Krajský soud se v rozsudku ze začátku března zabýval návrhem obce, která napadala opatření obecné povahy krajského úřadu, jímž se ruší dopravní značení – přechod pro chodce. Krajský úřad jako důvod zrušení uváděl nebezpečnost stávajícího přechodu. Obec, na jejímž území se značení nacházelo, s tím nesouhlasila a namítala, že výsledný stav bude ještě horší.
Úřad se nezabýval tím, co se stane, když se dopravní značení odstraní
Soud se ztotožnil s obcí v tom, že „se odpůrce vůbec nezabýval tím, co se stane v důsledku zrušení sporného přechodu pro chodce. Odpůrce v odůvodnění toliko lakonicky uvedl, že „dospěl k závěru, že převažující riziko, pokud by přechod pro chodce byl zachován, je mnohonásobně vyšší, než když ho zruší.“ Avšak v kontextu odpůrcem uvedených nedostatků sporného přechodu není vůbec zřejmé, v čem je riziko zachování přechodu vyšší. Pokud přechodu vytýkal, že ústí do jízdního pruhu, tak ani zrušením přechodu nebude zamezeno tomu, že chodci nebudou muset jízdní pruh místní komunikace pro chůzi využívat, neboť v daném místě ani jinou možnost nyní nemají.
Navíc ani nijak nezohlednil, že v obci žádný jiný přechod není. Vozovku přitom mohou potřebovat přejít i osoby se sníženou pohyblivostí, pro které může být překonání této vzdálenosti bez zajištění přednosti před vozidly téměř nemožné. Pokud pak odpůrce vytýkal přechodu pro chodce nedostatečné osvětlení, tak jednak navrhovatelka poukázala na to, že na vlastní náklady nějaké světelné opatření přijala, a soud k tomu jednak dodává, že případné přecházení vozovky v neznačeném místě (kdekoli uzná chodec za vhodné) nebude též nijak osvětleno, neboť nelze nasvítit celou délku vozovky protínající obec Dubenec.
Situace tak bude pro chodce též nebezpečná (s ohledem na neosvětlení) ba dokonce i nebezpečnější, když místo, které si pro přecházení zvolí, nebude ani jakkoli dopravně označeno (nejen nenasvětleno), aby mohli řidiči přítomnost přecházejících chodců v takovém místě očekávat a dbát zvýšené opatrnosti (zvláště pak za snížených světelných podmínek nebo zhoršených klimatických podmínek, které mohou ovlivnit rozhled řidičů nebo jízdní vlastnosti vozidla). Nakonec pak odpůrce ani nijak neporovnal situaci chodců s ohledem na vytýkanou délku přechodu. Ačkoli uvedl, že je dlouhý 13 m, nepopsal/neporovnal, jak by se situace s ohledem na tento parametr lišila v případě přecházení vozovky v jiném místě (bez přechodu pro chodce/anebo kam by přechod přesunul). Případně ani nijak nevysvětlil, proč by nebylo možné se současným zrušením sporného přechodu umístit přechod na vhodnější – posuzováno kritériem délky – kratší spojnici v rámci obce.“
Správní orgán se musí zabývat také praktickými aspekty přijímaných opatření
Soud na závěr dodal, že „má za to, že při vyhodnocování účinků konkrétních dopravních opatření je třeba přihlédnout nejen k jednoduchým statistickým hodnotám, ale je třeba se zabývat i praktickými aspekty takových opatření. Pokud je na nějakém místě zřízen přechod, je výrazně prospěšnější pro osoby se sníženou pohyblivostí, kterým musí dát vozidla za stanovených podmínek přednost, než pro „běžného“ chodce, který zvládne vozovku překonat svižnou chůzi za výrazně kratší čas a není tolik omezen hustější dopravou.
Nelze tedy jen porovnat četnost případných nehod, ale je třeba se zabývat i strukturou chodců (účastníků silničního provozu) a dalšími individuálními okolnostmi případu. Zde zejména tím, že v obci není žádný jiný přechod pro chodce přes silnici č. I/4H (ani jiné opatření: např. nadchod, podchod). Pokud by bylo zjištěno, že se jedná o místo, po kterém často přecházejí (byť jen v určité exponované hodiny) děti, je třeba tento aspekt zohlednit (byť by třeba vytíženost přechodu neodpovídala ČSN normám na povinné zřízení přechodu), neboť na značeném místě (přechodu pro chodce) je zvýšená pravděpodobnost, že budou řidiči častěji (až na výjimky) ostražitější a přizpůsobí svůj styl jízdy než v místě neznačeném. Může se tak ukázat, že byť není určitý přechod nezbytné vybudovat na základě ČSN normy, neboť není dané místo vytíženo dostatečným počtem chodců, tak se může ukázat zřízení (ponechání) takového přechodu účelné, protože pomůže vytvořit podmínky pro bezpečnější přecházení zranitelnějších skupin osob, které se mohou v daném místě vyskytovat častěji. I v případě, že nebudou naplněna kritéria norem ČSN pro povinné vybudování přechodu pro chodce se může ukázat, že je jeho ponechání/případně přesunutí účelné, neboť bude efektivním opatřením ke zvýšení bezpečnosti účastníků silničního provozu oproti situaci s nulovým řešením (úplná absence přechodu pro chodce v obci).
Zároveň je třeba zdůraznit, že dopravní inspektorát ve svém podnětu navrhoval pro zvýšení bezpečnosti chodců zřízení chodníků a na vhodném místě zřízení místa pro přecházení. Odpůrce ovšem přistoupil toliko k prvnímu kroku opatření navrženého dopravním inspektorátem – zrušení přechodu, aniž by přitom vysvětlil, proč nebyl sporný přechod zrušen až v situaci, kdy by byly splněny podmínky pro přijetí doporučených opatření pro zvýšení bezpečnosti chodců (chodníky a příprava místa pro přecházení). Zvlášť za situace, kdy se v obci ani žádný jiný přechod, než ten sporný, nenachází. Ačkoli odpůrce v odůvodnění napadeného OOP konstatoval, že „musí při zjištění nebezpečného, nadbytečného, či poškozeného dopravního značení, či zařízení bezodkladně konat a nemůže čekat na dostavbu probíhajících staveb.“, tak k tomu soud doplňuje, že takové konání by nemělo spočívat jen v urychleném odstranění zjištěného značení, ale musí být konány koordinované úkony, které účelně povedou k nápravě zjištěného závadného stavu a zajištění bezpečnosti (a plynulosti) provozu na komunikaci (§ 78 odst. 2 zákona o silničním provozu). Pouhým odstraněním sporného přechodu nemusí být odstraněn závadný stav spočívající v nebezpečné situaci pro chodce; naopak jím může být nastolen jiný, a to i obdobně intenzivně závadný stav.
Pokud navrhovatelka upozorňovala na to, že za dobu existence sporného přechodu nebyla zjištěna žádná vážná dopravní nehoda, mohlo to odpůrci signalizovat, že se nejedná o dopravní situaci, která by si žádala bezodkladné/urgentní odstranění sporného přechodu, aniž by byly připraveny podmínky pro přijetí adekvátního opatření (např. navrhované zbudování chodníků a příprava jiného místa pro přecházení). Nevhodné opatření (přechod pro chodce umístěný na nevhodném místě) by nemělo být nahrazováno případně ještě nevhodnějším řešením (naprostou absencí jakéhokoli opatření vedoucího k zajištění bezpečnosti chodců, pokud by nebylo řádně odůvodněno, že žádná opatření k zajištění bezpečnosti chodců nejsou s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti potřebná).“
Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2025, č.j. 41 A 68/2024-39.
Více našich textů k místní a přechodné úpravě provozu na komunikacích zde.