vnitrostátní specifika v oblasti adaptace na změny klimatu (tato specifika jsou pochopitelně odlišná v různých státech EU, zejména s ohledem na jejich odlišné klimatické podmínky… i v oblasti mitigace změny klimatu… Zadruhé pak povinnost vyvinout i nad rámec závazků plynoucích z práva EU maximální úsilí ke snížení emisí skleníkových plynů v závislosti na objektivních vnitrostátních možnostech.

4) Splnění třetí podmínky nezákonnosti zásahu ovšem může založit pouze rozpor s právem, nikoli rozpor se závěry vědeckého posudku. Je tudíž třeba odmítnout argument stěžovatelů, že nezákonnost zásahu ze strany žalovaných zakládají právě zmíněné obecné právní předpisy v kombinaci s vědeckou kvantifikací potřebné míry snížení emisí skleníkových plynů.

6) Jinak řečeno, NSS naznačil, že přestože pohledem jeho předchozí argumentace žalobci neuspěli se svým tehdejším požadavkem, aby správní soudy shledaly nezákonný zásah v nesnížení emisí skleníkových plynů o tehdy jimi požadovaných 55 %, mohla by jejich zásahová žaloba v oblasti boje proti změně klimatu být úspěšná, pokud by byla zaměřena na porušení konkrétních předpisů, jejichž účelem je právě ochrana klimatu.

Začít v malém – územní plán je ideální trénink

Máme tu tedy dva klíčové body:

  • soudci chápou změnu klimatu jako nezpochybnitelnou a hrozivou, tedy souhlasí, že „je s tím třeba něco dělat“;
  • je potřeba najít porušení konkrétních předpisů, jejichž účelem je právě ochrana klimatu, obecné řeči prostě nestačí.

Pojďme si říct, jak by se výše uvedené dalo použít. Podle našeho názoru je tou nejlepší cestou naše oblíbené územní plánování. Stavební zákon č. 283/2021 Sb. je totiž aktuálně jedním z mála předpisů, které stanoví orgánům veřejné správy alespoň nějakou povinnost něco dělat ve vztahu k problematice změny klimatu.

Abychom byli přesní, jde o písmena m) a l) § 39, podle kterých je úkolem územního plánování ve veřejném zájmu zejména vytvářet a stanovovat podmínky pro snižování nebezpečí v území, zejména před účinky povodní, sucha, erozních jevů a extrémních teplot (tedy dopadů změny klimatu) a uplatňovat požadavky na adaptaci sídel a uspořádání krajiny vyplývající ze změny klimatu.

Jestliže města a obce nepřijímají územní plány, které by skutečně obsahovaly regulaci směřující k těmto cílům, mohlo by takové nedostatečné opatření obecné povahy představovat nezákonný zásah – klimatickou žalobu, u které by soudci nemohli jen tak jednoduše říct, že nevychází z povinnosti plynoucí veřejné správě z právního předpisu, máme na světě.

 

Podle rozsudku NSS čj. 9 As 264/2023 – 128 ze dne 26. 11. 2024, dostupné na www.nssoud.cz.

Více našich článků k územnímu  plánování najdete zde.