Nejvyšší správní soud se zabýval zajímavou věcí – konkrétně tím, zda lze nepřijetí územního plánu (jeho změny) považovat za nezákonný zásah ve smyslu soudního řádu správního. Spor se zde týká toho, zda dochází k přímému dotčení vlastníka na jeho právech, pokud žalovaná obec dlouhodobě nečiní kroky k přijetí změny územního plánu, který by odpovídal požadavkům stanoveným v protipovodňovém opatření vodoprávního úřadu, i přes to, že žalobkyně podala návrh na změnu územního plánu

Záplavové území jako překážka výstavby

Společnost vlastní na území obce několik pozemků. V roce 2008 s obcí uzavřela „plánovací smlouvu“, podle které měla společnost na těchto pozemcích začít stavět a obec měla k plánovaným stavbám zajistit či být nápomocná při budování infrastruktury. Následně Magistrát města Kladna vydal v roce 2015 opatření obecné povahy, kterým vymezil záplavové území a jeho aktivní zónu pro potok tekoucí obcí. Pro pozemky nacházející se v záplavovém území z toho vyplynula řada omezení, především jde-li o umisťování staveb.

Některé z pozemků, které společnost vlastní, se nachází právě v takto vymezeném záplavového území. Na území obce platí územní plán z roku 2012, který nebyl aktualizován – je tedy starší než záplavové opatření a nutně ho nereflektuje. Společnost se snažila situaci řešit a přimět obec k přijetí změn. Proto jí předložila v lednu 2021 návrh na změnu územního plánu. Obec neudělala dlouho nic. Společnosti došla trpělivost a obrátila na krajský soud s zásahovou žalobou.

Podle soudu se obec „situaci snaží řešit“

Krajský soud poslal společnost do háje zelené, dle NSS s touto argumentací: „Žalobkyně se snažila situaci, ve které územní plán žalované neodpovídá požadavkům, jež na něj klade mimo jiné zmíněné opatření, řešit a přimět žalovanou k přijetí změn. Proto jí předložila v lednu 2021 návrh na změnu územního plánu. Krajský soud krom toho z dokazování zjistil, že žalovaná již začala činit kroky k přijetí změny územního plánu. Její zastupitelstvo v usnesení z 22. 5. 2023 vyjádřilo souhlas s pořízením změny územního plánu a schválilo určeného zastupitele pro pořízení změny územního plánu a usnesením z 13. 11. 2023 schválilo jiného určeného zastupitele pro zpracování změny územního plánu. Její jednání tedy ukazuje, že se situaci snaží řešit a nejeví se tak, že by bylo namířeno přímo proti žalobkyni s cílem ji poškodit.

Nadto vlastnické právo žalobkyně omezuje již opatření o stanovení záplavového území, které ale nijak nezpochybnila. (Ne)přijetí územního plánu tedy nijak její právní postavení samo o sobě nemění. Nečinnost žalované neomezuje žalobkyni ve stavebním využití jejích pozemků, na rozdíl od jiných situací, kde (dlouhodobá) nečinnost obcí např. způsobovala blokování pozemků ve stavební uzávěře. Krajský soud tedy žalobu shora označeným rozsudek zamítl a závěrem v reakci na námitku týkající se nemožnosti požádat o náhradu škody podle stavebního zákona žalobkyni odkázal na možnost podání žaloby o náhradu škody vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu.“

NSS: vlastnice nebyla postupem obce zasažena  přímo

NSS konstatoval: „Jak uvedla i stěžovatelka v kasační stížnosti, ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. lze důvodně poskytnout tehdy, jsou-li současně splněny následující podmínky: žalobce musí být 1. přímo 2. zkrácen na svých právech 3. nezákonným 4. zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, který není rozhodnutím a 5. byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo… Nejvyšší správní soud nemůže přisvědčit stěžovatelce, že je tvrzeným zásahem zasažena přímo, jelikož se aktivně domáhala změny územního plánu (viz bod [9] shora; stěžovatelka identifikuje podání návrhu jako naplnění 5. podmínky). I když mohou být jednotlivci navrhovateli změny územního plánu dle § 44 písm. d) stavebního zákona, nemají podle existující judikatury právo na kladné vyřízení takového návrhu.

Změna územního plánu je řízením zahajovaným z moci úřední a podatel podnětu k jeho zahájení se může domáhat pouze toho, že správní orgán na jeho podnět zareaguje… Tím, že se žalovaná rozhodla nepřijmout změnu územního plánu (v podobě předložené stěžovatelkou), resp. až později zahájila ke změně vedoucí postup, nezasáhla v souladu s citovanou judikaturou do jejího veřejného subjektivního práva (2. podmínka) a neučinila tak ani přímo vůči ní (1. podmínka).“

Podle rozsudku NSS čj. 8 As 108/2024-35 ze dne 19. 12. 2024, dostupné na www.nssoud.cz

Více našich článků k územnímu plánování najdete zde.