Nejvyšší správní soud rozhodoval v další zajímavé kauze – hlučných hudebních festivalech v pražském Braníku. Jedna paní z Chuchle se domáhala u Městského soudu ochrany před nezákonným zásahem stavebního úřadu spočívajícím v tom, že tento úřad nezahájil řízení směřující k odstranění staveb potřebných pro realizaci hudební produkce a celkově území nezkontroloval.
Ústavní soud řešil zajímavou věc – jeden člověk měl velmi svérázné představy o tom, co je to rodinný dům. Tvrdil totiž, že je úplně normální, aby taková normální česká rodinka obývala 12 místností, se 12 kuchyňskými kouty a 12 sociálními zařízeními. Hodně se pak podivoval nad tím, že s ním nesouhlasil ani stavební úřad, ani soudy a dodatečně mu jeho černou stavbu nechtěly odsouhlasit.
Naše advokátní kancelář uspěla u soudu ve sporu o opatření obecné povahy – stanovení místní úpravy provozu na místní komunikace vydané sousedním velkým městem. To se neobtěžovalo zveřejnit návrh daného opatření na úřední desce dotčené obce, ačkoliv právě území našeho klienta mělo sloužit jako výjezd pro motorová vozidla z nově schváleného jednosměrného provozu.
Pokud dojde na spor mezi obcí a investorem o náhradu škody za změnu územního plánu, kvůli které není možné realizovat původní záměr, vyvstane vždy jedna důležitá otázka – jak se vůbec dá dokázat, jaká škoda vznikla?
Brno s velkou slávou pořídilo nový územní plán. Prohlédnout si ho v celé jeho kráse můžete zde. Problém je, že v Brně běží celá řada řízení před stavebními úřady, a to pro záměry, které byly souladné se starým územním plánem, ale s tím novým už nebudou. V takovém případě nezbude stavebnímu úřadu nic jiného než žádost zamítnout, pokud nebude možné záměr uvést do souladu s územním plánem.
Vlastníci rodinného domu ve Středočeském kraji se u Krajského soudu v Praze bránili proti zásadám územního rozvoje, které v těsné blízkosti jejich nemovitosti vymezili zpřesňující koridor E36 pro dvojité elektrické vedení 400 kV. Důsledků tohoto kroku se vlastníci logicky obávali. Protože se ale vůbec nebránili v procesu pořizování, soud je nevyslyšel a řekl jim, že si měli dávat pozor včas.
Veřejnoprávní plánovací smlouvy uzavírané podle zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon“) budou zajisté předmětem řady sporů, přičemž jednou z příčin bude jejich mimořádně nekvalitní právní úprava obsažená v § 130 – 132 stavebního zákona. Zajímavou otázkou, kterou budou soudy řešit, bude snaha investorů zasahovat naprosto bezskrupulózně do procesu územního plánování a zavazovat obec k tomu, aby přijala územně plánovací dokumentaci v konkrétním znění, které umožní realizaci prosazovaného záměru.
Nejvyšší správní soud se zabýval podmínkami vymezení stabilizovaných (stavových) ploch v územním plánu. Řešil také skutečnost, že vlastník, který se na soud obrátil, byl v procesu územního plánování pasivní.
Soudy tu a tam vydají rozhodnutí, které se týká ze strany měst a obcí obávaných náhrad za změny v území. V naprosté většině případů se vlastníci pozemků, u kterých došlo skrze územní plán ke zrušení zastavitelnosti nebo stanovení přísných a omezujících podmínek, žádných náhrad nedomůžou. V tomto článku zrekapitulujeme judikaturu za rok 2024, která jen potvrzuje uvedené – když obce změní územní plán správně, nemusí se zpravidla strachovat, že by musely investorům platit desítky milionů.
V Brně došlo na kuriózní situaci – vlastníci původní chatky chtěli po úřadu městské části, aby jim dodatečně povolil stavbu nového rekreačního objektu. Úřad to odmítl, prý to bylo v rozporu s územním plánem, který dovoloval v dané lokalitě jen rekonstrukce stávajících staveb. Vlastníci tvrdili, že to je v pořádku, protože jejich nová stavba stojí na místě staré, a tudíž jde v podstatě právě o rekonstrukci. Soudci to samozřejmě nespolknuli a patrně si při psaní rozsudku asi museli notně klepat na čelo, nezdá se vám?