Ústavní soud řešil zajímavou věc – jeden člověk měl velmi svérázné představy o tom, co je to rodinný dům. Tvrdil totiž, že je úplně normální, aby taková normální česká rodinka obývala 12 místností, se 12 kuchyňskými kouty a 12 sociálními zařízeními. Hodně se pak podivoval nad tím, že s ním nesouhlasil ani stavební úřad, ani soudy a dodatečně mu jeho černou stavbu nechtěly odsouhlasit.
Pro obce, které se často potýkají s nelegálními přestavbami rodinných domů na ubytovny, je jistě dobrou zprávou, že aspoň někdy stavebníkům takové nekalé úmysly neprojdou. Rozsudky nižších soudů mohou také být v jistých ohledech inspirativní, pokud by se obce chtěly pokusit nějakým způsobem řešit zákaz nežádoucích ubytoven třeba v územních plánech.
Dvanáct samostatných pokojů s kuchyňským koutem a koupelnou není RD
Abychom pochopili celou anabázi, musíme se vrátit k rozhodování Krajského soudu v Plzni, který se celou věcí podrobně zabýval. Ten řekl: „I z předložené projektové dokumentace zachycující skutečný rozsah stavebních úprav je zřejmé, že nové dispoziční řešení neodpovídá požadavkům na rodinný dům, neboť předmětná budova má v suterénu, v přízemí a v podkroví celkem 12 pokojů (v každém patře 4 pokoje), z nichž má každý vlastní sociální zařízení a kuchyňský kout, zatímco místnosti pro společné setkávání rodinných příslušníků zcela absentují.
Takovéto zjištění je podle názoru soudu plně dostačující pro závěr, že předmětná budova po předmětných stavebních úpravách provedených bez stavebního povolení byla určena k užívání jako ubytovací zařízení, nikoli jako žalobcem deklarovaný rodinný dům se dvěma bytovými jednotkami… Žalobce totiž rodinný dům fakticky „přestavěl“ na ubytovnu o 12 samostatných pokojích, každý pokoj s vlastním sociálním zařízením a kuchyňským koutem, zatímco místnost pro společné setkávání rodiny (jako např. kuchyně s jídelnou či obývací pokoj) v předmětné budově není žádná. Takovéto nové dispoziční uspořádání předmětné budovy neodpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a předmětná budova zjevně k tomuto účelu ani nebyla po provedených stavebních úpravách určena. Z toho je patrné, že předmětné stavební úpravy neodpovídaly obecným požadavkům na výstavbu.“
Řešení v územním plánu? Omezit počet jednotek
Nejvyšší správní soud uvedený názor potvrdil, stejně pak učinil Ústavní soud: „Ústavní soud jen shrnuje, že není nic neústavního na závěru správních orgánů, že stěžovatel nezákonně přestavěl svůj rodinný dům s původně jednou bytovou jednotkou na ubytovnu s dvanácti samostatnými pokoji, každý s vlastním sociálním zařízením a vlastní kuchyní. Právě proto však dle závěrů správních orgánů dům nyní již neodpovídá požadavkům na rodinný dům dle právních předpisů.“
Z uvedeného je zřejmé, že už krajský soud celou argumentaci vystavěl, Ústavní soud pak už jeho myšlenku jen zopakoval. Je tedy příjemné vědět, že se někdy dočkáte spravedlnosti hned na prvním stupni soudní mašinerie.
Pokud chcete zamezit realizaci ubytoven, je asi nejlepší ubytovací zařízení přímo v územním plánu zakázat a omezit počet bytových jednotek pouze na jednu. Pokud by stavebníci načerno dům rozdělili na více jednotek, je třeba jejich jednání tvrdě postihovat.
V boji s nelegálními ubytovnami by obcím mohla pomoci i metodika MMR.
Podle rozsudku KS Plzeň dne 6. června 2023 č. j. 57 A 39/2022-60, rozsudku NSS ze dne 10. října 2024 č. j. 3 As 163/2023-33 a usnesení ÚS IV.ÚS 3314/24 ze dne 17. 12. 2024.