Na podzim 2024 vyslovil Krajský soud v Praze zajímavý názor k ošemetnému § 307 odst. 2 nového stavebního zákona, ze kterého plyne, že pasivní vlastník (ten, kdo neuplatnil připomínky v rámci veřejného projednání územního plánu) nemůže jít k soudu a dožadovat se zrušení daného opatření obecné povahy. Konkrétně soudci řešili, zda je či není možné § 307 odst. 2 použít i na územní plány pořizované podle starého stavebního zákona. Protože jde o důležitou otázku, dovolujeme si tentokrát delší citaci z rozsudku.
Pro staré územní plány § 307 odst. 2 neplatí
Krajský soud pravil: „Soudní přezkum návrhů na zrušení (části) opatření obecné povahy podaných před účinností stavebního zákona z roku 2021 není novou úpravou dotčen… Soud nicméně dospěl k závěru, že je třeba zvolit takový výklad § 307 odst. 2 stavebního zákona z roku 2021, který nebude s nepodáním námitek za účinnosti předchozí právní úpravy spojovat důsledek takto zásadního omezení práva na přístup k soudu, který vlastníci pozemků a staveb nemohli či nemuseli očekávat v době, kdy mohli uplatnit námitky při pořizování územně plánovací dokumentace…
Dále bylo třeba vzít v úvahu, že veřejné projednání se mohlo konat v době, kdy stavební zákon z roku 2021 nebyl ani platnou součástí právního řádu (ve Sbírce zákonů byl vyhlášen dne 29. 7. 2021). Proces pořizování územně plánovací dokumentace může trvat i několik let, veřejná projednání se mohou opakovat, přičemž námitky lze uplatnit jen v rozsahu projednávaných úprav návrhu, a zejména v případě incidenčního přezkumu mohou návrhy směřovat proti starší územně plánovací dokumentaci… pokud by ovšem veřejné projednání probíhalo již v době platnosti stavebního zákona z roku 2021, jako tomu bylo v projednávaném případě, dle názoru soudu nelze po vlastnících nemovitostí rozumně očekávat, aby byli již v průběhu legisvakanční lhůty obeznámeni s novou úpravou stavebního zákona z roku 2021, jejíž účinnost byla odkládána a která byla průběžně novelizována (byť se novelizace nedotkla podmínek soudního přezkumu v § 307 odst. 2 ani přechodného ustanovení § 328), a své jednání v zájmu zachování práva na přístup k soudu přizpůsobili podmínkám stavebního zákona z roku 2021 před nabytím jeho účinnosti…
Jelikož v tomto případě proběhl celý proces pořizování napadeného OOP podle předchozí právní úpravy, soud nepřistoupil k odmítnutí návrhu pro nepřípustnost, byť se návrh opíral jen o důvody, které navrhovatel neuplatnil v procesu pořizování změny územního plánu, ač tak učinit mohl.“
Jak se tedy bude § 307 odst. 2 používat?
Aby to nebylo málo komplikované, soudci ještě řekli: „Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že je třeba § 307 odst. 2 stavebního zákona z roku 2021 vyložit ve prospěch zachování práva na soudní přezkum tak, že opatřením obecné povahy ve smyslu tohoto ustanovení je míněno pouze opatření obecné povahy vydané až podle tohoto zákona, a nepřípustnost návrhu je spojena jen s neuplatněním důvodů, které mohly být uplatněny v řízení o vydání opatření obecné povahy vedeném již podle stavebního zákona z roku 2021.
Tento výklad ve spojení s § 323 odst. 9 stavebního zákona z roku 2021 znamená, že podmínka omezující přístup k soudní ochraně zakotvená v § 307 odst. 2 stavebního zákona se uplatní v případech, kdy bylo veřejné nebo opakované veřejné projednání, při němž mohly být důvody uplatněny, zahájeno za účinnosti stavebního zákona z roku 2021, a navrhovatel si tedy měl být s ohledem na zásadu, že neznalost zákona neomlouvá, vědom důsledků spojených s případnou pasivitou. Tomu by měl případně přizpůsobit míru pozornosti, kterou bude věnovat úřední desce a formulaci případných připomínek.“
K použití § 307 odst. 2 do budoucna
Důležitý je i náhled soudu na využití § 307 odst. 2 na územní plány a jejich změny pořizované podle nového stavebního zákona: „Zákonodárce zakotvením nového důvodu nepřípustnosti návrhu, kterým omezil právo na přístup k soudu, sledoval legitimní cíl, a totiž důsledné promítnutí zásady koncentrace uplatňování námitek a připomínek na úrovni veřejné správy, která na ně může adekvátně reagovat, a tím i subsidiarity správního soudnictví (§ 5 s. ř. s.). Nepřípustnost důvodů, které nebyly uplatněny v procesu pořizování opatření obecné povahy, ač být uplatněny mohly, představuje adekvátní prostředek, který je způsobilý uvedeného cíle efektivně dosáhnout.“
Je tedy pravděpodobné že soudy budou na vlastníky skutečně přísné a pasivitu v procesu pořizování územního plánu nejspíše nepůjde nijak zvrátit. Na to by si vlastníci měli dávat pozor, jinak se připraví o miliony korun, když ze zastavitelných pozemků budou mít jenom pole. Navíc se uvedené ustanovení § 307 odst. 2 vztahuje nejspíše na všechna opatření obecné povahy podle stavebního zákona, u kterých veřejné projednání proběhlo po 1. 7. 2024, tedy i na územní plány, které se pořizovaly nejprve podle starého stavebního zákona.
Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 32024, čj. 41 A 18/2024 – 101.
Více našich článků k územnímu plánování najdete zde.