Nejvyšší správní soud rozhodoval v další zajímavé kauze – hlučných hudebních festivalech v pražském Braníku. Jedna paní z Chuchle se domáhala u Městského soudu ochrany před nezákonným zásahem stavebního úřadu spočívajícím v tom, že tento úřad nezahájil řízení směřující k odstranění staveb potřebných pro realizaci hudební produkce a celkově území nezkontroloval.

Městský soud žalobu odmítl, protože prý ona dáma neprokázala, že by byla dotčena na svých právech, protože „samotná existence dočasných staveb nebo mobilních zařízení nemůže způsobit žalobkyni tvrzenou újmu spočívající v obtěžování hlukem. Skutečným problémem nejsou samotné stavby, ale hudební koncerty pořádané na pozemcích v Braníku.“  Navíc vzal soud v úvahu vzdálenost Chuchle a Braníku, které od sebe dělí Vltava a taky prý festival může proběhnout i bez problematických objektů, tedy se žalobkyně snažila dosáhnout omezení hudby nezpůsobilými prostředky. Soud pravil, že „namísto zásahové žaloby má možnost obrátit se na Zastupitelstvo hlavního města Prahy, které může vydávat obecně závazné vyhlášky stanovující povinnosti pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných kulturních podniků za účelem zajištění veřejného pořádku.“  NSS toto usnesení zrušila věc zase přepinkl zpět na první instanci.

Městský soud neměl tvrzení stran hlukovým imisí posuzovat zužujícím způsobem

Soudci z Brna těm pražským vzkázali: „Podle NSS měl však městský soud tvrzení stěžovatelky o zásahu spočívajícím v působení staveb hlukovými imisemi posuzovat nikoli jen s ohledem na samotnou statickou povahu těchto staveb, tedy zda stavby samotné mohou pouhou svou existencí tyto imise způsobit, ale optikou toho, zda jejich namítané využití může představovat připustitelné tvrzení nezákonného zásahu I toto faktické využití je totiž spojeno s existencí staveb a stavby samotné mohou takto přímo zasáhnout do veřejných subjektivních práv jednotlivce. Je samozřejmě dobře představitelné, že hudební koncerty se mohou na pozemcích v Braníku konat i bez staveb označených v petitu žaloby, nicméně to nevylučuje, že právě stavba či soubor staveb užívaných konkrétním způsobem, tedy hlasitou hudební produkcí, mohou přímo zasáhnout do práv stěžovatelky.

Tvrzený přímý zásah do práv stěžovatelky využíváním staveb k pořádání hudebních festivalů, které produkují hlukové imise, působí údajně až na pozemky stěžovatelky, proto s ohledem na okolnosti případu představuje plausibilní tvrzení nezákonného zásahu. Vznik a působení takových imisí jsou totiž stále bezprostředně a neoddělitelně spjaty s tímto souborem staveb. I taková součást souboru staveb jako např. „sanitární kontejner TOI TOI na tanku“ může být bezprostředně a neoddělitelně spjata s hudební produkcí, a tedy s tvorbou a působením mj. i hlukových imisí.“

Pojem hluk nelze omezovat pouze na dodržení hygienických limitů

Pak dali soudci NSS Městskému soudu pokyn, jak mají na kadibudky a další stavby nahlížet: „Zásahem je třeba rozumět pasivitu stavebního úřadu, který toleroval nepovolené stavby a nezahájil řízení o jejich odstranění… Městský soud při zkoumání důvodnosti žaloby tedy nejprve posoudí, zda jsou stavby na pozemcích v Braníku fakticky užívány takovým způsobem, který produkuje hluk. Jedna a tatáž stavba totiž může zasahovat do práv jednotlivce různě v závislosti na způsobu jejího užívání. Aplikováno na konkrétní okolnosti tohoto případu je tedy hypoteticky možné, že stavby v Braníku by nemusely představovat zdroj hluku, pokud by např. sloužily pro představení pantomimy.

Zároveň je nutné dodat, že hluk nelze vykládat tak úzce, jak jej definuje zákon o ochraně veřejného zdraví v § 30 odst. 2, podle něhož hlukem není venkovní hudební produkce. Při posuzování přímého dotčení práv stěžovatelky je třeba pracovat s širším významem pojmu hluk, který se neomezuje pouze na dodržení hygienických limitů…

Pokud městský soud dospěje k závěru, že jsou stavby v Braníku skutečně užívány tak, že produkují imise hluku, je nutné posoudit, zda je tento hluk natolik intenzivní, aby stěžovatelce zasáhl do jejích práv… Pokud by městský soud dospěl k závěru, že stavby označené v petitu opravdu hlukové imise produkují a ty přímo zasahují do práv stěžovatelky, je dále namístě, aby posoudil, zda se skutečně jedná o stavby, resp. zda jsou to nezákonné stavby.“

Závěrem

Uvedené rozhodnutí, které se sice zdá být tak trošku humorným, je ve skutečnosti docela důležité a mohlo by pomoci v obraně řadě lidem, kteří jsou mnohdy doslova týráni nadměrným hlukem z různých koncertů pořádaných v hustě obydlených oblastech. Je třeba taky doplnit, že kupř. Ústavní soud takové pochopení s těmi, kterým ničí život hluk z nejrůznějších „zábavných“ produkcí nemají (viz jejich rozhodování o obecně závazných vyhláškách týkajících se rušení nočního klidu.)

Podle rozsudku NSS ze dne 30. 1. 2025, čj.  2 As 7/2024 – 42, dostupné na www.nssoud.cz

Více našich článků k problematice hluku a hlukové zátěže zde.