Nejvyšší správní soud řešil další územní plán, do které byla skrze změnu přidána výšková regulace v plochách výroby a skladování – lehký průmysl. NSS obec podržel. Z rozsudku plyne, že se samosprávy nemusí správně odůvodněného výškového limitu obávat.

Prevence narušení estetiky krajinného rázu a pohledů na město

Konkrétně řekl: „Ochranu krajinného rázu konkrétního území včetně ochrany podmínek pro bydlení obyvatel města H., dále ochranu dálkových pohledů na město i potřebu omezení neúměrného využívání určitého území včetně omezení jeho dopravní obslužnosti lze podle Nejvyššího správního soudu považovat za zcela legitimní důvody, které odpůrce vedly k zavedení výškové regulace mimo jiné i v plochách Z53 a Z54.

Uvedené skutečnosti totiž lze plně podřadit pod cíle a úkoly územního plánování definované v § 18 a § 19 stavebního zákona, které je územní samosprávný celek povinen v procesu územního plánování rozvíjet… V této souvislosti Nejvyšší správní soud připomíná, že odpůrce mimo jiné sledoval zavedením posuzované výškové regulace rovněž omezení realizace výstavby dalších vysokých logistických hal v posuzované lokalitě, které by společně s již existujícími stavbami hal vytvořily dlouhá a vysoká seskupení staveb narušujících estetiku krajinného rázu a pohledů na město.“

Existence stávajících staveb nemůže odůvodnit umisťování dalších

NSS dále potvrdil, že ani stávající mohutné haly nemohou odůvodnit legitimitu umisťování dalších: „V tomto ohledu doplňuje přesvědčivé závěry krajského soudu tak, že stěžovatelka nijak konkrétně nevysvětlila, proč nelze považovat za legitimní důvod odpůrce pro zavedení výškové regulace potřebu zamezení umisťování dalších vysokých logistických staveb do posuzovaného území, a to pouze s ohledem na skutečnost, že se zde již další vysoké stavby nacházejí.

Odpůrce konkrétně zdůraznil, že právě již existující zástavba vysokými logistickými halami by v kombinaci s dalšími v budoucnu umístěnými stavbami rovněž vysokých logistických hal vytvořila seskupení rozsáhlých staveb, které by narušily estetický ráz okolního území. Z uvedeného důvodu přistoupil k omezení přípustné výšky v budoucnu realizovaných staveb v dotčené lokalitě tak, aby k popsanému seskupování vysokých staveb nedocházelo. Pokud by Nejvyšší správní soud přisvědčil argumentaci stěžovatelky odkazující na v okolí již existující stavby převyšující index 3, nemohl by v tomto ohledu odpůrce již pro rozvoj či omezení využívání posuzovaného území učinit ničeho dalšího, a to pouze z toho důvodu, že již se zde vysoké stavby nacházejí. Takový závěr by však neodpovídal výše citované soudní judikatuře týkající se plnění cílů územního plánování.“

NSS taky pokáral vlastníka za to, že jeho argumenty jsou v podstatě jen o nic neopřené názory: „Argumentace stěžovatelky, podle níž zmíněné opatření nepovede k vyšší ochraně krajinného rázu ani k účinnému zamezení nadměrného dopravního zatížení obytné části města H., totiž představuje pouhou názorovou polemiku se závěry odpůrce. Jinak řečeno, stěžovatelka neuvedla v tomto ohledu žádnou konkrétní skutečnost, kterou by podložila své závěry o nevhodnosti zvoleného výškového omezení.“

Podle rozsudku NSS, čj. 4 As 255/2024-46 ze dne 27. 2. 2024.

Více našich textů k územnímu plánování zde.